Mission: Impossible – Fallout – Recenze – 80%

Šestý díl série Mission: Impossible opět napsal a režíroval Christopher McQuarrie, který natočil i díl pátý (a také thriller Jack Reacher: Poslední výstřel a podílel se i na několika dalších scénářích filmů s Tomem Cruisem v hlavní roli), takže má nejen dost zkušeností s Tomem Cruisem, ale i s akčními scénami, v nichž se neustále zlepšuje. Film Mission: Impossible – Fallout to potvrzuje, protože mnohé jeho akční sekvence tvoří prakticky to nejlepší, co bylo možné vidět nejen v rámci celé série, ale i v rámci akčního žánru posledních let obecně.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Úžasňákovi 2 (Incredibles 2) – Recenze – 70%

Roky 2000 – 2010 byly obdobím, kdy animační studio Pixar slavilo největší úspěchy a každý jeho film byl dokonalým vybroušeným klenotem, zatímco studio Disney plodilo druhořadé animáky, které čím dál tím znatelněji zaostávaly za konkurencí. Poté, co byl Pixar odkoupen Disneym a došlo k prolnutí obou společností, se to na jejich produkci projevilo tím, že Disneyho animované filmy si kvalitativně o něco polepšily a snímky Pixaru si naopak o něco pohoršily. I dnes sice Pixar čas od času stvoří nádherný a brilantní film (V hlavě, Coco), který dá vzpomenout na to, čím je (nebo možná byla) tahle firma výjimečná, nicméně to samé nelze říct o množících se pokračováních jejich slavných hitů (s výjimkou série Příběh hraček), které jsou sice pořád dobré, ale svým předchůdcům se ani náhodou nemohou rovnat, možná snad kromě úrovně animace. Platilo to pro Univerzitu pro příšerky, Hledá se Dory, Auta 2 i Auta 3 a bohužel to platí i pro film Úžasňákovi 2, v němž se pětičlenná superhrdinská rodinka Úžasňákových vrací do kin po čtrnácti letech.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Plán útěku 2 (Escape Plan 2: Hades) – Recenze – 10%

Thriller Plán útěku z roku 2013 byl poměrně slušnou akční jednohubkou, v níž se Sylvester Stallone a Arnold Schwarzenegger pokoušeli utéct ze super-zabezpečeného vězení, ze kterého údajně utéct nešlo. Byla to blbost s pitomým scénářem, ale bylo to zručně natočené, místy i poměrně nápadité, slušně zahrané, Arnold trousil vtipné hlášky a mělo to celkem svižné tempo i vtahující atmosféru, těžící hlavně z nostalgie po starších filmech obou stárnoucích akčních hvězd. Nyní ovšem přichází do kin pokračování, které nemá nic z toho. Jediné, co zbylo, je vězeňské prostředí, rapper 50 Cent v roličce hackera a Sylvester Stallone, jenž byl nicméně odsunut do pouhé vedlejší role. A je to totální katastrofa.

 

Zdroj fotek: forumfilm.cz

Mission: Impossible - Fallout v kině IMAX týden před premiérou

Šestý díl akčně-špionážní série Mission Impossible má sice oficiálně českou premiéru až 2. srpna, nicméně kdo bude chtít, bude mít možnost ho vidět už od 26. července, a to konkrétně exkluzivně v kině IMAX. Snímek pak vstoupí do běžné distribuce o týden později, mimo jiné i ve formátech podporujících 4DX a Dolby Atmos (v Cinema City dokonce už 30. července), avšak tohle je šance, jak film vidět opravdu co nejdříve. Jeden z důvodů předpremiérového uvedení je, že jde o první díl v sérii, který se natáčel ve 3D, k čemuž je obří plátno IMAXu ideální.

Informace o připravovaných projekcích naleznete na stránkách www.cinemacity.cz, kde se dají na Mission: Impossible - Fallout již nyní koupit vstupenky.

Hlavní roli agenta Ethana Hunta opět ztvárnil Tom Cruise, kterého ve vedlejších rolích doprovodili mimo jiné Rebecca Ferguson, Henry Cavill, Alec Baldwin, Simon Pegg, Ving Rhames a Michelle Monaghan. Film napsal a režíroval Christopher McQuarrie, který natočil s Tomem Cruisem i snímky Jack Reacher: Poslední výstřel a předchozí díl Mission: Impossible s podtitulem Národ grázlů. Tom Cruise si navíc opět dělal sám všechny kaskadérské kousky, na které se můžete podívat v následujícím videu.

Hotel Artemis – Recenze – 30%

Los Angeles, rok 2028. V centru města se nachází starý hotel Artemis, dlouhá léta zavřený. To z něj však činí příhodný úkryt pro zabijáky a gangstery, kteří tu mají zřízenou tajnou moderní ošetřovnu a luxusní zázemí, určené pouze pro exkluzivní kriminálníky největšího kalibru. O bezpečnost a zdraví ubytovaných se stará Sestra (Jodie Foster) a její asistent Everest (Dave Bautista). Zločinci si nesmějí jít navzájem po krku, nesmějí mít u sebe zbraně, k personálu se musejí chovat uctivě a platí pro ně i několik dalších pravidel.

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Chata na prodej – Recenze – 60%

Druhý film režiséra Tomáše Pavlíčka, který před čtyřmi roky sympaticky debutoval snímkem Parádně pokecal, je komedií o vztazích mezi členy jedné rodiny. Hlavní hybatelkou děje je na začátku maminka (Ivana Chýlková), která s manželem (David Vávra) prodává rodinnou chatu, na kterou v posledních letech už stejně nikdo z příbuzných nejezdí, ale než dojde k jejímu předání novému majiteli, chce v ní ještě symbolicky strávit i se zbytkem rodiny poslední společný víkend, tak jako za starých časů. Sbalí tedy dědečka a babičku (která o prodeji chaty doposud neví, protože se to před ní do poslední chvíle tají) a své odrostlé děti i s jejich partnery a vydá se vstříc výletu, kde na ni čeká všechno, jen ne rodinná idylka.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Mamma Mia! Here We Go Again – Recenze – 40%

Pokračování deset let starého prosluněného muzikálu Mamma Mia! navazuje na jeho příběh po deseti letech. Donna (Meryl Streep) mezitím zemřela a její dcera Sophie (Amanda Seyfried) zrekonstruovala na rodném řeckém ostrově na matčinu památku hotel a zrovna plánuje jeho slavnostní otevření, na nějž zve všechny postavy z prvního filmu a mnohé další. Tahle příběhová linie je pak vyprávěna na přeskáčku s jinou linií odehrávající se třicet let v minulosti, v níž mladá Donna (Lily James) poprvé přijíždí do Řecka a postupně potkává ony tři osudové muže (budoucí Colin Firth, Pierce Brosnan a Stellan Skarsgård), s nimiž se tehdy vyspala, a z nichž jeden se stal otcem její dcery Sophie.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Děsivé dědictví (Hereditary) – Recenze – 90%

Film Děsivé dědictví je prezentován jako horor, čemuž odpovídají i všechny jeho plakáty a upoutávky. Nicméně je to úplně jiný typ hororu, než bude většina diváků na základě těch upoutávek očekávat.

Jeho základem je totiž pomalé a depresivní psychologické drama o truchlení, zoufalství a disfunkčních rodinných vztazích, které je ovšem jako horor natáčeno – a vypůjčuje si z tohoto žánru mnohé atributy, které se do filmu s postupujícím časem pozvolna vkrádají čím dál tím intenzivněji. Zpočátku jen sem tam na chvíli problesknou, pak se začnou hlásit o slovo častěji a důrazněji a teprve až někdy v poslední čtvrtině začnou silně převažovat všechno ostatní.

Byla by tudíž chyba těšit se na nějaký duchařsko-démonský hororfest ve stylu V zajetí démonů 2 nebo něčeho takového. Děsivé dědictví se totiž snaží budovat napětí hlavně skrz atmosféru a psychické rozpoložení postav a spíš než o strašení a bafání na diváka mu jde o jeho maximální znepokojení, čemuž odpovídá i to, že obsahuje jen jednu jedinou lekací scénu, což ho už samo o sobě výrazně odlišuje od všech ostatních hororů posledních let (možná s výjimkou Uteč a Čarodějnice, s nimiž má ledacos společného).

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Mrakodrap (Skyscraper) – Recenze – 50%

Bývalý člen zásahové jednotky a bezpečnostní expert Will (Dwayne Johnson) má za úkol prověřit bezpečnost v právě dostavěné nejvyšší budově světa, kterou si její miliardářský čínský majitel nechal postavit v Hongkongu. Will se za tímto účelem nechá v mrakodrapu ubytovat i se svou manželkou a dvěma malými dětmi. Pak se ale do budovy dostanou teroristé, podpálí ji, hacknou její vnitřní systém a navíc unesou Willovu rodinu jako rukojmí.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Studená válka (Zimna wojna) – Recenze – 60%

Polský režisér Pawel Pawlikowski, tvůrce oscarové Idy, se ve svém ambiciózním snímku Studená válka pokusil na pozadí patnáct let trvající dramatické romance dvou hlavních hrdinů prokousat dějinami válečné Evropy v období druhé světové války a zejména dějinami stalinského Polska, a to na ploše kratší než 90 minut.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Úsměvy smutných mužů – Recenze – 50%

České drama Úsměvy smutných mužů je filmem režiséra a scenáristy Dana Svátka, který v posledních letech natáčel pouze televizní projekty (Occamova břitva, seriál Reportérka…) a pro kina naposledy režíroval v roce 2009 trpce přijatý thriller Hodinu nevíš… vyprávějící skutečnými události inspirovaný příběh o „heparinovém vrahovi“. Úsměvy smutných mužů natočil podle stejnojmenného autobiografického románu Josefa Formánka, který se podílel i na scénáři. Románu, který je koncipován jako zápisky pacienta protialkoholní léčebny.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, Tina a Vore, Robin Williams a mnoho dalších

Poslední várka prvních dojmů z filmů letošního karlovarského festivalu zahrnuje, stejně jako předchozí dvě várky (TADY je první a ZDE je druhá) i reakce na filmy, které vstoupí v následujících měsících i do běžné distribuce. Pochopitelně v ní ale již nezmiňuji starší filmy, které jsem ve Varech viděl, jako třeba Bílý ráj z roku 1924, Cizince ve vlaku od Alfreda Hitchcocka nebo Vykoupení z věznice Shawshank, protože komentáře k nim by se těžko daly brát jako první dojmy. Nejlepšími filmy z těch, které jsem zhlédl, jsou nakonec čínské drama Sedící slon a americký western Nepřátelé. Osobně jsem si nejvíc užil krvavý grindhouse film o odplatě Mandy s Nicolasem Cagem, maniakální taneční horor Gaspara Noého Climax a dokument o Robinu Williamsovi Robin Williams: Mysl na dlani.

Robin Williams: Mysl na dlani – Komediální génius Robin Williams si nemohl zasloužit lepší filmový portrét, překvapivě obsáhlý, ucelený a věnující se jeho pracovním i soukromým činnostem napříč celým jeho životem. Vynikající střihová práce, dělaná zcela evidentně s láskou a úctou, doprovázená dobře vybranými Williamsovými kolegy, přáteli i rodinnými příslušníky. Místy film sice stojí příliš dlouho na místě a zbytečně nahání čas ukazováním dalších a dalších fotografií s Robinovým sympatickým obličejem, na druhou stranu záznamy z jeho komediálních vystoupení a filmů se prakticky nemají jak omrzet (a místy jde o vskutku unikátní záběry). Na konci se režisérka pochopitelně neubránila troše smutku, ale i tak pojala závěr velmi citlivě a bez tlačení na pilu. Málokdy se stává, abych se u dokumentu tak často smál nahlas. Věčná škoda velkého Herce. (80%)

Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary

KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, Domestik, Všechno bude a další nálož filmů

Po první várce dojmů z filmů uváděných na letošním karlovarském festivalu následuje druhá várka a po ní ještě přibude třetí, kterou vydám ale asi až po skončení festivalu (dnes večer jdu ještě na slavnostní zakončení). Mezi dojmy už nebudu zmiňovat nový a dlouho očekávaný film Terryho Gilliama Muž, který zabil Dona Quijota, protože na ten už jsem napsal plnohodnotnou recenzi, kterou si můžete přečíst ZDE. A nyní už k tomu ostatnímu:

Domestik – Režisér a scenárista Adam Sedlák, tvůrce internetového seriálu Semestr, válcuje českou kinematografii svým precizně vysoustruženým celovečerním debutem evropské úrovně, v němž vypráví o profesionálním cyklistovi a jeho ženě, která psychicky i fyzicky trpí tím, jak se její muž snaží za každou cenu zlepšit a zefektivnit svůj náročný trénink. Perfektně gradující drama/thriller/horor s jasnou uměleckou vizí i originálním a promyšleným konceptem vyniká i výbornou hudební složkou, která dělá z filmu ještě mnohem dravější jízdu než pevně uchopená režie, silné herecké výkony a pozvolné tempo vyprávění, trýznivě intenzivní jako celodenní jízda na kole po noci strávené v kyslíkovém stanu. Škoda, že to nepokračovalo ještě dál a ještě drsněji. (70%)

Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary

Muž, který zabil Dona Quijota (The Man Who Killed Don Quixote) – Recenze – 40%

Každému fanouškovi režiséra Terryho Gilliama se muselo po zhlédnutí dokumentu Ztracen v La Mancha sevřít srdce. Tento celovečerní „film o filmu“ z roku 2002 je totiž svědectvím o sérii katastrof, které postihly Gilliamovo tehdejší natáčení jeho vysněného filmu Muž, který zabil Dona Quijota, inspirovaného slavným španělským hrdinou z románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Od začátku prokletý snímek sice kvůli zcela rozpadlé produkci, nedostatku financí, povodněmi zničeným kulisám a onemocnění hlavního představitele nevznikl, leč nic z toho nezničitelnému srdcaři Gilliamovi nezabránilo vzdát se svého snu.

Dobrou zprávou a zároveň důkazem o nezlomnosti lidské vůle je ta skutečnost, že Gilliam po osmnácti letech, kýblech nervů a potu, důkladném přeobsazování a přepisování a dvou infarktech (vždyť říkám, srdcař) svého Quijota nakonec přeci jen dokončil, byť se o práva na něj doposud soudí s producenty. Špatná zpráva je, že to za to čekání nakonec nestálo. A už dlouho to nebyla tak velká škoda.

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Ant-Man a Wasp (Ant-Man and the Wasp) – Recenze – 60%

Naposledy byl mravenčí superhrdina Ant-Man k vidění ve filmu Captain America: Občanská válka, nicméně v Avengers: Infinity War se už neobjevil – a snímek Ant-Man a Wasp, pokračování prvního Ant-Mana z roku 2015, vysvětluje proč. Hlavní hrdina Scott (Paul Rudd) je totiž už téměř dva roky pod policejním dohledem v nuceném domácím vězení a zbývá mu už jen pár dnů, když se mu zničehonic jedné noci zjeví ve snu Janet Van Dyne (Michelle Pfeiffer), manželka jeho mentora a bývalého Ant-Mana Dr. Hanka Pyma (Michael Douglas), která se před lety obětovala pro záchranu tisíců lidí a kvůli zneškodnění raketového útoku se zmenšila tak moc, že hrozbu sice odvrátila, ale nadobro zmizela ve světě kvantových částic. To svede Scotta a Hanka spolu s jeho dcerou Hope (Evangeline Lilly) znovu dohromady – společnými silami by totiž mohli Hankovu ženu a Hopeinu matku z kvantové říše vysvobodit.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, krvavá Mandy i čtyřhodinový Sedící slon

Ze všech filmů přítomných v obsáhlém programu letošního festivalu jsem zatím napsal plnohodnotnou recenzi jen na napínavý thriller Tísňové volání, když tedy nepočítám filmy mírně staršího data, které již prošly i u nás standardní distribucí, jako třeba americký horor Tiché místo. Recenzí každopádně bude přibývat, v tomto článku se nicméně vyskytují jen první dojmy, avšak na druhou stranu zas i na filmy, které do kin pravděpodobně nepůjdou.

Chvilky – Česko-slovenský snímek režisérky a scenáristky Beaty Parkanové vypráví o deprimované mladé ženě (výborná Jenovéfa Boková), která tváří v tvář vlastní neschopnosti postavit se zbývajícím členům své rodiny propadá depresím a beznaději. Bytostně se trápí s pesimistickou babičkou, nicnedělající matkou, náročným otcem i ženatým milencem tak moc, že to u psycholožky ani nedokáže vyjádřit slovy, a jako řešení se rozhodne zachovat zcela stupidně a nebezpečně pro sebe sama, v čem s ní nelze příliš souznít. Všichni do ní akorát rýpou a podrývají jí sebevědomí, ale ona to vždy jen pasivně přijme, nikomu nic neřekne a přetvařuje se, aby se pak mohla vyplakat někde v soukromí. Řada diváků, též do jisté míry podobně utiskovaná a citově manipulovaná vlastní rodinou, se v tom jistě pozná, avšak film jim z té pasti cestu ven neposkytne, místo toho jen tiché trpění. Z filmu čišící a zpočátku značně pozoruhodná opravdovost a cit pro dialog nakonec válcuje chladná deprese, jejíž "chvilky" s rodinnými příslušníky nabízejí světlo na konci tunelu jen velmi nezřetelné a mihotavé. Všude samá sociální deviace, ale rozhřešení nikde. (40%)

Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary