Šestý díl série Mission: Impossible
opět napsal a režíroval Christopher McQuarrie, který natočil i díl pátý (a také
thriller Jack Reacher: Poslední výstřel
a podílel se i na několika dalších
scénářích filmů s Tomem Cruisem v hlavní roli), takže má nejen dost
zkušeností s Tomem Cruisem, ale i s akčními scénami, v nichž se
neustále zlepšuje. Film Mission:
Impossible – Fallout to potvrzuje, protože mnohé jeho akční sekvence tvoří
prakticky to nejlepší, co bylo možné vidět nejen v rámci celé série, ale i
v rámci akčního žánru posledních let obecně.
31. 7. 2018
27. 7. 2018
Úžasňákovi 2 (Incredibles 2) – Recenze – 70%
Roky 2000 – 2010 byly obdobím, kdy animační studio Pixar slavilo největší
úspěchy a každý jeho film byl dokonalým vybroušeným klenotem, zatímco studio
Disney plodilo druhořadé animáky, které čím dál tím znatelněji zaostávaly za
konkurencí. Poté, co byl Pixar odkoupen Disneym a došlo k prolnutí obou
společností, se to na jejich produkci projevilo tím, že Disneyho animované
filmy si kvalitativně o něco polepšily a snímky Pixaru si naopak o něco
pohoršily. I dnes sice Pixar čas od času stvoří nádherný a brilantní film (V hlavě, Coco), který dá vzpomenout na to, čím je (nebo možná byla) tahle
firma výjimečná, nicméně to samé nelze říct o množících se pokračováních jejich
slavných hitů (s výjimkou série Příběh
hraček), které jsou sice pořád dobré, ale svým předchůdcům se ani náhodou
nemohou rovnat, možná snad kromě úrovně animace. Platilo to pro Univerzitu pro příšerky, Hledá se Dory, Auta 2 i Auta 3 a bohužel
to platí i pro film Úžasňákovi 2, v němž
se pětičlenná superhrdinská rodinka Úžasňákových vrací do kin po čtrnácti
letech.
25. 7. 2018
Plán útěku 2 (Escape Plan 2: Hades) – Recenze – 10%
Thriller Plán útěku z roku
2013 byl poměrně slušnou akční jednohubkou, v níž se Sylvester Stallone a
Arnold Schwarzenegger pokoušeli utéct ze super-zabezpečeného vězení, ze kterého
údajně utéct nešlo. Byla to blbost s pitomým scénářem, ale bylo to zručně
natočené, místy i poměrně nápadité, slušně zahrané, Arnold trousil vtipné
hlášky a mělo to celkem svižné tempo i vtahující atmosféru, těžící hlavně
z nostalgie po starších filmech obou stárnoucích akčních hvězd. Nyní ovšem
přichází do kin pokračování, které nemá nic z toho. Jediné, co zbylo, je
vězeňské prostředí, rapper 50 Cent v roličce hackera a Sylvester Stallone, jenž
byl nicméně odsunut do pouhé vedlejší role. A je to totální katastrofa.
24. 7. 2018
Mission: Impossible - Fallout v kině IMAX týden před premiérou
Šestý díl akčně-špionážní série Mission Impossible má sice oficiálně českou premiéru až 2. srpna, nicméně kdo bude chtít, bude mít možnost ho vidět už od 26. července, a to konkrétně exkluzivně v kině IMAX. Snímek pak vstoupí do běžné distribuce o týden později, mimo jiné i ve formátech podporujících 4DX a Dolby Atmos (v Cinema City dokonce už 30. července), avšak tohle je šance, jak film vidět opravdu co nejdříve. Jeden z důvodů předpremiérového uvedení je, že jde o první díl v sérii, který se natáčel ve 3D, k čemuž je obří plátno IMAXu ideální.
Informace o připravovaných projekcích naleznete na stránkách www.cinemacity.cz, kde se dají na Mission: Impossible - Fallout již nyní koupit vstupenky.
Hlavní roli agenta Ethana Hunta opět ztvárnil Tom Cruise, kterého ve vedlejších rolích doprovodili mimo jiné Rebecca Ferguson, Henry Cavill, Alec Baldwin, Simon Pegg, Ving Rhames a Michelle Monaghan. Film napsal a režíroval Christopher McQuarrie, který natočil s Tomem Cruisem i snímky Jack Reacher: Poslední výstřel a předchozí díl Mission: Impossible s podtitulem Národ grázlů. Tom Cruise si navíc opět dělal sám všechny kaskadérské kousky, na které se můžete podívat v následujícím videu.
23. 7. 2018
Hotel Artemis – Recenze – 30%
Los Angeles, rok 2028. V centru města se nachází starý hotel Artemis,
dlouhá léta zavřený. To z něj však činí příhodný úkryt pro zabijáky a
gangstery, kteří tu mají zřízenou tajnou moderní ošetřovnu a luxusní zázemí,
určené pouze pro exkluzivní kriminálníky největšího kalibru. O bezpečnost a
zdraví ubytovaných se stará Sestra (Jodie Foster) a její asistent Everest (Dave
Bautista). Zločinci si nesmějí jít navzájem po krku, nesmějí mít u sebe zbraně,
k personálu se musejí chovat uctivě a platí pro ně i několik dalších
pravidel.
19. 7. 2018
Chata na prodej – Recenze – 60%
Druhý film režiséra Tomáše Pavlíčka, který před čtyřmi roky sympaticky
debutoval snímkem Parádně pokecal, je
komedií o vztazích mezi členy jedné rodiny. Hlavní hybatelkou děje je na
začátku maminka (Ivana Chýlková), která s manželem (David Vávra) prodává
rodinnou chatu, na kterou v posledních letech už stejně nikdo
z příbuzných nejezdí, ale než dojde k jejímu předání novému majiteli,
chce v ní ještě symbolicky strávit i se zbytkem rodiny poslední
společný víkend, tak jako za starých časů. Sbalí tedy dědečka a babičku (která
o prodeji chaty doposud neví, protože se to před ní do poslední chvíle tají) a
své odrostlé děti i s jejich partnery a vydá se vstříc výletu, kde na ni
čeká všechno, jen ne rodinná idylka.
18. 7. 2018
Mamma Mia! Here We Go Again – Recenze – 40%
Pokračování deset let starého prosluněného muzikálu Mamma Mia! navazuje na jeho příběh po deseti letech. Donna (Meryl
Streep) mezitím zemřela a její dcera Sophie (Amanda Seyfried) zrekonstruovala
na rodném řeckém ostrově na matčinu památku hotel a zrovna plánuje jeho
slavnostní otevření, na nějž zve všechny postavy z prvního filmu a mnohé
další. Tahle příběhová linie je pak vyprávěna na přeskáčku s jinou linií
odehrávající se třicet let v minulosti, v níž mladá Donna (Lily
James) poprvé přijíždí do Řecka a postupně potkává ony tři osudové muže
(budoucí Colin Firth, Pierce Brosnan a Stellan Skarsgård), s nimiž se
tehdy vyspala, a z nichž jeden se stal otcem její dcery Sophie.
17. 7. 2018
Děsivé dědictví (Hereditary) – Recenze – 90%
Film Děsivé dědictví je
prezentován jako horor, čemuž odpovídají i všechny jeho plakáty a upoutávky. Nicméně
je to úplně jiný typ hororu, než bude většina diváků na základě těch upoutávek
očekávat.
Jeho základem je totiž pomalé a depresivní psychologické drama o truchlení,
zoufalství a disfunkčních rodinných vztazích, které je ovšem jako horor
natáčeno – a vypůjčuje si z tohoto žánru mnohé atributy, které se do filmu
s postupujícím časem pozvolna vkrádají čím dál tím intenzivněji. Zpočátku
jen sem tam na chvíli problesknou, pak se začnou hlásit o slovo častěji a
důrazněji a teprve až někdy v poslední čtvrtině začnou silně převažovat
všechno ostatní.
Byla by tudíž chyba těšit se na nějaký duchařsko-démonský hororfest ve
stylu V zajetí démonů 2 nebo
něčeho takového. Děsivé dědictví se
totiž snaží budovat napětí hlavně skrz atmosféru a psychické rozpoložení postav
a spíš než o strašení a bafání na diváka mu jde o jeho maximální znepokojení,
čemuž odpovídá i to, že obsahuje jen jednu jedinou lekací scénu, což ho už samo
o sobě výrazně odlišuje od všech ostatních hororů posledních let (možná
s výjimkou Uteč a Čarodějnice, s nimiž má ledacos
společného).
15. 7. 2018
Mrakodrap (Skyscraper) – Recenze – 50%
Bývalý člen zásahové jednotky a bezpečnostní expert Will (Dwayne Johnson) má
za úkol prověřit bezpečnost v právě dostavěné nejvyšší budově světa,
kterou si její miliardářský čínský majitel nechal postavit v Hongkongu. Will
se za tímto účelem nechá v mrakodrapu ubytovat i se svou manželkou a dvěma
malými dětmi. Pak se ale do budovy dostanou teroristé, podpálí ji, hacknou její
vnitřní systém a navíc unesou Willovu rodinu jako rukojmí.
12. 7. 2018
Studená válka (Zimna wojna) – Recenze – 60%
Polský režisér Pawel Pawlikowski, tvůrce oscarové Idy, se ve svém ambiciózním snímku Studená válka pokusil na pozadí patnáct let trvající dramatické
romance dvou hlavních hrdinů prokousat dějinami válečné Evropy v období druhé
světové války a zejména dějinami stalinského Polska, a to na ploše kratší než
90 minut.
11. 7. 2018
Úsměvy smutných mužů – Recenze – 50%
České drama Úsměvy smutných mužů
je filmem režiséra a scenáristy Dana Svátka, který v posledních letech
natáčel pouze televizní projekty (Occamova
břitva, seriál Reportérka…) a pro
kina naposledy režíroval v roce 2009 trpce přijatý thriller Hodinu nevíš… vyprávějící skutečnými
události inspirovaný příběh o „heparinovém vrahovi“. Úsměvy smutných mužů natočil podle stejnojmenného autobiografického
románu Josefa Formánka, který se podílel i na scénáři. Románu, který je
koncipován jako zápisky pacienta protialkoholní léčebny.
10. 7. 2018
KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, Tina a Vore, Robin Williams a mnoho dalších
Poslední várka prvních dojmů z filmů
letošního karlovarského festivalu zahrnuje, stejně jako předchozí dvě várky
(TADY je první a ZDE je druhá) i reakce na filmy, které vstoupí v následujících
měsících i do běžné distribuce. Pochopitelně v ní ale již nezmiňuji starší
filmy, které jsem ve Varech viděl, jako třeba Bílý ráj z roku 1924, Cizince
ve vlaku od Alfreda Hitchcocka nebo Vykoupení
z věznice Shawshank, protože komentáře k nim by se těžko daly
brát jako první dojmy. Nejlepšími filmy z těch, které jsem zhlédl, jsou
nakonec čínské drama Sedící slon a
americký western Nepřátelé. Osobně jsem
si nejvíc užil krvavý grindhouse film o odplatě Mandy s Nicolasem Cagem, maniakální taneční horor Gaspara
Noého Climax a dokument o Robinu
Williamsovi Robin Williams: Mysl na dlani.
Robin Williams: Mysl na dlani – Komediální génius Robin Williams si
nemohl zasloužit lepší filmový portrét, překvapivě obsáhlý, ucelený a věnující
se jeho pracovním i soukromým činnostem napříč celým jeho životem. Vynikající
střihová práce, dělaná zcela evidentně s láskou a úctou, doprovázená dobře
vybranými Williamsovými kolegy, přáteli i rodinnými příslušníky. Místy film
sice stojí příliš dlouho na místě a zbytečně nahání čas ukazováním dalších a
dalších fotografií s Robinovým sympatickým obličejem, na druhou stranu záznamy
z jeho komediálních vystoupení a filmů se prakticky nemají jak omrzet (a místy
jde o vskutku unikátní záběry). Na konci se režisérka pochopitelně neubránila
troše smutku, ale i tak pojala závěr velmi citlivě a bez tlačení na pilu.
Málokdy se stává, abych se u dokumentu tak často smál nahlas. Věčná škoda
velkého Herce. (80%)
Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary |
7. 7. 2018
KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, Domestik, Všechno bude a další nálož filmů
Po první várce dojmů z filmů
uváděných na letošním karlovarském festivalu následuje druhá várka a po ní
ještě přibude třetí, kterou vydám ale asi až po skončení festivalu (dnes večer
jdu ještě na slavnostní zakončení). Mezi dojmy už nebudu zmiňovat nový a dlouho
očekávaný film Terryho Gilliama Muž,
který zabil Dona Quijota, protože na ten už jsem napsal plnohodnotnou
recenzi, kterou si můžete přečíst ZDE. A nyní už k tomu ostatnímu:
Domestik – Režisér a scenárista Adam Sedlák, tvůrce internetového
seriálu Semestr, válcuje českou
kinematografii svým precizně vysoustruženým celovečerním debutem evropské
úrovně, v němž vypráví o profesionálním cyklistovi a jeho ženě, která psychicky
i fyzicky trpí tím, jak se její muž snaží za každou cenu zlepšit a zefektivnit
svůj náročný trénink. Perfektně gradující drama/thriller/horor s jasnou
uměleckou vizí i originálním a promyšleným konceptem vyniká i výbornou hudební
složkou, která dělá z filmu ještě mnohem dravější jízdu než pevně uchopená
režie, silné herecké výkony a pozvolné tempo vyprávění, trýznivě intenzivní
jako celodenní jízda na kole po noci strávené v kyslíkovém stanu. Škoda, že to
nepokračovalo ještě dál a ještě drsněji. (70%)
Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary |
4. 7. 2018
Muž, který zabil Dona Quijota (The Man Who Killed Don Quixote) – Recenze – 40%
Každému fanouškovi režiséra Terryho Gilliama se muselo po zhlédnutí
dokumentu Ztracen v La Mancha
sevřít srdce. Tento celovečerní „film o filmu“ z roku 2002 je totiž
svědectvím o sérii katastrof, které postihly Gilliamovo tehdejší natáčení jeho
vysněného filmu Muž, který zabil Dona
Quijota, inspirovaného slavným španělským hrdinou z románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha.
Od začátku prokletý snímek sice kvůli zcela rozpadlé produkci, nedostatku
financí, povodněmi zničeným kulisám a onemocnění hlavního představitele nevznikl,
leč nic z toho nezničitelnému srdcaři Gilliamovi nezabránilo vzdát se
svého snu.
Dobrou zprávou a zároveň důkazem o nezlomnosti lidské vůle je ta
skutečnost, že Gilliam po osmnácti letech, kýblech nervů a potu, důkladném
přeobsazování a přepisování a dvou infarktech (vždyť říkám, srdcař) svého
Quijota nakonec přeci jen dokončil, byť se o práva na něj doposud soudí s producenty.
Špatná zpráva je, že to za to čekání nakonec nestálo. A už dlouho to nebyla tak
velká škoda.
2. 7. 2018
Ant-Man a Wasp (Ant-Man and the Wasp) – Recenze – 60%
Naposledy byl mravenčí superhrdina Ant-Man k vidění ve filmu Captain America: Občanská válka, nicméně
v Avengers: Infinity War se už
neobjevil – a snímek Ant-Man a Wasp,
pokračování prvního Ant-Mana
z roku 2015, vysvětluje proč. Hlavní hrdina Scott (Paul Rudd) je totiž už
téměř dva roky pod policejním dohledem v nuceném domácím vězení a zbývá mu
už jen pár dnů, když se mu zničehonic jedné noci zjeví ve snu Janet Van Dyne
(Michelle Pfeiffer), manželka jeho mentora a bývalého Ant-Mana Dr. Hanka Pyma
(Michael Douglas), která se před lety obětovala pro záchranu tisíců lidí a
kvůli zneškodnění raketového útoku se zmenšila tak moc, že hrozbu sice
odvrátila, ale nadobro zmizela ve světě kvantových částic. To svede Scotta a Hanka
spolu s jeho dcerou Hope (Evangeline Lilly) znovu dohromady – společnými
silami by totiž mohli Hankovu ženu a Hopeinu matku z kvantové říše
vysvobodit.
KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, krvavá Mandy i čtyřhodinový Sedící slon
Ze všech filmů přítomných v obsáhlém
programu letošního festivalu jsem zatím napsal plnohodnotnou recenzi jen na napínavý
thriller Tísňové volání, když tedy
nepočítám filmy mírně staršího data, které již prošly i u nás standardní
distribucí, jako třeba americký horor Tiché místo. Recenzí každopádně bude přibývat, v tomto článku se nicméně
vyskytují jen první dojmy, avšak na druhou stranu zas i na filmy, které do kin
pravděpodobně nepůjdou.
Chvilky – Česko-slovenský snímek režisérky a scenáristky Beaty Parkanové vypráví o deprimované mladé ženě (výborná Jenovéfa Boková), která tváří v tvář vlastní neschopnosti postavit se zbývajícím členům své rodiny propadá depresím a beznaději. Bytostně se trápí s pesimistickou babičkou, nicnedělající matkou, náročným otcem i ženatým milencem tak moc, že to u psycholožky ani nedokáže vyjádřit slovy, a jako řešení se rozhodne zachovat zcela stupidně a nebezpečně pro sebe sama, v čem s ní nelze příliš souznít. Všichni do ní akorát rýpou a podrývají jí sebevědomí, ale ona to vždy jen pasivně přijme, nikomu nic neřekne a přetvařuje se, aby se pak mohla vyplakat někde v soukromí. Řada diváků, též do jisté míry podobně utiskovaná a citově manipulovaná vlastní rodinou, se v tom jistě pozná, avšak film jim z té pasti cestu ven neposkytne, místo toho jen tiché trpění. Z filmu čišící a zpočátku značně pozoruhodná opravdovost a cit pro dialog nakonec válcuje chladná deprese, jejíž "chvilky" s rodinnými příslušníky nabízejí světlo na konci tunelu jen velmi nezřetelné a mihotavé. Všude samá sociální deviace, ale rozhřešení nikde. (40%)
Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)