Teheránská tabu (Tehran Taboo) – Recenze – 80%

Íránský animovaný film (pro dospělé) Teheránská tabu kriticky odkrývá dvě tváře muslimské společnosti, jejíž mnozí členové by sice chtěli žít svobodně, ale jsou omezováni a svazováni autoritářskými pravidly, kulturními zvyklostmi a ortodoxní náboženskou tradicí, kvůli čemuž jsou buď nuceni se podřídit, nebo v honbě za lepším životem tato pravidla obcházet a porušovat a tvářit se přitom pokorně a poslušně jen na navenek. Nejde jen o touhu dívat se na porno, nezávazně souložit a případně i užívat drogy v zemi, v níž jsou omamné substance, alkohol i nemanželský sex (a dokonce i nemanželské držení za ruku na veřejnosti) tvrdě postihovány, ale třeba i o právo ženy jednat sama za sebe a nemuset mít kvůli všemu úředně ověřený souhlas svého manžela. Kdo se odmítá smířit se svou rolí a prolomí nějaké tabu, ocitne se ve víru pokrytectví, strachu, korupce a zločinného undergroundu.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Provokativní snímek musel kvůli své tematice vznikat v německo-rakouské koprodukci v Evropě, protože jeho natáčení by v Íránu nikdo neschválil. Z toho důvodu také jeho debutující režisér, v Německu žijící Íránec Ali Soozandeh, zvolil pro snímek animovanou formu rotoskopie, kdy všechny scény natočil nejprve s živými herci před zeleným pozadím a následně ve spolupráci s řadou animátorů dal natočenému materiálu animovanou podobu (stejným způsobem vznikaly mimo jiné i filmy Temný obraz nebo český Alois Nebel). To byla jediná šance, jak vložit do děje, odehrávajícího se v centru Teheránu, autentické prostředí muslimské metropole. 

Veškeré dění se točí kolem čtveřice postav, jejichž příběhy jsou vzájemně propletené a vyprávěné na přeskáčku. Jednou z nich je mladý chudý muzikant, který se v hudebním klubu vyspí s náhodnou dívkou, ze které o den později vypadne, že se má brzy vdávat a nutně tudíž potřebuje operaci pochvy, aby její budoucí manžel nepoznal, že už není panna. Dalšími hrdinkami jsou dvě ženy-sousedky, z nichž jedna má svého muže ve vězení, vydělává si prostitucí a nedaří se jí přihlásit svého němého syna do školy, zatímco ta druhá je těhotná a marně sní o vstupu do zaměstnání.

Formálně spadají Teheránská tabu do stejné kategorie jako snímky Valčík s Bašírem či Persepolis, tedy do kategorie výjimečných a oceňovaných filmů s depresivní atmosférou bohatou na působivé a emocionálně silné momenty a se společensko-kritickým apelem zprostředkovaným vizuálně atraktivní animovanou formou, v níž se jejich angažovaní autoři skrze výrazný osobní vklad kriticky vyjadřují k historicko-společensko-kulturně-náboženskému zázemí své země. Zde konkrétně Ali Soozandeh vykresluje konzervativní muslimskou společnost jako semeniště pro devianty, kteří se na veřejnosti tváří spořádaně, leč v soukromí si dopřávají ledajaké zakázané ovoce a oddávají se sexuálním úchylkám. Každá postava v jeho filmu si neuspokojivý život v ponižujících a morálně restriktivních podmínkách plných nařízení a zákazů kompenzuje nějakou rebelií. Mnozí tajně porušují zákon, ti méně aktivní zas protestují alespoň symbolicky – viz chlapeček, co shazuje z balkonů balonky s vodou, nebo dědeček, který si i přes cukrovku neupře sem tam sladké.

Technicky jsou Teheránská tabu vynikající, režírovaná i napsaná jsou uvědoměle, chytře a pevnou rukou. Mnohé scény působí dojmem děsivě plíživé osudovosti (pasáž s věštěním z kávových zrn) a jiné obsahují i závan lehkého humoru (chlapec předvádí ředitelce školy, jak hezky umí znakovou řeč), ale každopádně se jimi jako červená nit neustále táhne znepokojivý pocit, že to s některými z hrdinů nedopadne dobře. Úvodní expozice postav jsou mírně mlhavé, ale jakmile si uděláte jasno v tom, kdo je kdo, začne být exotické a nekonformní dění nebývale vtahující. Závěr je zas trochu moc přímočarý a v průběhu filmu dojde k nejedné scéně, v níž se různé postavy náhodou potkají za tak nepravděpodobných podmínek, že se to nedá omluvit tím, že svět je zkrátka malý (na druhou stranu jsou tato setkání vděčným zdrojem svízelných situací). I přes tyto drobné nedostatky jde však celkově o nesmírně zdařilý debut, jehož poselství jednoznačně dopadá na úrodnou půdu, byť pravděpodobně jen ve svobodnějších zemích – v Teheránu se k němu totiž jen tak někdo nedostane.