Íránský animovaný film (pro dospělé) Teheránská
tabu kriticky odkrývá dvě tváře muslimské společnosti, jejíž mnozí členové
by sice chtěli žít svobodně, ale jsou omezováni a svazováni autoritářskými pravidly,
kulturními zvyklostmi a ortodoxní náboženskou tradicí, kvůli čemuž jsou buď
nuceni se podřídit, nebo v honbě za lepším životem tato pravidla obcházet
a porušovat a tvářit se přitom pokorně a poslušně jen na navenek. Nejde jen o
touhu dívat se na porno, nezávazně souložit a případně i užívat drogy v zemi,
v níž jsou omamné substance, alkohol i nemanželský sex (a dokonce i
nemanželské držení za ruku na veřejnosti) tvrdě postihovány, ale třeba i o
právo ženy jednat sama za sebe a nemuset mít kvůli všemu úředně ověřený souhlas
svého manžela. Kdo se odmítá smířit se svou rolí a prolomí nějaké tabu, ocitne
se ve víru pokrytectví, strachu, korupce a zločinného undergroundu.
Provokativní snímek musel kvůli své tematice vznikat v německo-rakouské
koprodukci v Evropě, protože jeho natáčení by v Íránu nikdo neschválil.
Z toho důvodu také jeho debutující režisér, v Německu žijící Íránec
Ali Soozandeh, zvolil pro snímek animovanou formu rotoskopie, kdy všechny scény
natočil nejprve s živými herci před zeleným pozadím a následně ve
spolupráci s řadou animátorů dal natočenému materiálu animovanou podobu (stejným
způsobem vznikaly mimo jiné i filmy Temný
obraz nebo český Alois Nebel). To
byla jediná šance, jak vložit do děje, odehrávajícího se v centru Teheránu,
autentické prostředí muslimské metropole.
Veškeré dění se točí kolem čtveřice postav, jejichž příběhy jsou vzájemně
propletené a vyprávěné na přeskáčku. Jednou z nich je mladý chudý
muzikant, který se v hudebním klubu vyspí s náhodnou dívkou, ze které
o den později vypadne, že se má brzy vdávat a nutně tudíž potřebuje operaci
pochvy, aby její budoucí manžel nepoznal, že už není panna. Dalšími hrdinkami
jsou dvě ženy-sousedky, z nichž jedna má svého muže ve vězení, vydělává si
prostitucí a nedaří se jí přihlásit svého němého syna do školy, zatímco ta
druhá je těhotná a marně sní o vstupu do zaměstnání.
Formálně spadají Teheránská tabu
do stejné kategorie jako snímky Valčík s Bašírem
či Persepolis, tedy do kategorie
výjimečných a oceňovaných filmů s depresivní atmosférou bohatou na působivé a emocionálně
silné momenty a se společensko-kritickým apelem zprostředkovaným vizuálně
atraktivní animovanou formou, v níž se jejich angažovaní autoři skrze
výrazný osobní vklad kriticky vyjadřují k historicko-společensko-kulturně-náboženskému
zázemí své země. Zde konkrétně Ali Soozandeh vykresluje konzervativní
muslimskou společnost jako semeniště pro devianty, kteří se na veřejnosti tváří
spořádaně, leč v soukromí si dopřávají ledajaké zakázané ovoce a oddávají
se sexuálním úchylkám. Každá postava v jeho filmu si neuspokojivý život v ponižujících
a morálně restriktivních podmínkách plných nařízení a zákazů kompenzuje nějakou
rebelií. Mnozí tajně porušují zákon, ti méně aktivní zas protestují alespoň
symbolicky – viz chlapeček, co shazuje z balkonů balonky s vodou,
nebo dědeček, který si i přes cukrovku neupře sem tam sladké.
Technicky jsou Teheránská tabu vynikající,
režírovaná i napsaná jsou uvědoměle, chytře a pevnou rukou. Mnohé scény působí
dojmem děsivě plíživé osudovosti (pasáž s věštěním z kávových zrn) a
jiné obsahují i závan lehkého humoru (chlapec předvádí ředitelce školy, jak
hezky umí znakovou řeč), ale každopádně se jimi jako červená nit neustále táhne
znepokojivý pocit, že to s některými z hrdinů nedopadne dobře. Úvodní
expozice postav jsou mírně mlhavé, ale jakmile si uděláte jasno v tom, kdo
je kdo, začne být exotické a nekonformní dění nebývale vtahující. Závěr je zas
trochu moc přímočarý a v průběhu filmu dojde k nejedné scéně, v níž se
různé postavy náhodou potkají za tak nepravděpodobných podmínek, že se to nedá
omluvit tím, že svět je zkrátka malý (na druhou stranu jsou tato setkání vděčným
zdrojem svízelných situací). I přes tyto drobné nedostatky jde však celkově o
nesmírně zdařilý debut, jehož poselství jednoznačně dopadá na úrodnou půdu, byť
pravděpodobně jen ve svobodnějších zemích – v Teheránu se k němu totiž
jen tak někdo nedostane.
film pro evropany, za evropské peníze, co chtějí evropani vidět
OdpovědětVymazat