V tomto filmu se diváci znalí série Star Wars dozvědí o prvních dobrodružstvích mladého Hana Sola, když
mu bylo přibližně 25 let. Jak přišel k Millennium Falconovi, jak se seznámil
s Chewbaccou a s Landou Carlissianem a podobně. Po Rogue One: Star Wars Story jde o druhý film
ze světa Star Wars, který není součástí hlavní série a jde v zásadě jen o
vedlejší spi-off/preguel. A titulního Sola pochopitelně nehraje Harrison Ford
(ani digitálně omlazený), nýbrž Alden Ehrenreich, který se snaží Forda částečně
imitovat (hrál hlavní roli ve fantasy Nádherné
bytosti, v komedii Ave, Caesar! zas
ztvárnil stupidní hvězdu westernových filmů).
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Ehrenreich sice imituje Fordova Sola i s jeho pohyby, výrazy a
vyjadřováním velmi slušně, ale je u toho znatelně topornější než ve chvílích, kdy
je mu povoleno být o trochu víc svůj. Výsledek je ten, že byť se snaží, seč
může, má potřebné charisma i herecký talent a rozhodně nehraje špatně, tak to
pořád nestačí a po zhlédnutí celého filmu je myšlenka, že by na něj měla
navázat po několika letech Epizoda IV a z Ehrenreichova Hana Sola by se
měl stát Fordův Solo, pořád dost nepravděpodobná a nevěrohodná. Ale třeba bude ještě
nějaké pokračování.
Ve srovnání s posledními Star Wars filmy je Solo: Star Wars Story pojatý značně odlišně. Je o poznání méně
epický, nejsou v něm žádné velké vesmírné bitvy a v podstatě jde o
relativně komorní příběh několika pašeráků a zlodějíčků, snažících se zachránit
si své životy. Nepadne v něm ani jedna zmínka o rytířích Jedi ani o Síle a
i Impérium je přítomno jen sporadicky. Vizuálně je film zaprášenější a špinavější.
Technicky jinak ale nijak nezaostává, obsahuje mnoho skvělých scén a má konzistentní,
relativně svižné tempo. To, že původní režisérskou dvojici Phila Lorda a Christophera
Millera (Lego příběh, 21+22 Jump Street) nahradil v průběhu natáčení Ron Howard (Čistá duše, Rivalové), na filmu žádné negativní následky nenese, naopak je
natočený velmi sebejistě a působí celistvým dojmem.
Děj se odehrává lineárně a je pomyslně rozdělen do tří částí, přičemž každá
podléhá mírně odlišné stylizaci. V první části, která je převážně futuristickým
dramatem z prostředí loupežných gangů, mírně říznutým pár minutami
válečného filmu, je Han Solo nešťastně oddělen od své milované (Emilia Clarke
ve své nejsuverénněji působící roli od Hry
o trůny), ale slíbí jí, že se pro ni vrátí. Po třech letech se pak přidá k
nepočetné skupině vedené protřelým Beckettem (sympaticky svérázný Woody
Harrelson). Druhá část je nejdelší a zaobírá se jedinou misí, v níž se
hrdinové pokouší o loupež velkého množství cenného a nestabilního hyper-paliva,
v čemž jim pomůže profesionální pašerák Lando (okouzlující Donald Glover).
Poslední část je překvapivě hodně westernová, nejen proto, že se odehrává
na pouštní planetě, ale hlavně kvůli tomu, že v ní až na pár osamocených
výstřelů a chvatů s noži prakticky nejsou žádné větší akční scény a jde v ní
hlavně o to, jak se hrdinové snaží spřádat dvojité až trojité podrazy a vyzrát
jeden na druhého. Film tím pádem nevrcholí žádnou velkolepou akcí a ani v celém
filmu není v tomto ohledu nic, co by dokázalo překonat pasáž s přepadáním
vlaku (další westernový motiv, jeden z mnoha) v první třetině snímku.
Tahle část je jediná, která se v porovnání se zbytkem trochu vleče,
protože přichází po více než sto minutách mnohem zajímavějšího dění a nikam dál
už negraduje.
Další nevýhoda plyne z toho, že mnohé dějové prvky jsou relativně
předvídatelné čistě na základě toho, že by je od prequelu věnovanému mladému
Hanu Solovi nečekal skutečně jen málokdo (např. mnozí fanoušci Star Wars jistě vědí, že Solo vyhrál
Millennium Falcona nad Landem v kartách, tudíž je jasné, že to ve filmu
musí proběhnout nějak takhle (a ono to proběhne sice trošičku jinak a
podvratněji, než byste čekali, což je rozhodně sympatické osvěžení, ale stejně).
Co až překvapivě funguje, jsou obecně vztahy mezi postavami a jejich poměrně
prokreslené osobnosti (přinejmenším prokreslenější a hlubší než v Rogue One) a celková atmosféra, které nedostatek
osudovosti a velkoleposti nijak neubírá na vážnosti a dramatičnosti. Ani Han a
Chewbacca nehláškují zas až tolik (a často to není ani moc vtipné) a jediným
výraznějším zdrojem humoru je už jen Landova droidka, elektronická bojovnice za
rovnoprávnost droidů (ale ani ta není čistě komediální postavou). Jedinými znatelnými
záporáky jsou šéf nové zločinecké organizace s názvem Rudý Rozbřesk (Paul
Bettany) a jacísi piráti, kteří jsou ve třetině filmu představeni, aby pak na následující
hodinu a čtvrt z děje zcela zmizeli. Impérium tentokrát hraje roli
podprahového zla někde na pozadí.
Celkově je Solo: A Star Wars Story
zábavná jízda se spoustou nesmírně povedených pasáží a množstvím bravurně
odvedené filmařiny (třeba hudba Johna Powella je vynikající a nápaditě využívá známé
motivy Johna Williamse), která se sice neubrání několika výtkám, ale v žádném
případě se nejedná o katastrofu, jak se mohli mnozí obávat po změně na
režisérské pozici a náročném dotáčení. Jen je ze všech Star Wars filmů zatím asi nejméně výrazný (nicméně rozhodně ne nejhorší).
Pochopitelně je ale k jeho sledování potřeba znát přinejmenším Epizody IV-VI a možná i Epizodu I a
určitá část odkazů a narážek se vztahuje i k seriálům Star Wars: Klonové války a Star
Wars Povstalci, avšak ty slouží hlavně pro skalní fanoušky, aby se zabavili
jejich identifikací, a v pohodě se bez nich obejdete.
Žádné komentáře:
Okomentovat