Deadpool 2 – Recenze – 70%

Pokračování komiksového Deadpoola se nese prakticky ve stejném duchu jako jednička – je krvavé a vulgární (a tím pádem mládeži nepřístupné), plné popkulturních odkazů a sebeironického meta-humoru, mísícího sofistikované vtipy, absurdity, politickou nekorektnost i puberťácky infantilní sexuální narážky, a hlavní hrdina k sobě přistupuje jako k filmové/komiksové postavě a občas i proboří čtvrtou stěnu a pronese nějakou hlášku přímo k divákům. Komu se první Deadpool nelíbil, protože mu jeho humor připadal trapný a příliš nucený, tak v tomhle ohledu se nic nezměnilo.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Tvůrci dokonce pojali velkou část humoru jako variaci na to nejlepší z jedničky, takže i v tomto pokračování padne zmínka o tom, že Deadpool vypadá pod maskou jako avokádo, a protože v předchozím filmu mu legračně dorůstala ruka, tak tady mu pro změnu legračně dorůstají obě nohy. Ve spoustě elementů Deadpool 2 skutečně jen kopíruje sám sebe a o trochu víc při tom tlačí na pilu, zároveň ale rozhodně nepůsobí jako pouhá nastavovaná kaše a obsahuje i dost nových vtípků, z nichž zhruba tucet je opravdu nečekaný a funguje jako spouštěč smíchu bezchybně, zatímco zbytek filmu je spíš jen úsměvný než k popukání a místy dokonce není vtipný vůbec, což je nicméně k celkové kadenci gagů a množství ostatní zábavy celkem jedno.

Děj nemá moc smysl řešit, protože se ubírá nepředvídatelně od samého začátku, je narušován velkou spoustou odboček a neustále do něj přibývají nové postavy. V polovině filmu například Deadpool neváhá sestavit zbrusu nový tým z doposud neznámých superhrdinů a strávit deset minut na budování jednoho jediného vtipu (leč výborného), po jehož provedení většina z těch superhrdinů zcela mizí z děje a už se znovu neobjeví… Deadpool samotný navíc nemůže jen tak snadno umřít (ani když ho výbuch roztrhá na kusy) a jistou roli zde tentokrát hraje i cestování v čase, tudíž se může stát vážně cokoli.

Z nových vedlejších postav stojí za zmínku záporák Cable (Josh Brolin), u nějž jeho motivace není do půlky filmu vůbec zřejmá (záměrně), pak čtrnáctiletý zakomplexovaný mutant s nadváhou jménem Russell a nová superhrdinka Domino, jejíž zvláštní schopností je extrémní štěstí (a akční scény s ní představují to nejnápaditější z celého filmu). Deadpoola opět ztvárnil Ryan Reynolds, opět si to evidentně ohromně užil a opět spolupracoval na scénáři (na jehož kvalitu si Deadpool v průběhu filmu několikrát stěžuje). Jinak se děj filmu stále odehrává ve světě X-Men (novým prvkem je jakési vězení pro mutanty a elektronické obojky, rušící jejich schopnosti – okoukané zřejmě ze seriálu The Gifted) a určitá část humoru je postavena i na tom, jaké další postavy z tohoto vesmíru se ve filmu objeví, případně i kdo ty postavy hraje (a jeden slavný herec se zjeví jen na zlomek vteřiny, takže když v tu chvíli mrknete, můžete ho snadno prošvihnout).

Jinak platí do značné míry to samé, co u prvního Deadpoola, přestože došlo ke změně režiséra, kdy debutujícího Tima Millera nahradil zkušenější David Leitch, spolurežisér Johna Wicka a režisér Atomic Blonde: Bez lítosti. Akce je dobrá a slušně natočená, ale většinou ne dost nápaditá na to, aby dokázala utkvět v paměti (až na zmíněné pasáže s Domino). Přes veškerou odlehčenost dojde i na několik hluchých míst, kdy se třeba film snaží být na chvíli zcela seriózní nebo nefalšovaně emocionální a nedaří se mu to. Ve srovnání s Kick-Ass nebo s Kingsmany Deadpoolovi schází promyšlenější vyprávění a chytřejší realizace, takto jde v podstatě o obyčejnou přímočarou komiksovou akční komedii, byť patřičně ostrou a na mnoha místech skutečně zábavnou.

P.S. Tentokrát je vyloženě nezbytné počkat si na potitulkové scény.