Biblické drama Máří Magdaléna
vypráví o ženě, která se přidala k Ježíšovi a jeho apoštolům, doprovázela
ho během pouti do Jeruzaléma a byla svědkem jeho ukřižování, smrti a znovuzrození.
Film, natočený se záměrem očistit její jméno od falešných domněnek
pokládajících ji za prostitutku, je vyprávěn z jejího pohledu, čímž se
liší od jiných biblických filmů odehrávajících se během posledních dnů či týdnů
Ježíšova života.
Samozřejmě se nabízí otázka, zdali pouhé natočení Ježíšova příběhu z perspektivy
jiné osoby ospravedlňuje samo o sobě existenci filmu a odpověď zní, že v tomto
případě moc ne. Máří Magdaléna (Rooney Mara) se totiž ocitá v popředí pozornosti
jen v první půlhodině, kdy touží vzepřít se rodinné tradici a odmítá se provdat
za muže, kterého jí rodina svévolně vybrala – a daří se jí to ve chvíli,
kdy od své rodiny odchází za Ježíšem (Joaquin Phoenix), čímž její vlastní příběhový
oblouk de facto končí. V tu chvíli se střed zájmu obrací právě na vedlejší
postavu Ježíše, který je mnohem zajímavější, komplikovanější, je hybatelem děje
a leží na něm těžiště příběhu, zatímco Máří Magdaléna je upozaděna do role
doprovázející asistentky, která Ježíše podporuje, pomáhá mu oslovit i jiné ženy
a postará se o pár nemocných, ale pořádně se dostane opět ke slovu a do středu
pozornosti až v závěru, po Kristově smrti.
Do obecně známého příběhu Ježíše tudíž snímek nepřináší nic nového, a to
ani v tom smyslu, že by obsahoval nějaké kontroverzní dějové odlišnosti,
jež by byly v rozporu s Biblí (takže mezi Ježíšem a Máří Magdalénou
nedojde k ničemu fyzickému, byť by se to nabízelo). Novinkou jsou možná
jen rozhovory apoštolů v době, kdy mezi nimi Ježíš není přítomen, budování
motivace Jidáše k jeho zradě a také ve filmu není žádná scéna, v níž by
Ježíš kázal na vrcholku hory pro početné davy. Věřící diváci, na které film
cílí především, mohou být každopádně spokojeni, protože film neobsahuje nic, co
by je mohlo naštvat (možná kromě toho, že Svatý Petr je černoch).
To, že Ježíš nevystupuje před davy lidí, souvisí s tím, že Máří Magdaléna je film velice komorní a
minimalistický a neobsahuje ani jednu scénu, která by byla jakkoli epická v jakémkoli
významu toho slova. Ježíš na začátku káže na břehu moře pro asi dvacet lidí,
pak se spolu s apoštoly přesune do nějaké vesnice, kde osloví dalších
dvacet, a větší davy se na něj začnou nabalovat až v Jeruzalémě, ovšem aniž
by pořádně věděly, o čem káže. Pak Ježíš způsobí výtržnost v chrámu Páně,
dav je rozpuštěn a scény Ježíšova soudu a bičování jsou přeskočeny, protože ty
stráví Máří Magdaléna v bezvědomí, z něhož se probere, až když už
Ježíš dávno vláčí kříž ulicemi.
Rozhodně to z filmu nepůsobí dojmem, že by Ježíš byl nějaký extra
důležitý prorok – na své pouti ovlivní život nanejvýš stovce lidí a od
ostatních proroků se liší jen tím, že má lepší a početnější PR tým, a že
objektivně koná zázraky (slepým dává zrak a oživuje mrtvé). I tak je ale
zajímavější než samotná Máří Magdaléna, s níž film pracuje jako s jednoduše
načrtnutou postavou s jasnými motivacemi, zatímco postavu Ježíše snímek v jeho komplexnosti, mystických schopnostech a nejasných motivacích bohužel
dostatečně představit nedokáže. Joaquin Phoenix svou roli hraje, jako by byl
konstantně na dojezdu nějakých lehčích drog, což je rozhodně legitimní způsob,
jak hrát Ježíše, a působí to alespoň zajímavě, na rozdíl od šedivého
výkonu Rooney Mara, která je poměrně tuhá ve svém výrazovém projevu, ale příliš
to nevadí, protože po většinu času nemá moc co hrát.
Kromě komorního přístupu režisér Garth Davis, který předloni celovečerně
debutoval s na Oscara nominovaným dramatem Lion,
obral film o veškerou potenciální dramatičnost a rytmus. Tempo vyprávění
je konzistentně velice pomalé, scény neintenzivní a snímku chybí i jakékoli
dramatické či emocionální vyvrcholení, byť by se nabízelo třeba ve scénách Ježíšova
ukřižování – které je ale odbyto příliš rychle a stroze. Režírovaná přitom Máří Magdaléna není špatně a
přinejmenším kamera, často se pasoucí na obličejích herců zabíraných z velké
blízkosti, je dobrá. Těžiště filmu každopádně nestojí na vyprávění děje, ale
spíš na studii postav a jejich ideologii, což dělá z Máří Magdalény snímek takřka filozofický, až na to, že jeho práce s postavami
je příliš povrchní a jeho myšlenkové sdělení, jdoucí ruku v ruce s Ježíšovým
učením o míru v srdci, lásce a odpuštění, zas příliš triviální.
Podivný rozpor lze nalézt i v poselství o důležitosti víry, kdy není
jasné, jestli by člověk měl věřit upřímně a silně jako Ježíš, který díky
neochvějné víře koná zázraky, nebo spíš na víru až tak moc nespoléhat, jako v případě
Jidáše, který nepochopil Ježíšovy metafory o příchodu království nebeského,
bral je doslova a vložil svůj život i své naděje do víry v deziluzi, která
nikdy nemohla nastat. Prostor pro metafory nabízí i závěr, v němž Máří
Magdaléna hlásí apoštolům, že byla svědkem Ježíšova zmrtvýchvstání – ale oni jí
to moc nevěří a ona se to nesnaží dokazovat – tudíž je možné, že film jeho
znovuzrození interpretuje také jen jako metaforu. Každý ať si ji vyloží, jak
chce.
Příběh Ježíše Krista je přitom nadčasový a silný, tento film jej však
ztvárňuje bez jakékoli větší invence a ani jeho podání z pohledu Máří Magdalény
v tomto ohledu ničím nepomáhá. Hodně se vypráví obrazem, kamera ale stěží zasadí
děj do kontextu (takže z filmu třeba nelze pochopit, za co byl Ježíš vlastně
odsouzen). Gibsonovo Umučení Krista bylo
také nepříliš vydařené, neinvenční, bez kontextu, bez dostatečně vykreslených
postav a jen otrocky opisovalo evangelia, ale aspoň bylo výrazné a nabízelo
trýznivě intenzivní zážitek skrze naturalistický přístup k zobrazení Kristova
utrpení. Máří Magdaléna je oproti
tomu strašlivě mdlá a ironicky, přestože začíná scénou porodu, i zcela bez
života.
Petr a Ondřej jsou černoši, neuvěřitelné
OdpovědětVymazatRanné křesťanství mělo mužskou větev představovnou apoštolem Petrem a ženskou vedenou právě Máří Magdalenou. Mužská větev prosazovala šíření křesťanství spíše silou a s pomocí zázraků, ženská se naopak snažila o pochopení Jsžíšoových myšlenek. Je paradoxem, že postupně zvítězila ta mužská i přesto, že Maří Magdaléna pochopila Ježíšovo učení nejlépe ze všech apoštolů. V 6. století, kdy byl u moci papež Řehoř Veliky se pak církvi již moc nehodilo mít mezi apoštoly ženu, když nechtěli, aby ženy zastávali v církvi vedoucí pozice, tak ji papež prohlásil za nevěstku.
OdpovědětVymazatProto je dobře, že se tato křivda v tomto filmu napravuje a ukazuje Máří Magdalenu více podle skutečností, než činí většina ostatních filmů z tohoto období.
Film je především o postavě Máří Magdalény a proto v něm není věnováno tolik prostoru Ježíšovo, včetně jeho ukřižování. Film na mě působil velmi silně a emotivně a to hlavně tím, jak svým příběhem bojuje proti zážitýn lžím o postavě Máří Magdalény.
tak ten reziser nevidel Biblu nikdy. Je to totalny zapadak tento film a jenom myli a kazi nazory vericich. Nic ve filmu nebolo jako to Bible opisuje, ba dokonce Maria krtila coz zeny nemali vubec poslani krtit. Je to pomyleny film bez srdca a bez znalosti Pisma Svateho. Film Umuceni Krista byl o 1000% lepsi nez tento zapadak.
OdpovědětVymazat