Máří Magdaléna (Mary Magdalene) – Recenze – 40%

Biblické drama Máří Magdaléna vypráví o ženě, která se přidala k Ježíšovi a jeho apoštolům, doprovázela ho během pouti do Jeruzaléma a byla svědkem jeho ukřižování, smrti a znovuzrození. Film, natočený se záměrem očistit její jméno od falešných domněnek pokládajících ji za prostitutku, je vyprávěn z jejího pohledu, čímž se liší od jiných biblických filmů odehrávajících se během posledních dnů či týdnů Ježíšova života.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Samozřejmě se nabízí otázka, zdali pouhé natočení Ježíšova příběhu z perspektivy jiné osoby ospravedlňuje samo o sobě existenci filmu a odpověď zní, že v tomto případě moc ne. Máří Magdaléna (Rooney Mara) se totiž ocitá v popředí pozornosti jen v první půlhodině, kdy touží vzepřít se rodinné tradici a odmítá se provdat za muže, kterého jí rodina svévolně vybrala – a daří se jí to ve chvíli, kdy od své rodiny odchází za Ježíšem (Joaquin Phoenix), čímž její vlastní příběhový oblouk de facto končí. V tu chvíli se střed zájmu obrací právě na vedlejší postavu Ježíše, který je mnohem zajímavější, komplikovanější, je hybatelem děje a leží na něm těžiště příběhu, zatímco Máří Magdaléna je upozaděna do role doprovázející asistentky, která Ježíše podporuje, pomáhá mu oslovit i jiné ženy a postará se o pár nemocných, ale pořádně se dostane opět ke slovu a do středu pozornosti až v závěru, po Kristově smrti.

Do obecně známého příběhu Ježíše tudíž snímek nepřináší nic nového, a to ani v tom smyslu, že by obsahoval nějaké kontroverzní dějové odlišnosti, jež by byly v rozporu s Biblí (takže mezi Ježíšem a Máří Magdalénou nedojde k ničemu fyzickému, byť by se to nabízelo). Novinkou jsou možná jen rozhovory apoštolů v době, kdy mezi nimi Ježíš není přítomen, budování motivace Jidáše k jeho zradě a také ve filmu není žádná scéna, v níž by Ježíš kázal na vrcholku hory pro početné davy. Věřící diváci, na které film cílí především, mohou být každopádně spokojeni, protože film neobsahuje nic, co by je mohlo naštvat (možná kromě toho, že Svatý Petr je černoch).

To, že Ježíš nevystupuje před davy lidí, souvisí s tím, že Máří Magdaléna je film velice komorní a minimalistický a neobsahuje ani jednu scénu, která by byla jakkoli epická v jakémkoli významu toho slova. Ježíš na začátku káže na břehu moře pro asi dvacet lidí, pak se spolu s apoštoly přesune do nějaké vesnice, kde osloví dalších dvacet, a větší davy se na něj začnou nabalovat až v Jeruzalémě, ovšem aniž by pořádně věděly, o čem káže. Pak Ježíš způsobí výtržnost v chrámu Páně, dav je rozpuštěn a scény Ježíšova soudu a bičování jsou přeskočeny, protože ty stráví Máří Magdaléna v bezvědomí, z něhož se probere, až když už Ježíš dávno vláčí kříž ulicemi.

Rozhodně to z filmu nepůsobí dojmem, že by Ježíš byl nějaký extra důležitý prorok – na své pouti ovlivní život nanejvýš stovce lidí a od ostatních proroků se liší jen tím, že má lepší a početnější PR tým, a že objektivně koná zázraky (slepým dává zrak a oživuje mrtvé). I tak je ale zajímavější než samotná Máří Magdaléna, s níž film pracuje jako s jednoduše načrtnutou postavou s jasnými motivacemi, zatímco postavu Ježíše snímek v jeho komplexnosti, mystických schopnostech a nejasných motivacích bohužel dostatečně představit nedokáže. Joaquin Phoenix svou roli hraje, jako by byl konstantně na dojezdu nějakých lehčích drog, což je rozhodně legitimní způsob, jak hrát Ježíše, a působí to alespoň zajímavě, na rozdíl od šedivého výkonu Rooney Mara, která je poměrně tuhá ve svém výrazovém projevu, ale příliš to nevadí, protože po většinu času nemá moc co hrát.

Kromě komorního přístupu režisér Garth Davis, který předloni celovečerně debutoval s na Oscara nominovaným dramatem Lion, obral film o veškerou potenciální dramatičnost a rytmus. Tempo vyprávění je konzistentně velice pomalé, scény neintenzivní a snímku chybí i jakékoli dramatické či emocionální vyvrcholení, byť by se nabízelo třeba ve scénách Ježíšova ukřižování – které je ale odbyto příliš rychle a stroze. Režírovaná přitom Máří Magdaléna není špatně a přinejmenším kamera, často se pasoucí na obličejích herců zabíraných z velké blízkosti, je dobrá. Těžiště filmu každopádně nestojí na vyprávění děje, ale spíš na studii postav a jejich ideologii, což dělá z Máří Magdalény snímek takřka filozofický, až na to, že jeho práce s postavami je příliš povrchní a jeho myšlenkové sdělení, jdoucí ruku v ruce s Ježíšovým učením o míru v srdci, lásce a odpuštění, zas příliš triviální.

Podivný rozpor lze nalézt i v poselství o důležitosti víry, kdy není jasné, jestli by člověk měl věřit upřímně a silně jako Ježíš, který díky neochvějné víře koná zázraky, nebo spíš na víru až tak moc nespoléhat, jako v případě Jidáše, který nepochopil Ježíšovy metafory o příchodu království nebeského, bral je doslova a vložil svůj život i své naděje do víry v deziluzi, která nikdy nemohla nastat. Prostor pro metafory nabízí i závěr, v němž Máří Magdaléna hlásí apoštolům, že byla svědkem Ježíšova zmrtvýchvstání – ale oni jí to moc nevěří a ona se to nesnaží dokazovat – tudíž je možné, že film jeho znovuzrození interpretuje také jen jako metaforu. Každý ať si ji vyloží, jak chce.

Příběh Ježíše Krista je přitom nadčasový a silný, tento film jej však ztvárňuje bez jakékoli větší invence a ani jeho podání z pohledu Máří Magdalény v tomto ohledu ničím nepomáhá. Hodně se vypráví obrazem, kamera ale stěží zasadí děj do kontextu (takže z filmu třeba nelze pochopit, za co byl Ježíš vlastně odsouzen). Gibsonovo Umučení Krista bylo také nepříliš vydařené, neinvenční, bez kontextu, bez dostatečně vykreslených postav a jen otrocky opisovalo evangelia, ale aspoň bylo výrazné a nabízelo trýznivě intenzivní zážitek skrze naturalistický přístup k zobrazení Kristova utrpení. Máří Magdaléna je oproti tomu strašlivě mdlá a ironicky, přestože začíná scénou porodu, i zcela bez života.