Pračlověk (Early Man) – Recenze – 40%

Filmy britského animačního studia Aardman se obvykle těší velmi dobré pověsti. Zejména snímek Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka je ukázkou výborného animovaného filmu pro publikum libovolného věku, který je nejen prvotřídně filmový (vynikající tempo a gradace, skvělý děj a dialogy, vynikající práce s postavami, prostředím, rekvizitami i jednotlivými motivy, výtečná kamera…), ale díky neuvěřitelnému množství mnohovrstevnatých slovních i vizuálních vtipů (mnohdy i překvapivě sofistikovaných či dovedně skrytých) vystačí bohatě na vícero zhlédnutí a s přehledem se řadí ve své kategorii k těm nejzábavnějším a nejkonzistentnějším kouskům. Mnoho za ním nezaostává ani Velká vánoční jízda nebo krátké filmy s Wallacem a Gromitem.

O filmech Slepičí úlet nebo Ovečka Shaun ve filmu se už nedá říct, že by byly až tak skvělé a pečlivě scenáristicky vypilované, ale pořád jde přinejmenším o zábavné, vtipné, nejrůznějšími gagy napěchované a nápadité animované grotesky. I méně vydařené snímky Spláchnutej či Piráti! alespoň sem tam obsahují nějaký opravdu dobrý vtip, jemuž se dá zasmát nahlas. Bohužel, Pračlověk neobsahuje ani to.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Jediné, za co lze Pračlověka pochválit, je ruční plastelínová animace, která je silnou stránkou i většiny ostatních filmů téhož studia. Z technického hlediska již nelze v tomto směru docílit lepšího výsledku. Výtvarná podoba snímku je úžasná, moc hezky se na něj dívá a navíc je to dost osvěžující v záplavě konkurenčních animáků dělaných čistě v počítačích. Vzhledem k tomu množství titěrné a náročné práce, kdy animátoři pohybují s figurkami políčko po políčku a film vzniká rychlostí méně než pět vteřin za den, je však trochu smutné, že všechnu tu práci vynaložili na tak slabý projekt.

Příběh je triviální, což nutně nemusí být negativum, ostatně děj kupříkladu Ovečky Shaun ve filmu rozhodně není o nic složitější – v údolí si necelý tucet neandrtálců vesele prožívá dobu kamennou, zatímco okolo nich už dávno vzkvétá doba bronzová, o čemž se dozvědí ve chvíli, kdy je z údolí vyžene hamižný lord Bafoň (vládce nedalekého města, které žije bronzem a fotbalem) se záměrem těžit bronz. Jediná šance pro hlavního hrdinu Duga a jeho soukmenovce na záchranu domova je naučit se hrát fotbal a porazit Bafoňův tým šampionů.

Kámen úrazu netkví v jednoduchosti děje, nýbrž v jeho předvídatelnosti, přímočarosti a nedostatku zvratů, kdy opravdu nejde o nic jiného než o to, jestli neandrtálci pochopí pravidla fotbalu a dokáží táhnout za jeden provaz. Svět uvnitř filmu je navíc dokonale nesmyslný a nekonzistentní – a tím není myšleno to, že různé postavy disponují předměty, které v době bronzové neexistovaly, nebo že pád meteoritu na Zem vyhladí v úvodu snímku dinosaury, zatímco pralidé nacházející se v blízkosti dopadu v pohodě přežijí – to je v rámci tohoto fikčního světa pochopitelné.

Je tím myšleno např. to, že na hrdiny celkem dvakrát zaútočí přerostlá zmutovaná lidožravá kachna, před níž se vždy všichni dávají zběsile na útěk, ale když se v závěru filmu mají hrdinové dostavit na zápas, tak přiletí právě na této kachně, která je zjevně ochočená a opatřená otěžemi. Přitom ve filmu není ani naznačeno, jak k tomu ochočení tak znenadání došlo. Podobných příkladů jsou tuny.

Hlavní problém nicméně tkví v zásadním nedostatku humoru, kdy dobrá polovina všech vtipů je založena výhradně na tom, že hrdinové jsou hloupí primitivové, a velká část z té zbylé poloviny si utahuje z fotbalu, leč ne moc legračně. Vizuálních vtipů je minimum, slovní hříčky se jaksi ztratily v českém překladu (takže postavy říkají nevtipné věci, které zřejmě vtipně znít měly) a jistá směšnost založená na charakteristických britských přízvucích původních dabérů je také pryč (pokud nevyrazíte na titulkovanou verzi). Všechny ostatní gagy jsou hrozně líné, nenápadité a dětinské. Za vrchol humoru lze považovat scénu, v níž někdo zakřičí: „Zaútoč na míč!,“ načež dotyčný začne do balónu mlátit kyjem. Střet zaostalých neandrtálců s vyspělejší civilizací není komediálně využit vůbec nijak.

Kromě toho úplně všechny postavy postrádají jakoukoli hloubku a daly by se jednoduše definovat jedinou větou (a někdy ani to ne, důvod veškeré existence některých pralidí je omezen pouze na to, že jich musí být dost na fotbalový tým), a to včetně hlavního hrdiny. Nejzajímavější je postava dívky z bronzového města, která začne neandrtálský tým dobrovolně trénovat (čímž přispěje k zesměšnění vlastní civilizace), a Dugův pobočník – ochočený divočák, který je takovou chatrnou variací na Gromita.

To vše dělá z Pračlověka zatím nejméně vydařený film studia Aardman. Dětem, na které cílí přednostně, to dost možná bude stačit, ale dospělého diváka nemá moc čím oslovit – jeho nenápaditost, primitivnost a mnohé scenáristické slabiny vynikají zejména ve srovnání se staršími filmy stejných tvůrců. Jako lepší řešení se nabízí pustit si libovolný z výše zmíněných snímků, a když už do kina s dětmi, tak ideálně na Coco.