Ve filmu Black Panther se sice
představuje nový superhrdina ze světa Marvelu, takže by to mohlo na první
pohled vypadat jako nějaký samostatný vedlejší projekt (jako třeba příjemně
soběstačný Doctor Strange), ale ve skutečnosti
jde o další epizodu dávno rozjetého filmového seriálu, u nějž je výhodou znát
jeho předchozí díly. V tomto případě se vyplatí vidět přinejmenším snímky Captain America: Občanská válka (kde se
Black Panther objevil poprvé) a Avengers:Age of Ultron (kde se poprvé objevil záporák Ulysses Klaue), na něž Black Panther volně navazuje.
Každopádně se tento film od ostatních v sérii poměrně dost odlišuje
jednou zásadní věcí – jeho děj je zasazen do Afriky a drtivá většina jeho
postav jsou černoši – členové pěti kmenů žijících skrytě před zbytkem světa v utajené
kolonii s názvem Wakanda, která oplývá bohatstvím a vyvinutými super-technologiemi,
ale zároveň ctí své domorodé kořeny a kulturní tradice – což se výrazně
odráží v tematické podobě celého filmu, od jednotlivých motivů až po hudbu
a vizuální stylizaci, vycházející z historie afrického umění, oblékání,
lidového tvoření a folkloru. Tento oživující prvek nicméně nemá šanci zakrýt tu
skutečnost, že všechno ostatní ve filmu je v podstatě superhrdinská
marvelácká rutina, která nepřináší z diváckého hlediska nic moc nového.
Hlavním hrdinou je válečník T´Challa (Chadwick Boseman), který se po smrti krále
Wakandy, svého otce, má stát novým králem a dědicem pozice Black Panthera, nadlidského
ochránce lidu (jemuž superschopnosti propůjčuje vypití lektvaru z mytické byliny
a hi-tech obleček). Po svém korunování se vydává na stopu překupníka Klauea (Andy
Serkis) a následně bojuje o královský trůn s dalším uchazečem,
jenž jej o něj chce připravit. To není nástřel děje, to je celý děj v kostce.
Ze známějších herců ještě stojí za zmínku Forest Whitaker v roli šamana,
Martin Freeman coby CIA agent, držitelka Oscara za 12 let v řetězech Lupita Nyong´o, na Oscara za film Uteč nominovaný Daniel Kaluuya, a také
Michael B. Jordan, který se nicméně dostane pořádně ke slovu až v druhé polovině.
Nečekejte žádné ani vzdálené napojení na Avengers (to přijde pořádně až na
konci dubna v Avengers: Infinity War),
ani žádná camea jiných superhrdinů. Black
Panther je pouze představovačka nových postav a jejich mytologie a jako
takový plní svůj účel skvěle.
Zároveň si v Marvelu opět pohlídali nesporné řemeslné a technické kvality
snímku, takže filmaři znovu odvedli profesionální práci, zvládli udržet
konzistentní tempo snímku, vtiskli mu sem tam trochu humoru, sem tam trochu
dojetí, akci i poselství. Děj dává smysl, herci jsou dobří, digitální triky
super, s postavami se pracuje slušně, zvraty ujdou. Výsledek však ničím
nevybočuje z toho, co už bylo k vidění v této sérii jindy a mnohokrát i lépe, vyjma onoho afrického elementu.
Režisér Ryan Coogler natočil před třemi lety boxerské drama Creed, jímž úspěšně navázal na sérii Rocky se Sylvestrem Stallonem. Black Panther je jeho třetí režijní a
scenáristický celovečerní počin a nedá se v žádném případě říct, že by
odvedl špatnou práci, jen je výsledek jeho snažení poněkud plytký a nevzrušivý.
Podobně jako nepříliš charismatický hlavní hrdina, kterého strkají do kapsy zejména
vedlejší postavy záporáků.
Black Panther není dost napínavý, ani dost vtipný a akční scény
jsou nenápadité a obyčejné (dobrá je akorát automobilová honička v jihokorejském
Pusanu). Dokonce i závěrečná bitva mezi hned několika kmeny neoslovuje žádným
výrazným režijním uchopením, nevytrhnou ji ani obrnění nosorožci, ani Bilbo
Pytlík ve vznášedle. Scény odehrávající se v noci či v pološeru jsou
tak tmavé, že v rychlejších sekvencích není pořádně poznat, co se na
plátně děje – chudák ten, kdo si připlatí za tmavé 3D brýle a přijde o čtyřicet
procent světelnosti navíc. Oproti tomu je rozhodně chvalitebné poselství o lidské
pospolitosti mezi národy i mezi rasami, zjevná kritika Trumpovy politiky i to,
jak hrdě se film hlásí k africkým stereotypům a přetváří je ve svou přednost a
jak se staví k otázkám afro-americké historie.
Je ironické, že zrovna Black Panther,
který mezi ostatními marvelovkami tak zřetelně tematicky, obsahově i vizuálně vyčnívá,
působí sám o sobě vlastně docela nevýrazně a zapomenutelně, za což nese
vinu převážně to, že neobsahuje nic nadstandardně intenzivního, zábavného nebo
inovativního, co by vás zvedlo ze židle. Nelze však přehlížet jeho obecně velmi
slušné filmové kvality, díky nimž jde pořád o nadprůměrné pokračování série, jejímž
fanouškům se má šanci zalíbit zejména díky své jinakosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat