Akta Pentagon: Skrytá válka (The Post) – Recenze – 90%

Novinářské drama režiséra Stevena Spielberga, nominované na dva Oscary včetně toho za nejlepší film, se soustředí na představenstvo amerického deníku The Washington Post v čele s novopečenou majitelkou a vydavatelkou Kate (Meryl Streep, ta druhá nominace je pro ni) a šéfredaktorem Benem (Tom Hanks). Ti se snaží na začátku 70. let obstát s původně malým rodinným novinovým vydavatelstvím v obtížné konkurenci větších soupeřů, jako je The New York Times, pro Kate o to obtížnější vzhledem k tomu, že se ocitá v takřka stoprocentně mužském prostředí vůbec první ženou v takovéto vedoucí pozici. Zásadní zlom nastane ve chvíli, kdy The New York Times zveřejní text založený na přísně tajných dokumentech dokazujících mimo jiné to, že americká vláda tutlá již po čtyři prezidentská období skutečný stav války ve Vietnamu (v té době stále probíhající) a nepokrytě lže veřejnosti o tamním nepříznivém vývoji. Tato aféra nese název „Pentagon Papers“.

 

Zdroj fotek: www.foxmovies.com

Celý film je mimořádně zdařile vystavěn kolem rozhodnutí Kate, zdali navázat na zveřejňování informací týkajících se lží o Vietnamu (ovšem nejprve je potřeba se nějak dostat k oněm přísně tajným kompromitujícím materiálům), a to i navzdory tomu, že prezident Nixon další vydávání článků pocházejících z tohoto ilegálně vyneseného zdroje The New York Times oficiálně zakázal. V sázce je totiž kromě vězení a ztráty reputace hlavně dobré jméno novin The Washington Post, které se zrovna chystají vstoupit na americkou burzu.

Po vynikajícím Mostu špiónů a značně rozporuplném Obru Dobrovi předvádí Steven Spielberg opět skvělou formu, stejně tak i jeho věrní spolupracovníci – hlavně kameraman Janusz Kaminski, autor hudby John Williams a veškeré herecké obsazení. Meryl Streep je úplně skvostná a Tom Hanks neumí říct ani „velbloudí prdel“, aniž by to neznělo jako něco od Shakespeara. Výprava je fantastická. Kromě toho všeho snímek disponuje i výbornými dialogy a propracovanou dějovou stavbou, v níž vyniká Spielbergovo vypravěčské mistrovství. Z každého pečlivě komponovaného záběru úplně sálá režisérova jistota, že naprosto přesně ví, co dělá.

Samozřejmě se dá namítnout, že snímek vypráví o událostech, které jsou pro české publikum prakticky neznámé a nezajímavé, leč je to námitka poněkud lichá. Jednak je dost subjektivní, co je a co není dostatečně zajímavé a pro koho, protože pokaždé záleží hlavně na tom, jak se daná látka ztvární, a zároveň Akta Pentagon: Skrytá válka nejsou jen ilustrací nějakého hesla z Wikipedie o americké historii, leč univerzálně srozumitelným sdělením i o mnohem obecnějších a nadčasových tématech, jako je svoboda tisku, boj za pravdu a postavení novin a médií ve společnosti, což je ve světle nedávných nařčení mnohých (nejen amerických) médií ze šíření falešných zpráv téma mnohem aktuálnější, než by se zdálo.

Rozhodně se tedy nekoná druhý Lincoln, který byl jen o prosazování dodatku v americké ústavě a nic jiného, což pochopitelně nestačilo. Oproti němu mají Akta Pentagon: Skrytá válka velmi hbité tempo, přehledně zasazují veškeré dění do kontextu a pomocí důmyslných zkratek přesně definují v rámci své expozice, co jsou jednotlivé postavy zač a jakou hrají v celém tom příběhu roli. Rychlé dialogy dělají z filmu takřka konverzační drama (a české titulky jsou výtečně přeložené, chválím). Když už připodobňovat, tak ideálně s filmy Spotlight (s nímž Akta Pentagon sdílejí scenáristu Joshe Singera) nebo Všichni prezidentovi muži (jehož hrdiny byli mimochodem taktéž redaktoři The Washington Post, postavu Toma Hankse tehdy ztvárnil oscarový Jason Robarts).

Ve vší té řemeslné dokonalosti a filmařské preciznosti je jen pár momentů, které jsou na Spielberga ne moc dobré, třeba když nechá znejistělou a mírně nervózní Kate (v kontrastu s neochvějným a rozhodným Benem) opakovaně procházet uličkami v davu, tvořenými samými ženami s pohledy plnými uznání a podpory, a pak ještě pro jistotu nechá to samé zaznít slovy, při náhodné konfrontaci své hrdinky s jednou z jejích obdivovatelek. Občasná drobná zaškobrtnutí a mírnou patetičnost nicméně vynahrazuje cit pro detaily, nápadité vyprávění obrazem za účelem navození dramatického či emocionálního efektu (při zapnutí tiskařského stroje se redaktorům klepou stoly) a bravurní práce s postavami.

Účast filmu Akta Pentagon: Skrytá válka na blížících se Oscarech má jasné odůvodnění – nejenže jde o snímek po všech stránkách kvalitní, chytrý, dramatický, napínavý, atmosférický a plný odhodlání a energie, ale navíc díky svému poselství, vztahujícímu se i k dnešní době, působí dojmem, že jde o film důležitý a odvážný. Jeho děj se ani zdaleka netočí kolem jediného rozhodnutí a jeho následků a kolem jediné události v historii, neb pokrývá mnohem větší množství motivů a myšlenek a činí tak s naprostou vypravěčskou profesionalitou a sebejistotou. Film s velkým F.