Aaron Sorkin, slavný a Oscarem oceněný scenárista (The Social Network, Moneyball,
Steve Jobs) si napsal a poprvé i sám
natočil svůj režijní debut. Předlohou mu tentokrát byla autobiografická kniha
ženy jménem Molly Bloom, která v ní píše o svých netradičních osudech, kdy
musela kvůli zdravotnímu stavu v mladém věku pověsit na hřebík kariéru
vrcholové lyžařky a následně získala věhlas jako organizátorka luxusních
pokerových turnajů pro bohatou klientelu, díky čemuž se dostala do hledáčku FBI
a následně před soud.
 |
| zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Kdo už nějaké filmy se scénářem od Sorkina viděl, tak ví, že ten člověk
neumí být stručný – jeho scénáře jsou spletité, chytré a neobyčejně komplexní a
dialogy jsou tak hbité a netriviální, že by se možná chtělo říct, že
takhle rychle a přitom s takovou intelektuální sofistikovaností a vybroušeností
slovního projevu nikdo ve skutečnosti mluvit nemůže. To je i případ Velké hry, bohaté na bleskové monology
hlavní hrdinky, ostré právnické verbální přestřelky a precizně odkoukanou hantýrku
zkušených karetních hráčů. Zároveň Sorkinovi nikdy nestačí pouze rozehrát
nějakou situaci – on vás musí zasvětit do každého jejího detailu, popsat každou
drobnost a vysvětlit všechny souvislosti, tudíž vzduchem neustále létají jména,
odkazy, narážky, vysvětlivky a odborné pokerové termíny, přičemž nedávat byť
jen na pár vteřin pozor znamená ochudit se třeba i o několik zásadních
informací a ztratit nit.
Přitom ale není potřeba rozumět pokeru nebo znát jeho pravidla – znalost je
sice trošičku výhodou, leč k pochopení děje a scén, v nichž se poker
hraje, není nezbytná, a když je třeba z dramatických důvodů potřeba znát
nějaký technický výraz nebo který z hráčů má jakou karetní kombinaci, tak to
film střelhbitě vysvětlí, aby nikdo nezůstal ochuzen.
Příběh pozůstává ze dvou částí, kdy v jedné je Molly Bloom (Jessica
Chastain) zadržena policií, najde si právníka (Idris Elba) a připravuje se s ním
na soudní proces, zatímco v té druhé sledujeme za neustálého Mollyina
vyprávění její život předtím – dospívání s náročným otcem (Kevin Costner),
konec sjezdařské kariéry a zejména pak její vzestup od sekretářky po „princeznu
pokeru“, kdy pořádala turnaje pro filmové hvězdy, celebrity, milionáře a nevědomky
i pro ruskou mafii. Obě linie jsou vyprávěny současně, na přeskáčku. Sledovat
přitom hrdinčiny plamenné slovní výměny s jejím právníkem je o něco zajímavější
než vidět ji opakovaně shánět bohaté hráče, vábit je na luxusní pití a odhalené
dekolty, vyplácet jim žetony a neochotně se s nimi vybavovat, u čehož se snímek
neubrání občasným únavným repeticím (i když občas to někdo hodně oživí, třeba
hráč, který kvůli nedostatku hotovosti přinese do zástavy pravého Moneta, a
podobné legrační postavičky, včetně několika známých herců ve vedlejších
roličkách).
Na rozdíl od „geniálních lidských hyen“ Jobse a Zuckerberga Velká hra sice také vykresluje Molly
jako ambiciózní, mimořádně nadanou a místy dost vypočítavou osobu, avšak
zároveň jako osobu morálně čistou a empatickou, která by se raději obětovala a šla
do vězení, než aby kvůli ní trpěly rodiny jejích klientů. Jako dobrosrdečnou ženu,
které se protiví lhaní i nečestnost, zachování dobrého jména je pro ni
vším, a která neprovedla nic horšího, než co dělají běžná kasina zcela
standardně. Její právník je zas férový chlap bez poskvrnky, ctihodný bojovník
za spravedlnost a vzorný otec. Vnitřní pohnutky hlavní hrdinky, její motivace i
touhu po moci zas osvětlují nejen flashbacky, ale i postava jejího
otce-psychologa. Vůbec jde o film naditý vzdělanými, prudce inteligentními
jedinci a naprostými profesionály ve svém oboru, což je pro Sorkina také
specialitka, ale kromě toho tentokrát ani nelze pochybovat o jejich morálním
kompasu.
Navíc je potěšující, že Aaron Sorkin se osvědčil i jako režisér, který má cit
pro přehledné vyprávění i poměrně zapeklitého příběhu, všechny technické
aspekty filmu, režijní postupy, vedení herců i schopnost udržet kvapný rytmus konzistentní
po téměř dvě a půl hodiny dokonale v malíčku, a to dokonce do té míry, že
to činí Velkou hru jedním z nejsilnějších
režijních debutů za poměrně dlouhou dobu. Jessica Chastain je výborná a klidně
by celý film utáhla sama, Idris Elba je jí však vítaným a neméně skvělým
spoluhráčem. Společně jsou pro Sorkina jako dvě esa na ruce a Sorkin zatraceně
dobře ví, jak se tahle hra hraje.
Žádné komentáře:
Okomentovat