Nit z přízraků (Phantom Thread) – Recenze – 80%

Od předchozí spolupráce režiséra Paula Thomase Andersona s hercem Danielem Day-Lewisem (Lincoln, Gangy New Yorku) na oscarovém snímku Až na krev uběhlo již jedenáct let. Nyní se oba dali znovu dohromady kvůli filmu Nit z přízraků, o němž Daniel Day-Lewis prohlásil, že to bude jeho poslední film vůbec, a pak že pověsí hereckou kariéru na hřebík. V příběhu zasazeném do poválečného Londýna padesátých let minulého století, kdy anglická metropole zažívá rozkvět módy, Daniel ztvárnil hlavní roli špičkového krejčího a návrháře ženských šatů Reynoldse Woodcocka.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Reynolds žije ve svém salonu, kam si od něj chodí pro šaty na míru ta nejvybranější klientela od filmových hvězd po šlechtičny, protože jedině smetánka a dámy z vysokých kruhů si mohou jeho unikátní a luxusní výtvory dovolit. Sebevědomému a svou prací posedlému stárnoucímu géniovi dělá společnost akorát několik švadlen a služebných a jeho sestra (Lesley Manville), která se stará o praktické věci kolem jeho podnikání. Jiné ženy si však Reynolds do života příliš nevpouští, protože raději zůstane starým mládencem, než aby mu nějaká potenciální dlouhodobá partnerka rozhodila zavedený životní a pracovní režim a ozkoušený systém zvyklostí a pravidel, na jejichž dodržování přísně lpí. Přípustné jsou jen krátké známosti s inspirativními milenkami a múzami, k nimž se ovšem Reynolds pokaždé začne záhy chovat přezíravě a nakonec se jich rychle zbaví. Dokud se neseznámí s pohlednou, podstatně mladší servírkou Almou (Vicky Krieps).

Na šest Oscarů nominované drama Nit z přízraků je psychologickou vztahovou studií velmi komplikovaného a křehkého partnerského soužití náročného muže se striktně rutinním životním stylem a zamilovaně oddané ženy z nižší společenské vrstvy s naopak spontánnějším přístupem k životu, která je však odhodlaná nenechat se ze salonu hned vyštípat, tak jako její předchůdkyně. Dynamika tohoto vztahu je poháněna oboustrannou láskou, díky níž jsou oba aktéři ve jménu zvýšení vzájemné tolerance ochotni postupně přistupovat k jistým kompromisům – důvěřivá a lehce zranitelná Alma se učí respektovat Reynoldsovy extrémní požadavky na domácí a pracovní řád, on zas odpouštět jí občasné přešlapy. Sebemenší výkyv v nastolených pořádcích však může kdykoli znamenat totální kolaps a hranice, za níž už přes některou z Reynoldsových početných zásad nejede vlak, je velmi tenká.

Precizní mistrovská režie Paula Thomase Andersona se odráží zejména ve výkonech herců a v nápadité práci s vypravěčskými prostředky, díky nimž je toho ve filmu řečeno obrovské množství, aniž by se muselo příliš mluvit. Prožité výrazy ve tvářích herců a jejich minimalistická gesta vydají vždy nejméně za stovku slov, často se vypráví jen pomocí obrazu a toho, jakým způsobem jsou konkrétní scény nasnímané a hudebně ozvučené (většinou klavírní klasika a smyčce). Daniel Day-Lewis s přehledem a obdivuhodnou přirozeností postihl komplexní a složitou osobnost své postavy, která působí povětšinou dojmem sobecké bezcitnosti, avšak ve skutečnosti ve svém nitru skrývá emocionální jemnost, citlivost a otevřenost, která se obnažuje v prchavých okamžicích blaženosti a bezbrannosti. Vicky Krieps je zas velmi přesvědčivá v tichém vyjadřování každodenního zklamání a frustrace, přelité však vrstvou láskyplné náklonnosti a obdivu.

Vynikající je i výprava filmu, zejména co do kostýmů a dobové stylizace, po technické stránce zas stojí za speciální zmínku svícení a kamera (za kterou se posadil sám Anderson). Nit z přízraků je prvotřídní ukázkou filmařské vytříbenosti, natočené vkusně, s lehkostí a grácií. Sem tam dojde i na překvapivě ironický humor či nadsázku, závěr snímku je v podstatě hravý i tím, jak ironizuje sám sebe, a jak je bizarně podivný a přesto smysluplný ve světle toho, co jsou hrdinové filmu zač.

U vyjadřování pocitů z celkového zážitku z filmu však nelze nezmínit tu skutečnost, že se Nit z přízraků nepokouší už o nic dalšího, než o detailní náhled do vnitřních mechanismů vztahu svých hlavních hrdinů a do jejich drobných vnitřních proměn. Už nic dalšího nevypráví, nezabývá se jinými motivy, k ničemu jinému se nevyjadřuje, nemá žádné jiné ambice. Je to jen malý komorní film, který se obejde takřka bez velkých zvratů i bez velkých emocionálních bouří a je de facto „pouze“ standardní, až na pár drobností. Jeho komornost je o to markantnější, když si člověk vzpomene na Andersonova hluboká a mnohovrstevnatá veledíla typu Magnolia nebo Až na krev. Přitom je ale potřeba říct, že Niti z přízraků rozhodně nelze upřít výraznost a dokonce i inovativnost a originalitu i v rámci žánru, do nějž spadá, a to mnohdy jen díky režii a tomu, jakými cestičkami se děj ubírá. Což není nic běžného.

Dobrou zprávou zároveň je, že po příběhově rozplizlých snímcích Mistr a Skrytá vada se Paul Thomas Anderson navrátil k vypravěčské soudržnosti, přímočarosti a ucelenosti, díky čemuž je Nit z přízraků plně srozumitelná a drží svůj pevný tvar. Natočená i napsaná je výborně, její postavy jsou také skvěle napsané a především zahrané, a jestli se tímhle filmem Daniel Day-Lewis skutečně nadobro loučí s herectvím, tak je to rozloučení vskutku velkolepé.