Labyrint: Vražedná léčba (Maze Runner: The Death Cure) – Recenze – 40%

Závěrečný díl trilogie Labyrint navazuje na předchozí dění ve filmech Labyrint: Útěk a Labyrint: Zkoušky ohněm. Takže pokud jste je neviděli, pravděpodobně se nebudete moc chytat. Vtipné je, že v celé trilogii se nevyskytuje žádný labyrint (v prvním dílu je akorát velké bludiště, v dalších dvou ani to ne). A pokud jste četli knižní předlohu, tak s tou má tento film po dějové stránce společného opět jen pramálo.

Příběh je z většiny koncipován jako záchranná akce – v úvodu se hlavní hrdinové snaží najít a osvobodit svého kamaráda, kterého zajala zlá korporace Z.L.S.N., ale protože se jim to nepodaří, tak je následující hodina a půl věnována záchrannému pokusu č. 2, k němuž dojde v přísně střeženém velkoměstě, kde má Z.L.S.N. za obří zdí hlavní ústředí. Z hlediska hlavní zápletky celé trilogie se však něco relevantního začne dít prakticky až v poslední půlhodině (a celkem má snímek vražedných 140 minut).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Napříč celým filmem se jinak táhnou ty samé problémy, jimiž trpěly i Zkoušky ohněm:

• Oproti poměrně atraktivnímu prostředí samohybného bludiště s vraždícími roboty z prvního dílu se děj povětšinou odehrává v nudně působícím městě, které vypadá jako standardní město, akorát sem tam s digitálně upravenými rozpadlými stavbami.

• Organizace Z.L.S.N. podporuje vědce ve snaze nalézt protilék na šířící se zhoubný virus, a ti proto potřebují získat laboratorně krev „imunních jedinců“ (což jsou hlavní hrdinové), aby s ní mohli experimentovat. To je naprosto logické a smysluplné řešení, které by v případě pozitivního výsledku mohlo zachránit mnoho životů – takže proč je ta organizace zlá?

• Ta organizace je zlá proto, že to nařizuje tento dystopický „young adult sci-fi“ žánr pro náctileté čtenáře/diváky, v němž zkrátka musí být skupina mladých rebelů za ty dobré a musí bojovat proti mocné korporaci, která musí být zlá. Logicky by se ale mělo fandit spíš těm, kteří se snaží virus vymýtit a zachránit lidstvo, než těm, kteří se snaží to sabotovat.

• Neustálé logické lapsy, nejasnosti a protiřečící si nesmysly.

• Spousta otázek i z předchozích filmů OPĚT zůstala nezodpovězená. Jaký že to mělo smysl stavět obří bludiště a posílat do něj teenagery, aby tam dlouhé měsíce tábořili, když šlo jen o to vyextrahovat z nich případné protilátky? Z tohoto filmu je navíc patrné, že to bludiště šlo mnohem snadněji nasimulovat virtuálně.

Film Labyrint: Vražedná léčba opět natočil režisér Wes Ball se stejným tvůrčím týmem, s nímž režíroval i zbytek série. Rozhodně se mu nedá upřít technická zručnost a schopnost dodat celkem slušné tempo akčním scénám i v momentech, kdy se zrovna nestřílí nebo nic nevybuchuje, přesto snímek postrádá šťávu. To je způsobeno hlavně tím, že vztahy mezi postavami jsou příliš sterilní, ať už jde o osudová přátelství, osudová nepřátelství nebo osudovou lásku – a na vině jsou jednak neprožité výkony herců a zároveň plytké dialogy. Velkolepému finále schází velkolepost a maže se i radost z úspěchu, protože není vůbec jasné, čeho přesně chtěli hlavní hrdinové kromě záchrany kamaráda (a možná ještě dalších lidí) dosáhnout.

Finále trilogie se tak nese v dost neuspokojivém duchu. Značná přihlouplost a nedomyšlenost se táhne jejími díly sice už od začátku, avšak teprve od druhého filmu, současně s odkloněním od zábavného konceptu se smrtícím bludištěm, došlo u této série k naprostému zevšednění, kvůli němuž se ztrácí mezi zaměnitelnou žánrovou konkurencí. Oslovit může prakticky jen své fanoušky a diváky znalé předchozích dílů, ovšem jestli alespoň ti budou s výsledkem spokojeni, je věc značně nejistá.