Závěrečný díl trilogie Labyrint
navazuje na předchozí dění ve filmech Labyrint:
Útěk a Labyrint: Zkoušky ohněm.
Takže pokud jste je neviděli, pravděpodobně se nebudete moc chytat. Vtipné je,
že v celé trilogii se nevyskytuje žádný labyrint (v prvním dílu je akorát
velké bludiště, v dalších dvou ani to ne). A pokud jste četli knižní
předlohu, tak s tou má tento film po dějové stránce společného opět jen
pramálo.
Příběh je z většiny koncipován jako záchranná akce – v úvodu se
hlavní hrdinové snaží najít a osvobodit svého kamaráda, kterého zajala zlá
korporace Z.L.S.N., ale protože se jim to nepodaří, tak je následující hodina a
půl věnována záchrannému pokusu č. 2, k němuž dojde v přísně střeženém
velkoměstě, kde má Z.L.S.N. za obří zdí hlavní ústředí. Z hlediska hlavní zápletky
celé trilogie se však něco relevantního začne dít prakticky až v poslední půlhodině
(a celkem má snímek vražedných 140 minut).
- Oproti poměrně atraktivnímu prostředí samohybného bludiště s vraždícími roboty z prvního dílu se děj povětšinou odehrává v nudně působícím městě, které vypadá jako standardní město, akorát sem tam s digitálně upravenými rozpadlými stavbami.
- Organizace Z.L.S.N. podporuje vědce ve snaze nalézt protilék na šířící se zhoubný virus, a ti proto potřebují získat laboratorně krev „imunních jedinců“ (což jsou hlavní hrdinové), aby s ní mohli experimentovat. To je naprosto logické a smysluplné řešení, které by v případě pozitivního výsledku mohlo zachránit mnoho životů – takže proč je ta organizace zlá?
- Ta organizace je zlá proto, že to nařizuje tento dystopický „young adult sci-fi“ žánr pro náctileté čtenáře/diváky, v němž zkrátka musí být skupina mladých rebelů za ty dobré a musí bojovat proti mocné korporaci, která musí být zlá. Logicky by se ale mělo fandit spíš těm, kteří se snaží virus vymýtit a zachránit lidstvo, než těm, kteří se snaží to sabotovat.
- Neustálé logické lapsy, nejasnosti a protiřečící si nesmysly.
- Spousta otázek i z předchozích filmů OPĚT zůstala nezodpovězená. Jaký že to mělo smysl stavět obří bludiště a posílat do něj teenagery, aby tam dlouhé měsíce tábořili, když šlo jen o to vyextrahovat z nich případné protilátky? Z tohoto filmu je navíc patrné, že to bludiště šlo mnohem snadněji nasimulovat virtuálně.
Film Labyrint: Vražedná léčba
opět natočil režisér Wes Ball se stejným tvůrčím týmem, s nímž režíroval i
zbytek série. Rozhodně se mu nedá upřít technická zručnost a schopnost dodat celkem
slušné tempo akčním scénám i v momentech, kdy se zrovna nestřílí nebo nic
nevybuchuje, přesto snímek postrádá šťávu. To je způsobeno hlavně tím, že vztahy
mezi postavami jsou příliš sterilní, ať už jde o osudová přátelství, osudová
nepřátelství nebo osudovou lásku – a na vině jsou jednak neprožité výkony herců
a zároveň plytké dialogy. Velkolepému finále schází velkolepost a maže se i
radost z úspěchu, protože není vůbec jasné, čeho přesně chtěli hlavní
hrdinové kromě záchrany kamaráda (a možná ještě dalších lidí) dosáhnout.
Finále trilogie se tak nese v dost neuspokojivém duchu. Značná
přihlouplost a nedomyšlenost se táhne jejími díly sice už od začátku, avšak teprve
od druhého filmu, současně s odkloněním od zábavného konceptu se smrtícím bludištěm,
došlo u této série k naprostému zevšednění, kvůli němuž se ztrácí mezi zaměnitelnou
žánrovou konkurencí. Oslovit může prakticky jen své fanoušky a diváky znalé
předchozích dílů, ovšem jestli alespoň ti budou s výsledkem spokojeni, je
věc značně nejistá.
Žádné komentáře:
Okomentovat