Dukátová skála je český rodinný pohádkový film od převážně
televizního režiséra Jána Nováka (z filmových počinů režíroval Klíček a Kameňák 4). Bohužel se dost nepovedl, ale na rozdíl od jiných
extrémně nezdařilých českých filmů poslední doby (Špindl, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci) je to mnohem víc smutné, protože je na něm vidět, že jeho
tvůrcům na něm dost záleželo.
Nejprve bych si dovolil ocitovat oficiální synopsi ze stránek distributora:
„Obec Lukov v krásných Hostýnských
horách si žije svými běžnými radostmi i starostmi. Co se ale stane, když se
skupinka dětí pustí do odhalování místní pověsti, kterou až do teď všichni
považovali za pohádku? Čtrnáctiletý Pavel alias Pako při jedné výpravě
v okolí hradu Lukova spadne do podzemní štoly, zraní si páteř a je upoután
na invalidní vozík. Po několika měsících rehabilitace se on i jeho matka Věra
jen těžko smiřují s tím, že už nikdy nebude chodit. Své problémy
v Lukově řeší i místní kastelán Jaromír, který zas bojuje proti smutku ze
smrti své milované ženy. Starosta Lukova, Karel Zlejšek, a jeho žena Naďa si
nepřipouštějí, že se jejich vztah nevyvíjí, jak si představovali, a že to má
vliv i na chování jejich syna Petra. I manželství Adama a Evy prochází krizí,
kterou ale zatím dokáží skrýt před svými dětmi Aničkou a Tadeášem neboli Nyny a
Dydynem. Do obce přijíždí se střelnicí Tokár s dcerami Dragicou a
Štěpánkou – Šmudlou a snaží se zapadnout do běžného života v Lukově.“
(www.apkcs.cz)
Nejzajímavější na tomto shrnutí děje je to, že všechno v něm řečené je
vlastně pro reálný děj filmu zcela nepodstatné. Ve skutečnosti je film Dukátová skála o tom, že se pětice dětí (jedno z nich na vozíku) vydá hledat poklad do skal pod hradní zříceninu, jedna z těch skal je
spolkne (rozevře se před nimi, oni do ní vejdou a pak se za nimi zase zavře) a
rodiče těch dětí po nich vyhlásí neúspěšné policejní pátrání a následně po nich
začnou pátrat sami za poněkud alternativnějších pohádkovějších metod. To je
celé a má to 110 minut.
Zdroj fotek: apkcs.cz |
Oficiální synopse se dokonce i mýlí v tom, že Pako už nikdy nebude
chodit – on by ve skutečnosti chodit mohl, jen je k tomu zapotřebí nákladná
operace, na kterou jeho matka-samoživitelka nemá finance (a proto se Pako
rozhodne hledat s kamarády poklad). Každopádně to, že nějací rodiče mají
manželskou krizi, porůznu si zahýbají a řeší osobní problémy je v úvodu
snímku pouze naznačeno, pak se hodinu a čtvrt řeší něco jiného a nakonec je to
všechno šmahem vyřešeno a odpuštěno v rámci dvou vět. Žádné relevantní
zápletky z toho nevyplývají, v podstatě jde jen o vatovou výplň
určenou k tomu, aby si rodiče při pátrání po vlastních dětech uvědomili ty
správné životní hodnoty.
A teď to hlavní – Dukátová skála
je sice velice špatný a nepodařený film, ovšem oproti podobně strašlivým českým
rodinným paskvilům typu Kovář
z podlesí nebo V peřině jeho
největší hrůza nespočívá v nějakém bizarním chaotickém dadaistickém
teroru, nýbrž v tom, že je hrozně nudný. Oněch pět dětí se totiž ocitne uvězněných
ve skále až v polovině filmu a od té doby jsou z pozice hlavních
hrdinů degradováni do pasivních rekvizit vyčkávajících na záchranu, zatímco aktivními
se v tu chvíli stávají jejich rodiče. Jejich pátrání po potomcích nicméně
postrádá jakékoli napětí, jelikož všem divákům je jasné, kde se ty děti
nacházejí a že jim tam nehrozí žádné nebezpečí. Až na potenciální smrt hladem a
žízní, avšak tu skutečnost, že děti stráví ve skále nejméně tři dny a noci bez
jídla a pití film zcela ignoruje.
Vzhledem k vyloženě slabému a triviálnímu příběhu je délka filmu opravdu neúměrně
dlouhá, následkem čehož Dukátová skála
působí nehorázně utahaně a postrádá jakoukoli dynamičnost i rytmus a tempo
vyprávění. Děj je sice zcela nesmyslný a dialogy postav jsou mizerné, nicméně ani jedno z toho zdaleka nedosahuje tak pekelné úrovně, aby to třeba snímek činilo nezáměrně
vtipným (což je trochu škoda). Nechtěně legračních je jenom pár míst, ale těch
není ani zdaleka tolik, aby se vyplácelo chodit na film jenom kvůli tomu.
Jakýkoli záměrný humor jinak Dukátová
skála nenabízí absolutně vůbec (a ani se o něj nepokouší), což je vyloženě
průšvih.
Za zmínku stojí i naprostá absence výpravy – film sice nebyl kdovíjak drahý
(údajně 16 milionů), ale v každém případě působí ještě podstatně laciněji,
než kolik stál. Když mají děti procházet podzemním labyrintem chodeb, tak to doslova
vypadá, jako že chodí po jedné a té samé místnosti s jednou a tou samou chodbou
pořád dokola. Nejepičtější scéna filmu zahrnuje policejní rojnici o deseti
lidech a dvou koních, kteří asi dvacet vteřin pročesávají les. Sporadicky
užívané počítačové triky jsou nuzné i na české poměry, přesto se ve filmu řadí
k tomu lepšímu.
K tomu ještě pár náhodných podivností:
- Film začíná vyprávěním pověsti o hradní paní a jejím pokladu, kterou pak děti o několik scén později znovu převyprávějí, pro jistotu, aby ji diváci hned nezapomněli. Ještě později se o tom samém zmiňuje kastelán, když hradem provází turisty.
- Po spolknutí skálou jsou najednou děti oblečené do středověkého ošacení a mají lucernu, kterou předtím neměly, zato jim zmizí moderní věci, například hodinky (ovšem invalidní vozík nezmizí). Není to k ničemu využito.
- Jeden noční záběr na hrad s měsícem v úplňku se ve filmu opakuje na různých místech hned čtyřikrát.
- Neskutečný
závěrečný zvrat, který
vysvětluje, proč se dvě vedlejší postavy vesnických důchodců chovaly celou
dobu jako psychopati.
Jediný bod k dobru lze snímku přičíst za to, co je zmíněno už v úvodu
recenze - že na rozdíl od výše uvedených čistě komerčních mizérií měli tvůrci Dukátové skály alespoň dobré úmysly a že
jim nešlo jen o kšeft a shrábnutí peněz, ale opravdu chtěli natočit slušný film
pro celou rodinu a záleželo jim na kvalitě výsledku. Bohužel jejich schopnosti režijní,
scenáristické (za scénářem Dukátové skály
stojí scenáristicky debutující herečka Daniela Choděrová, která také ve filmu
hraje) a obecně filmařské po všech ohledech absolutně nepostačují na to, co by
takový film vyžadoval.
Příběhu zcela chybí nápaditost a vtip, špatně se v něm pracuje s rozehranými
motivy, nějaká atmosféra či alespoň náznaky napětí také zcela absentují. Režie
i technické aspekty snímku doplácejí na filmařské neumětelství a nepřesvědčivé herecké
výkony jsou na úrovni ochotnického představení, od Martina Dejdara přes
Kateřinu Brožovou až po představitele dětských rolí. Že samotná zápletka nezní
úplně špatně a že se v jednotlivých postavách a jejich motivacích dá vyznat,
je prakticky to jediné, co se dá jakžtakž pochválit.
Žádné komentáře:
Okomentovat