Star Wars: Poslední z Jediů (Star Wars: The Last Jedi) – Recenze – 90%

Tam, kde skončila sedmá epizoda Star Wars: Síla se probouzí, plynule navazuje osmá epizoda, tudíž hrstka rebelů hodného Odboje prchá před obří flotilou zlého Prvního řádu a Rey podává světelný meč Luku Skywalkerovi. A ten si ho od ní obřadně převezme a pak ho odhodí za sebe, což celkem dobře předznamenává, jaký mají tvůrci tohoto filmu názor na představy a očekávání fanoušků. Star Wars: Poslední z Jediů totiž sice kráčí ve stopách předchozího dílu, ale s úplně jiným režijním záměrem.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

„Mistra restartů“ J.J. Abramse nahradil na režisérské pozici mnohem méně zkušený Rian Johnson (Bratři Bloomovi, Looper), který se ovšem rozhodl za žádnou cenu neselhat a do osmých Star Wars se pustil se stejným nasazením a vervou jako jeho předchůdce, avšak zároveň si šel statečně vlastní cestou (a také si sám napsal scénář). Předchozí film hodně těžil z nostalgie a v mnoha ohledech záměrně připomínal čtvrtou epizodu (včetně styčných bodů v ději), zatímco Rian Johnson na nostalgii téměř kašle (postavy doslova nechávají historii shořet a provolávají věty typu „Nech minulost zemřít!“) a jeho film je moderní, příběhově inovativní, z hlediska Star Wars mytologie de facto až odvážný a vizionářský a k tomu je navíc naprosto úchvatný vizuálně, hudebně a vůbec i po všech ostatních technických stránkách, představujících výkvět té nejlepší řemeslné kvality současného Hollywoodu.

Zároveň jde o vypravěčsky poměrně komplikovanou věc, kdy se rozvětvený příběh odehrává napříč třemi dějovými oblouky, navzájem provázanými a přesto stylově i obsahově dost odlišnými. V jednom svádějí povstalci a jejich utlačovatelé vytrvalostní hru o to, kdy povstalcům dojde palivo – tady je největší prostor pro spektakulární vesmírné bitvy a hlavním hrdinou je pilot Poe Dameron (Oscar Isaac) pod vedením generálky Leiy (Carrie Fischer). V druhém jde takřka o špionážní zápletku, kdy se Finn (John Boyega) v doprovodu uklízečky Rose (Kelly Marie Tran) snaží nalézt jistého kasaře a vloupat se s ním v přestrojení do lodě Prvního řádu – v téhle linii je zas nejvíce humoru. No a třetí oblouk je nejzásadnější – Rey (Daisy Ridley) a Kylo Ren (Adam Driver) v něm svádějí uvnitř sebe sama boj mezi světlem a temnotou, na čemž se nepříliš ochotně podílí i Luke Skywalker (Mark Hamill).

S postavami tak Star Wars: Poslední z Jediů pracuje hned ve třech úrovních. Jednak tu máme ty staré (Luke a Leia), kteří jsou nejlepší a nejpozoruhodnější (protože mají bohatou historii a známe je už léta) a film jim naštěstí dává hromadu prostoru (Mark Hamill je nejlepší herec z celého filmu). Pak jsou tu ty nové, jež představila poprvé sedmá epizoda, a z nichž zdaleka nejzajímavější je sice samu-sebe-objevující Rey, ale herecky ji (i všechny ostatní) naprosto válcuje Adam Driver v roli rozbouřeného a rozervaného tragického anti-hrdiny Kylo Rena. No a pak tu jsou nové-nové postavy, které nejsou zajímavé skoro vůbec, hlavně tedy i proto, že je film vůbec nestíhá dostatečně představit (např. okouzlující Benicio Del Toro hraje zásadní vedlejší postavu, která se najednou objeví, pak něco zásadního udělá a pak zmizí, aniž by bylo alespoň náznakem jasné, o koho vlastně šlo).

Struktura filmu je pak taková, že se začíná dokonale vtahující akcí (akční scény obecně jsou fantastické), načež tempo zvolní a budují se psychologická traumata i konflikty uvnitř postav, debatuje se o poselství a odkazu rytířů Jedi, řeší se pravá podstata síly a dramaticky se připravuje podhoubí pro zbytek filmu. No a tento zbytek (asi hodina a půl) pak už představuje neuvěřitelně poutavou, zábavnou, dravou, našlapanou a úchvatnou podívanou, která energicky uhání kupředu mílovým krokem, nenechává ani na okamžik vydechnout a na mnoha místech i nefalšovaně dojímá. Celkově to má dvě a půl hodiny, ale uteče to jako voda.

Zároveň je snímek neskutečně bohatý na scény, v nichž vás nechá na chvíli mrazivě znejistět v šokovaném údivu a pak před vás předhodí něco nečekaného, nějaký doposud netušený nápaditý element či nepředvídatelný dějový zvrat. Každou chvíli se děj zprudka otočí úplně jiným směrem, pořád se děje něco ohromně vypjatého a osudového, zuřivě se míchá kartami na obou válčících stranách, film si sofistikovaně pohrává s tím, co diváci očekávají, a nechává je ve svém průběhu razantně měnit názory na spoustu postav o 180 stupňů a v některých případech dokonce i vícekrát. Rian Johnson to všechno zvládá kočírovat s přirozenou lehkostí, bravurou a profesionalitou, svéhlavě odkopává veškeré fanouškovské teorie ohledně některých zákoutí příběhu, servíruje emocionální horskou dráhu a ještě přitom chytře a nápaditě obohacuje původní trilogii Star Wars a její svět o nové a vynalézavé prvky.

Star Wars: Poslední z Jediů každopádně ani zdaleka nepůsobí jako taková sázka na jistotu, jakou bylo Star Wars: Síla se probouzí. Jede si svou cestu, nebojí se otevírat nová témata, objevovat nové světy a odkrývat další a doposud neviděné možnosti, které se v nich nabízejí. Občas to škobrtá hlavně vypravěčsky, kdy motivace řady postav k jejich konkrétním činům se víceméně stírají nebo působí trochu moc nahodile a snaha odlehčit snímek občasnými vtípky či humornými vsuvkami (v čele samozřejmě s chlupatými vřískajícími zvířátky) nejde úplně ruku v ruce s temnou osudovostí jinak zcela seriózního dramatu, v němž jsou matka a její syn nuceni stát ve válečném konfliktu proti sobě, a kde motivy jako touha po sebeurčení, zrození a zániky legend a vzájemný vztah dobra a zla nabývají překvapivě komplexních rozměrů.

Nejlepší Star Wars epizoda od Star Wars: Impérium vrací úder? Dost pravděpodobně. Každopádně jeden z filmových vrcholů tohoto roku, k němuž je potřeba hodně velké plátno (i 3D v IMAXu je prima), a zároveň zdroj řady scén, které z hlavy opravdu jen tak nevymažete.