Tam, kde skončila sedmá epizoda Star Wars: Síla se probouzí, plynule navazuje osmá epizoda, tudíž hrstka rebelů
hodného Odboje prchá před obří flotilou zlého Prvního řádu a Rey podává světelný
meč Luku Skywalkerovi. A ten si ho od ní obřadně převezme a pak ho odhodí za
sebe, což celkem dobře předznamenává, jaký mají tvůrci tohoto filmu názor na
představy a očekávání fanoušků. Star
Wars: Poslední z Jediů totiž sice kráčí ve stopách předchozího dílu,
ale s úplně jiným režijním záměrem.
„Mistra restartů“ J.J. Abramse nahradil na režisérské pozici mnohem méně
zkušený Rian Johnson (Bratři Bloomovi,
Looper), který se ovšem rozhodl za
žádnou cenu neselhat a do osmých Star
Wars se pustil se stejným nasazením a vervou jako jeho předchůdce, avšak
zároveň si šel statečně vlastní cestou (a také si sám napsal scénář). Předchozí
film hodně těžil z nostalgie a v mnoha ohledech záměrně připomínal čtvrtou
epizodu (včetně styčných bodů v ději), zatímco Rian Johnson na nostalgii téměř
kašle (postavy doslova nechávají historii shořet a provolávají věty typu „Nech
minulost zemřít!“) a jeho film je moderní, příběhově inovativní, z hlediska
Star Wars mytologie de facto až
odvážný a vizionářský a k tomu je navíc naprosto úchvatný vizuálně,
hudebně a vůbec i po všech ostatních technických stránkách, představujících
výkvět té nejlepší řemeslné kvality současného Hollywoodu.
Zároveň jde o vypravěčsky poměrně komplikovanou věc, kdy se rozvětvený příběh
odehrává napříč třemi dějovými oblouky, navzájem provázanými a přesto stylově i
obsahově dost odlišnými. V jednom svádějí povstalci a jejich utlačovatelé vytrvalostní
hru o to, kdy povstalcům dojde palivo – tady je největší prostor pro spektakulární
vesmírné bitvy a hlavním hrdinou je pilot Poe Dameron (Oscar Isaac) pod vedením
generálky Leiy (Carrie Fischer). V druhém jde takřka o špionážní zápletku,
kdy se Finn (John Boyega) v doprovodu uklízečky Rose (Kelly Marie Tran)
snaží nalézt jistého kasaře a vloupat se s ním v přestrojení do lodě
Prvního řádu – v téhle linii je zas nejvíce humoru. No a třetí oblouk je
nejzásadnější – Rey (Daisy Ridley) a Kylo Ren (Adam Driver) v něm svádějí
uvnitř sebe sama boj mezi světlem a temnotou, na čemž se nepříliš ochotně podílí
i Luke Skywalker (Mark Hamill).
S postavami tak Star Wars:
Poslední z Jediů pracuje hned ve třech úrovních. Jednak tu máme ty
staré (Luke a Leia), kteří jsou nejlepší a nejpozoruhodnější (protože mají
bohatou historii a známe je už léta) a film jim naštěstí dává hromadu prostoru (Mark
Hamill je nejlepší herec z celého filmu). Pak jsou tu ty nové, jež
představila poprvé sedmá epizoda, a z nichž zdaleka nejzajímavější je sice
samu-sebe-objevující Rey, ale herecky ji (i všechny ostatní) naprosto válcuje
Adam Driver v roli rozbouřeného a rozervaného tragického anti-hrdiny Kylo
Rena. No a pak tu jsou nové-nové postavy, které nejsou zajímavé skoro vůbec,
hlavně tedy i proto, že je film vůbec nestíhá dostatečně představit (např.
okouzlující Benicio Del Toro hraje zásadní vedlejší postavu, která se najednou
objeví, pak něco zásadního udělá a pak zmizí, aniž by bylo alespoň náznakem
jasné, o koho vlastně šlo).
Struktura filmu je pak taková, že se začíná dokonale vtahující akcí (akční
scény obecně jsou fantastické), načež tempo zvolní a budují se psychologická
traumata i konflikty uvnitř postav, debatuje se o poselství a odkazu rytířů
Jedi, řeší se pravá podstata síly a dramaticky se připravuje podhoubí pro
zbytek filmu. No a tento zbytek (asi hodina a půl) pak už představuje neuvěřitelně
poutavou, zábavnou, dravou, našlapanou a úchvatnou podívanou, která energicky
uhání kupředu mílovým krokem, nenechává ani na okamžik vydechnout a na mnoha
místech i nefalšovaně dojímá. Celkově to má dvě a půl hodiny, ale uteče to jako
voda.
Zároveň je snímek neskutečně bohatý na scény, v nichž vás nechá na
chvíli mrazivě znejistět v šokovaném údivu a pak před vás předhodí něco
nečekaného, nějaký doposud netušený nápaditý element či nepředvídatelný dějový
zvrat. Každou chvíli se děj zprudka otočí úplně jiným směrem, pořád se děje
něco ohromně vypjatého a osudového, zuřivě se míchá kartami na obou válčících
stranách, film si sofistikovaně pohrává s tím, co diváci očekávají, a
nechává je ve svém průběhu razantně měnit názory na spoustu postav o 180 stupňů
a v některých případech dokonce i vícekrát. Rian Johnson to všechno zvládá
kočírovat s přirozenou lehkostí, bravurou a profesionalitou, svéhlavě
odkopává veškeré fanouškovské teorie ohledně některých zákoutí příběhu, servíruje emocionální horskou dráhu a ještě přitom chytře a nápaditě obohacuje původní trilogii Star Wars a její svět o nové a vynalézavé prvky.
Star Wars: Poslední z Jediů každopádně ani zdaleka nepůsobí jako taková sázka
na jistotu, jakou bylo Star Wars: Síla se
probouzí. Jede si svou cestu, nebojí se otevírat nová témata, objevovat
nové světy a odkrývat další a doposud neviděné možnosti, které se v nich nabízejí.
Občas to škobrtá hlavně vypravěčsky, kdy motivace řady postav k jejich konkrétním
činům se víceméně stírají nebo působí trochu moc nahodile a snaha odlehčit
snímek občasnými vtípky či humornými vsuvkami (v čele samozřejmě s chlupatými
vřískajícími zvířátky) nejde úplně ruku v ruce s temnou osudovostí jinak
zcela seriózního dramatu, v němž jsou matka a její syn nuceni stát ve
válečném konfliktu proti sobě, a kde motivy jako touha po sebeurčení, zrození a
zániky legend a vzájemný vztah dobra a zla nabývají překvapivě komplexních
rozměrů.
Nejlepší Star Wars epizoda od Star Wars: Impérium vrací úder? Dost
pravděpodobně. Každopádně jeden z filmových vrcholů tohoto roku, k němuž
je potřeba hodně velké plátno (i 3D v IMAXu je prima), a zároveň zdroj řady
scén, které z hlavy opravdu jen tak nevymažete.
Žádné komentáře:
Okomentovat