Před dvěma lety měla premiéru „zimní komedie“ Padesátka, která sice byla dost hrozná, ale stejně se na ni hodně chodilo.
Její úspěch se nyní pokoušejí zopakovat tvůrci filmu Špindl, v němž si trojice sester vyrazí na dovolenou a dámskou
jízdu právě do zasněženého Špindlerova mlýna. Jestli se film dočká podobné
návštěvnosti, je ve hvězdách, ale z hlediska filmové kvality jde o něco
otřesného, oproti čemu jsou třeba Snowboarďáci
třeskutě vtipným a koncepčním veledílem a i v té Padesátce se člověk alespoň sem tam dočkal nějaké zdařilé herecké
kreace.
Kámen úrazu tkví především v tom, že hlavními tvůrci filmu jsou producent
(a zároveň kameraman) Jiří Markvart, který má za sebou kromě Špindlu jediný snímek, a to silně
podprůměrnou, diletantskou a hloupou komediální šmíru Sezn@mka, a režisér Milan Cieslar, jehož starší filmy Láska je láska a Život je život se v kategorii středně komerčně úspěšných českých
filmů poslední doby řadí k těm nejtupějším a nejodbytějším, přinejmenším po
příběhové stránce. Třetím do party je debutující scenárista Jaroslav Sauer, kterého
nelze příliš vinit, protože není jasné, co přesně napsal, leč to, co se podle
jeho scénáře natočilo, je opravdu na pováženou.
Tři svobodné sestry (Anna Polívková, Kateřina Klausová a Anita Krausová)
jedou na wellness pobyt do luxusního hotelu ve Špindlerově Mlýně, aby si tam
zalyžovaly a pokud možno sbalily nějaké pohledné milionáře, leč následkem chyby
v systému rezervací je jim za stejnou cenu nabídnuto náhradní ubytování v nuzné
post-komunistické noclehárně s tenkými zdmi a společnou koupelnou na
chodbě, bez wellness, zato s tlupou opileckých muzikantů a dvojicí
oplzlých šedesátníků v sousedních pokojích. A ONY TO PŘIJMOU!
Zápletka je tedy dementní, leč z komediálního hlediska je relativně slibná.
Její potenciál je však trestuhodně nevytěžen a zašlapán do země, jelikož v průběhu
filmu nedojde k žádné situaci, která by byla alespoň trochu vtipná. Ono
sice neustále dochází k „nějakým“ situacím, ale všechny jsou zoufale neuchopené
a nevyužité a mísí se v nich špatná režie, mizerné vedení hereček a herců
a vůbec nedostatek filmařských komediálních schopností tvůrců ve všech ohledech
(naprosto žádný cit pro načasování gagů, nulová gradace, obvykle velmi nevtipné, příliš slabé, nebo rovnou absentující vyvrcholení pointy…). Oproti komediím Láska je láska nebo Život je
život se nedá mluvit ani o nějaké slušně odvedené technické stránce, neb Špindl byl o poznání levnější a je to na
něm vidět.
Děj postrádá smysl a koherenci. Postavy se chovají jako nemyslící idioti a
jejich motivace jsou nečitelné, což se týká i hlavních hrdinek, s nimiž se nedá
ani příliš sympatizovat, natož aby mohla být řeč o dobrých hereckých výkonech,
neb z jejich nevýrazných komediálních kreací zůstává v paměti jen
rádoby srandovní šklebení. Vedlejší postavy se náhodně objevují a zas mizí,
některé dokonce aniž by se objasnilo, proč tam vlastně byly (lyžař v podání
Marka Vašuta, nevěrná manželka majitele hotelu). Bizarní podivnosti film
upouští jednu za druhou – jedna scéna je např. zcela evidentně parodií na Vetřelce (velmi špatnou), přičemž se
jedná o jedinou scénu v celém filmu, která něco paroduje.
Film z nějakého důvodu doprovází vypravěčský komentář Anny Polívkové,
zaprvé zcela zbytečný a zadruhé nesmyslně dávkovaný v náhodných momentech.
Navíc patří hrdince, která se v jednu chvíli rozhodne jet uprostřed noci sama
na běžkách na Sněžku, přičemž téměř neumí běžkovat a navíc je opilá (na což její
sestra, též opilá, vůbec nic nenamítá a nechá ji odjet). Jindy se stejná osoba
nechá podvodně sbalit a přemluvit k sexu v sauně hotelovým brigádníkem,
který jí nakuká, že je majitelem sítě hotelů – a když se dotyčná dozví pravdu,
nevyvodí z toho žádné důsledky a prostě to přejde mávnutím ruky (a nic neřekne,
ani když toho brigádníka později vidí balit jiné ženy). Není jisté, jestli tato
postava měla být mentálně zaostalá, nebo je jen strašlivě špatně napsaná – snímek
osciluje mezi oběma variantami.
Vůbec celý film působí jako stvořený lidmi, kteří patrně žijí v nějaké
alternativní realitě, v níž se lidé zřejmě chovají takto dementně na
denním pořádku, a v níž filmy jako Špindl
představují ideální filmovou kvalitní zábavu. Ve skutečnosti jde ale o nesoudržnou,
nevtipnou a hloupou komedii jen pro ty nejméně náročné diváky, jejíž plakát by
se s klidem mohl ve slovníku vyjímat pod pojmem „zoufalost“. Tvrdit, že to
je film ze života, lze opravdu jen ironicky.
Jinak když už jsme u toho plakátu, tak herci jsou na něm seřazení spíš
podle toho, jak moc jsou mediálně známí, než jak významnou roli jejich postavy
ve filmu hrají. Např. Anita Krausová, představitelka jedné ze tří hlavních
sester, se na něm vůbec nevyskytuje, ale hlavně že je na něm Jakub Kohák, který
má jen epizodní mini-roličku, v níž de facto jen chlastá, nesrozumitelně
blábolí a ukazuje nahý zadek.
Ne, není to pokračování Padesátky. |
I ta honba hlavních hrdinek za milostným dobrodružstvím s milionáři je
vlastně úplně zcestná. Pár pracháčů tu sice najdou, ale pošlou je k vodě po
prvním svařáku, případně jim ten svařák vychrstnou do svetru, a zavděk vezmou
raději zuboženým lyžařským instruktorem nebo jinou mnohem pochybnější existencí.
Na konci filmu sice partnery najdou, ale k těmto vztahům dojde víceméně nesmyslně
a náhodou jen proto, že se to tvůrcům hodilo do krámu (a do happy endu), nikoli
že by to nějak vyplývalo z příběhu a jeho vývoje.
Špindl je skrz na skrz nepovedenou, až ostudnou komedií,
jejíž absurdní nedostatek humoru se tvůrci snaží zachránit tím, že někdo do
někoho neustále omylem vráží (hlavně když dotyčný nese něco skleněného a
naplněného tekutinou), a že postava Anny Polívkové neumí lyžovat, a tak každou
chvíli padá nebo do něčeho naráží. Vzhledem k množství „lechtivé“ tematiky
je s podivem, že žádný pokus o komiku v tomto ražení nevyznívá
vyloženě trapně, což je ale zároveň to zdaleka nejpozitivnější, co se o filmu Špindl dá napsat.
Žádné komentáře:
Okomentovat