Řecký režisér Yorgos Lathimos je hlavním představitelem takzvané řecké
divné vlny, což předznamenává záměrnou divnost, bizarnost a ujetost jeho filmů.
Už ve filmech Špičák a Humr (který již byl natáčen s anglicky
mluvícími herci a v mezinárodní koprodukci, stejně jako Zabití posvátného jelena) vytvořil
satirické obrazy podivných lidských společenství, která se řídí absurdními
pravidly a legračně-mrazivými kulturními návyky, jež ovšem jejich tvůrce záměrně
nemá potřebu jakkoli vysvětlovat (ve Špičáku
rodiče vychovávali své dospívající děti v izolaci a vytvářeli pro ně značně
iluzivní a zkreslený obraz okolního světa, v Humrovi se lidé měnili na zvířata, pokud nebyli schopni zajistit si
dostatečně včas životního partnera).
 |
| Zdroj fotek: filmeurope.cz |
Jeho film Zabití posvátného jelena,
na němž spolupracoval se svým dvorním scenáristou Efthymisem Filippou, je
přiznanou moderní adaptací Euripidovy antické tragédie Ifigenie v Aulidě, nicméně jde o adaptaci extrémně volnou – Lathimos
si z ní bere jen pár motivů v čele s osudovým proviněním a
následným krutým „božím“ trestem, jenž postihne hlavního hrdinu. Tím je špičkový
kardiochirurg (Colin Farrell), věrný manžel (jeho ženu hraje Nicole Kidman) a starostlivý
otec dvou dětí, který si ve volných chvílích dává podivná tajná dostaveníčka s dospívajícím
chlapcem (místy až démonický Barry Keoghan), s nímž ho pojí cosi z minulosti,
a který se stane prostředníkem apokalypsy, jenž zanedlouho postihne celou jeho
rodinu.
Oproti předchozím snímkům Yorgose Lathimose se fiktivní svět v Zabití posvátného jelena na první pohled
o poznání více přibližuje naší realitě, leč liší se v dráždivých drobnostech,
jako je překvapivá otevřenost jeho hrdinů i ohledně poměrně intimních aspektů
jejich života, výrazně omezené a sterilní vyjadřování emocí, podtržené ještě nedostatkem
hlasové intonace, a až podezřele přeháněná vzájemná zdvořilost a uctivost. Ve své
plné bizarnosti se film nicméně projeví se chvíli, kdy ústřední čtyřčlenná
rodina začne být sužována jakousi devastující vyšší mocí. Nic bližšího není
záhodno naznačovat, na tenhle film je nejlepší vyrazit a vědět předem co
nejméně a následně se nechávat neustále udivovat a překvapovat jeho dějovými
zvraty a nepředvídatelným vývojem událostí.
Podstatná je hutná atmosféra, nastolená od začátku filmu až do jeho
osudového a absurdního finále, která je navíc poměrně konzistentní a udržuje
diváka v napětí a očekávání. Herecké výkony jsou skvělé, samozřejmě
podřízené výrazné stylizaci postav, vyjadřujících se a chovajících se přehnaně
mechanicky a klinicky. Útlocitným povahám film doporučit nelze (hned první
záběr skýtá detailní pohled do otevřeného hrudníku operovaného pacienta),
naopak milovníci černého humoru si rozhodně přijdou na své v podstatné míře.
Yorgos Lathimos sice záměrně přistupuje k filmu se vší vážností a pozvolný
absolutní rozpad dobře situované rodiny mistrovsky stupňuje bez jakéhokoli
náznaku humoru, ale tím spíš lze na mnohé scény, vzpírající se svou divností a
originální kuriózností zdravému rozumu, a tím pádem i na celý film jako takový,
pohlížet jako na černou komedii. Byť jde samozřejmě převážně o satirické drama,
v němž lze nacházet paralely se současnou společností.
Zabití posvátného jelena je nádherně a zábavně zvláštní a neobvyklou hříčkou,
testující hranice publika zakládajícího si na morálních hodnotách. Jde o vynalézavý
a nápaditý film s vynikající kamerou, hororově vyšinutou hudbou a
působivou atmosférou, která je stejnou měrou znepokojující a temná, jako je komická
a hravá. Místy sice snímek ztrácí tempo kvůli tomu, že příliš dlouho přešlapuje
na jednom místě, ale každopádně ho stojí za to doporučit coby počin kvalitní a výrazně
se odlišující od naprosté většiny distribuce. Tady si na nedostatek originality
vážně stěžovat nelze.
Žádné komentáře:
Okomentovat