Wind River, vítězný snímek diváckého hlasování v Karlových
Varech, soutěžil i na festivalu v Cannes a nyní vstupuje i do běžných kin.
Natočil a napsal jej Taylor Sheridan, známý spíš jako scenárista filmů Sicario: Nájemný vrah a také Za každou cenu (v angličtině Hell or High Water), který byl letos
nominovaný na Oscara mimo jiné i v kategoriích nejlepší film a nejlepší
původní scénář. Wind River svou náladou,
strukturou i přítomností konkrétních motivů a prvků připomíná oba tyto filmy, přičemž
největší rozdíl tkví v tom, že oproti nim se neodehrává ve vyprahlých
polopouštních oblastech, ale ve věčně zasněženém horském Wyomingu, kde se
venkovní teploty trvale pohybují hluboko pod bodem mrazu.
Hlavním hrdinou je stopař a lovec škodné zvěře Cory (Jeremy Renner), který
najde v indiánské rezervaci Wind River ve sněhu zmrzlé tělo indiánské dívky,
jež byla zřejmě zraněná a znásilněná a poté běžela dlouho bosá ve sněhu. Na
místo přijíždí mladá a nezkušená agentka FBI Jane (Elizabeth Olsen), která je
na podobnou situaci i na místní nehostinné podnebí zoufale nepřipravená. Ona,
místní šerif a Cory se pak snaží případ vyřešit a najít pachatele.
O detektivku nebo kriminálku jde ovšem jen zdánlivě. Případ je totiž velmi jednoduchý a
nezapeklitý, jeho řešení je triviální a hrdinové filmu během pátrání nemusejí
rozplétat nic vyloženě komplikovaného a na většinu stop je přivedou koleje po
sněžných skútrech ve sněhu. Divákovi je navíc odhalení pravdy naservírováno
dříve než jim. Žánrově tudíž Wind River
spadá spíš do melancholického dramatu a „revenge thrilleru“ – filmu o pomstě,
po níž v tomto případě touží postava Coryho. Tomu totiž zemřela za trochu
podobných okolností dcera, akorát že onehdy se pachatel nenašel. Dopadení vraha
nalezené indiánské dívky by tudíž mohlo Corymu dopřát jisté zadostiučinění.
Kriminálně-detektivní aspekt filmu tudíž není příliš důležitý a mnohem
větší důraz klade Taylor Sheridan na charakteristiku, psychologii a motivaci
postav. Pozvolné vyprávění mu neslouží k budování napětí a nejistoty, ale
spíš k vyobrazení atmosféry pusté a nevlídné lokace, v níž vám
dýchání ledového vzduchu může roztrhnout plíce. Rozhodně nejde o film jakkoli
akční, byť v něm párkrát zazní výstřel a ve finále dojde i na krvavou
přestřelku. Jde o depresivní film o truchlení, o vyrovnávání se se ztrátou
blízké osoby, o velkých životních pravdách a o tom, jak se dlouhodobý život v drsných
přírodních podmínkách neblaze podepisuje na psychice lidí. Okrajově šlo
Sheridanovi jistě i o jakési vyjádření k pozici indiánů v současné americké
společnosti a možná i o další významové vrstvy.
Jako scenárista tak Taylor Sheridan opět exceluje a znovu k tomu využívá
již jednou či víckrát použité elementy, jež se mu dříve osvědčily – ať už jde o
zachycení beznaděje a deziluze v drsném prostředí nebo o práci s hlavní
ženskou hrdinkou, která podobně jako v Sicariu přichází naivně do zcela neznámého
prostoru, v němž se dokáže orientovat jen díky ostříleným mužským
průvodcům. Role režiséra mu však sedí o něco hůře, a byť výborně pracuje s herci
(hlavně westernově stylizovaný Jeremy Renner je sympaticky úsporný v hereckém projevu, leč
mimikou i barvou hlasu toho dokáže vyjádřit kvanta – rozhodně předvádí jeden z nejlepších
výkonů své kariéry) a obdivuhodně nakládá se zobrazováním krajiny, tak nedokáže
žádné části filmu vtisknout dostatečnou působivost, která by dokázala diváka skutečně
přikovat, ať už napětím, dojetím, sílou řečených poselství nebo něčím
šokujícím. Wind River kvůli tomu nikdy
není tak intenzivní nebo strhující, jak by si zasloužil.
O doporučení snímku však nemůže být pochyb, ačkoli by se pochopitelně našly
podobné a mnohdy i lepší filmy, které se dokázaly do diváka dějově či emotivně
otisknout podstatně víc – nedávné drama Místo u moře bylo vyloženě emocionálně vyčerpávající, dějově spletitější Gone, Baby, Gone mělo podstatně
údernější závěr s až devastujícími účinky a i český seriál
Pustina by ve srovnání plně obstál. Na Wind
River je ale pozoruhodné hlavně to, že se vyhýbá obvyklým klišé, a že
nejpůsobivější na něm není vyšetřování zločinu ani průraznost sporadické akce,
nýbrž perfektně napsané i zahrané dialogy dvou truchlících otců, kteří se snaží
smířit se smrtí dcery.
Žádné komentáře:
Okomentovat