Český film Nejsledovanější není
žádný „celovečerní vlog“ (tedy video blog), jak se píše na plakátu, nýbrž dokument
o českých youtuberech, natočený režisérem Jiřím Sádkem, který loni celovečerně
debutoval snímkem Polednice s Annou
Geislerovou. Jeho hlavní protagonisté jsou úspěšní autoři videí, kteří své
výtvory pravidelně a často nahrávají na Youtube, a mají díky tomu početné
skupiny fanoušků, a to zejména mezi mládeží pod 15 let.
 |
| Zdroj fotek: bontonfilm.cz |
Karel (Kovy) je bavič a převlekový šoumen. Petr (Pedro) hraje počítačové
hry a nahrává se při tom. Nikola (Shopaholic Nicol) natáčí dívčí videa,
například o líčení, oblékání a nakupování. Gábina (Gabrielle Hecl) vytváří
převážně reportáže z cestování. Sestry Lucka a Nikola (A Cup of Style)
natáčejí módní a lifestyle videa. Někteří z nich kromě tvorby videí třeba
ještě studují vysokou školu, nebo se profesně věnují i jiným věcem, nebo
mají rodinu se dvěma dětmi. A všichni působí celkem rozumně, inteligentně a
sympaticky.
Takže jedno malé upozornění na úvod. Hodnotím
kvalitu dokumentu, nikoli ty youtubery samotné. Jejich tvorbu jsem
donedávna neznal a soudě podle ukázek ve filmu to zřejmě není nic pro mě,
protože to je určeno buď pro podstatně mladší publikum, než jsem já (a to mi je
27 let), nebo pro diváky opačného pohlaví, případně obojí. Podobné pocity mám z
české YouTube scény obecně. Leckteré youtubery přitom poznám podle jména a u
některých mě jejich videa dokonce i zaujala, pobavila nebo přiměla
k zamyšlení. To jsou ale světlé výjimky a většina tvorby ostatních českých
youtuberů mi připadá dost hrozná a místy až katastrofální, zejména po obsahové
stránce.
Režisér do filmu nijak nevstupuje a jeho dokument je vůči svým
protagonistům zcela nekritický. Nejprve je nechá se představit, pak představí jejich
tvorbu a následně ukazuje různé střípky z jejich života, pořízené během
zhruba ročního natáčení, během nichž je neustále omíláno, jací jsou pracovití,
energičtí, vzorní, milí a skromní vůči svému úspěchu a jak se ukázněně
podepisují a fotí se svými fanoušky a navštěvují je v nemocnicích. Takže je to
částečně spíš takové marketingové self-promo těch youtuberů. Což moc nevadí,
protože film je evidentně cílen především na fanoušky, kteří tyto konkrétní
youtubery už dávno znají a pravidelně je sledují a chtějí vidět další
obrazové materiály s nimi, které ještě doposud neviděli, a na jejich
osobních kanálech je nenajdou. A takovým bude film Nejsledovanější pravděpodobně velmi vyhovovat.
Je totiž fakt, že film obsahuje i relativně dost záběrů ze soukromí svých
protagonistů nebo ze zákulisí natáčení jejich videí, takže to může být pro
fanoušky i v lecčem nové. Pro diváka nezainteresovaného je film nejzajímavější
ve chvílích, kdy je ke slovu připuštěn nějaký rodič, ale to se děje sporadicky.
Naopak nejstrašnější jsou častější pasáže, kde o youtuberech mluví
jejich fanoušci (hlavně děti a dospívající mládež) a popisují je jako své idoly
a životní vzory. Tam už se tu propagandu nesnaží nikdo skrývat.
Výsledný film je ale neuspokojivý hlavně proto, že je hrozně povrchní a
plochý a vůbec se mu nepodařilo ani naznačit, co vlastně vyplývá z toho,
že je natáčení videí na YouTube takový fenomén, proč se děti na ta videa dívají
tak fascinovaně a oddaně a proč je to pro mnohé takové kontroverzní téma. Jediným
srozumitelným poselstvím je tudíž informace, že youtubeři jsou taky jenom
normální lidi (to je teda šok), a že děti fatálně selhávají ve snaze vysvětlit
svým rodičům, proč je to sledování videí baví, a ti pak nad jejich
internetovými oblíbenci nechápavě kroutí hlavou.
Moje teorie je, že velké množství lidí spatřuje ohromnou zábavu
v prožívání nějakého jiného života, než je jejich vlastní. Filmy, knihy, seriály,
divadlo či počítačové hry do toho úplně nepočítám, protože ty sice také
představují jistou formu úniku do jiného světa, ale trvají jen po velmi omezenou
dobu. Něco jiného jsou nekonečné seriály typu Ordinace v růžové zahradě nebo Ulice (a jim podobné) nebo právě třeba videa youtuberů,
s nimiž se jejich pravidelní diváci vídají prostřednictvím internetu po
mnoho let klidně i každý den.
A tak zatímco děti tíhnou spíš k o něco starším vrstevníkům na
internetu, kteří jim připadají sympatičtí a vtipní a berou je jako kamarády,
tak jejich rodiče se podobně angažují v aktivním sledování peripetií smyšlených
doktorů a rodinek ze sousedství na televizních obrazovkách. Oboje je svým
způsobem pokleslá audiovizuální zábava dělaná pro specifické početné publikum,
které na ni velmi pozitivně reaguje, a zároveň k obojímu existuje spousta
a spousta odpůrců, kteří to považují za zcestný odpad a nechápou, jak by se na
to mohl někdo vůbec chtít dívat.
K podobným, třeba i hlubším teoriím zabývajícími se fenoménem YouTube
nicméně tvůrci filmu Nejsledovanější ani
náznakem nezabrousí a spokojují se s triviálním vysvětlením, že děti se
dívají na youtubery, protože jsou vtipní, mají talent a jsou to osobnosti (byť
to jejich tvorba mnohdy nedosvědčuje) a dále nabízejí jen mělké pozorování
toho, s čím se hrdinové jejich dokumentu v průběhu jednoho roku
potýkali. Autorkou nejvěcnější myšlenky v celém filmu je tak nakonec jedna
z mladších fanynek, která zcela neironicky poznamená, že v televizi
se jenom lže, a že YouTube je něco jako otrokářství.
Žádné komentáře:
Okomentovat