Druhý díl ambiciózní trilogie Zahradnictví
režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského přímo navazuje na díl
první s podtitulem Rodinný přítel.
Ten byl zoufale pomalým a utahaným melodramatem, které důsledně zašlapalo do
země jakýkoli náznak potenciální dramatičnosti, následkem čehož neobsahovalo
téměř nic než špatně vyprávěnou sentimentální vztahovou nudu, živenou především
potlačovanými emocemi. Přesto je bohužel potřeba Rodinného přítele vidět, abyste se dokázali orientovat v událostech
a postavách Dezertéra.
Dezertér je o něco lepší než Rodinný přítel jen proto, že je dějově obsáhlejší a zároveň o patnáct
minut kratší, přičemž některým scénám bylo tentokrát dovoleno vyvolávat nějaký
dramatický efekt, byť relativně slabý. Zároveň došlo k posunu žánru, od
melodramatu ke standardnímu dramatu, a trochu se zlepšila provázanost s Hřebejkovými
Pelíšky, kterým trilogie Zahradnictví dějově předchází, přestože
jde většinou o izolované a trochu chtěné hlášky typu „Ještě jsme nelili olovo!“
(na Vánoce) nebo „Dávám bolševikovi dva roky, maximálně tři“. Ha, ha.