Po třech Spider-Manech od Sama
Raimiho, v nichž pavoučího superhrdinu ztvárnil Tobey Maguire, a po
dvojici Amazing Spider-Manů režiséra
Marca Webba, kde zas v hlavní roli hrál Andrew Garfield, přichází další
restart této komiksové postavy a opět s jiným hercem. Tentokrát je to ale
trochu jiné – studio Sony se dohodlo s Disneym, vlastnícím Marvel, že
budou film produkovat společně, následkem čehož Disney mohl postavu Spider-Mana
zasadit do marveláckého světa Avengerů, jako jsou Iron Man nebo Captain
America.
Došlo tím pádem k několika změnám – Peter Parker alias Spider-Man je patnáctiletý
středoškolák, nefotí pro noviny, není zamilovaný do Mary Jane a za celou dobu
nepadne ani zmínka o jeho mrtvém strýčku Benovi. Také je zcela ignorováno
vysvětlování toho, jak ke svým superschopnostem přišel (kromě zmínky o tom, že
ho kousnul pavouk, a že hi-tech obleček má od Tonyho Starka) – tvůrci filmu
zkrátka spoléhají na to, že všechny základní informace budou diváci už předem
vědět z předchozích filmových verzí.
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Tohle všechno bylo pro mě jako pro člověka, co Spider-Manovo zrození viděl
už dvakrát v jiných filmech, docela příjemnou a vítanou úlevou, ale chápu,
že kdo se v tomhle dávno neorientuje, tak bude dost zmatený. Stejně tak
bude zmatený každý, kdo neviděl filmy Avengers
a Captain America: Občanská válka,
na jejichž příběhy Spider-Man: Homecoming
ve velké míře odkazuje. V posledním Captainu
Americovi se ostatně nová podoba Spider-Mana objevila poprvé, avšak jen na
chvíli.
Ignorování jakékoli expozice hlavního hrdiny tak umožnilo tvůrcům rovnou
skočit rovnýma nohama do příběhu, aniž by se museli zdržovat nějakým
vysvětlováním, ale zároveň to trochu komplikuje pochopení toho, co všechno
zůstalo stejné jako v předchozích filmech o Spider-Manovi a čím vším se
rozhodli tvůrci této nové verze odlišovat, jako třeba co všechno Spider-Man
dokáže (jeho oblek má hromadu nových funkcí) nebo co se tedy s jeho rodiči
a strýčkem stalo. Něco z toho divák rozkryje během sledování filmu, něco naopak
ani náznakem.
Příběh je tentokrát o tom, že po akci ve třetím Captainu Americovi je Peter Parker stažen z akce, dál chodí do
školy, v obleku Spider-Mana likviduje po městě drobné kriminálníky a
pomáhá jeho obyvatelům a čeká na telefonát od Tonyho Starka, že je ho zase
někde potřeba. Mobil ale mlčí a Peterovi tak nezbývá než se držet při zemi a
pod kontrolou Starkova asistenta Happyho vyčkávat na příležitost. Ta nastane ve
chvíli, kdy se na scéně objeví okřídlený padouch Vulture a jeho kumpáni, kteří obchodují
s ilegálními zbraněmi. Tony ale tyhle zločince nepovažuje za hodné
pozornosti, takže Peter se musí do akce pustit na vlastní pěst…
Nemá moc smysl chodit kolem horké kaše, komu se líbí filmy od Marvelu, tomu
se bude líbit i Spider-Man: Homecoming.
Režisér Jon Watts zvládl humor i akci, režíruje nápaditě a řemeslně výborně,
přitom za sebou má i leckteré ne úplně kvalitní filmy, takže je zřejmé, že u
Marvelu/Disneyho si umí své zaměstnance pohlídat. Šest scenáristů dokázalo
přijít s příběhem, který dává smysl a hladce zapadá do zbytku komiksového
marveláckého světa, i s prokreslenými hrdiny, jimž nechybí motivace a
hloubka.
Tom Holland v hlavní roli hraje moc dobře a hláškuje i v civilní
roli Petera Pakrera, takže jeho přechod ke Spider-Manovi působí zcela přirozeně,
a ne jako druhá, odlišná identita (což byl trochu problém v případě Andrew
Garfielda, který ze sebe sypal vtipy pouze v kostýmu). Obstojí i jako
akční hrdina i jako postava ze středoškolské komedie, kdy značná část filmu je
věnována jeho platonické lásce ke starší spolužačce a kamarádství
s komickým nerdem. Překvapivé je, že i tyhle části příběhu jsou skvělé a
zábavné, možná dokonce lepší než akční pasáže, jež jsou ve srovnání s jinými
akčními či komiksovými filmy poslední doby spíš uspokojivým standardem, jemuž
však schází vyšší míra nápaditosti.
Tím netvrdím, že akční scény ve Spider-Man:
Homecoming nejsou dobré, jen fanouška přechozích filmů od Marvelu asi jen
těžko něčím uhranou. Tím nejlepším na filmu je každopádně humor, díky němuž je
možné se bavit od začátku do konce. Legrační rozhovory mezi Peterem a Happym
v podání Jona Favreaua, na němž je vtipná už jen mimika obličeje a tón
hlasu, přehnané sebevědomí Tonyho Starka (Robert Downey Jr.), studentské
parťácké eskapády hlavního hrdiny s jeho kamarádem, poťouchlé dělání si legrace
ze Spider-Mana jako takového a z jeho schopností (uprostřed pole, kde
nejsou ani mrakodrapy ani pouliční lampy, jež by se daly obmotat pavučinou,
musí hrdina holt cestovat pěšky), to všechno je jen špička ledovce mnohem
většího a bohatšího repertoáru gagů, s nimiž se tvůrci vytasili.
Velkým pozitivem je i záporák, který není v žádném případě dalším
archetypálním komiksovým zloduchem v řadě, ale vlastně jde o férového
chlapa s jasnými morálními zásadami, co je nucen dělat to, co dělá, aby
zaopatřil svou rodinu, a také je v tom trocha trucu vůči někomu, kvůli
komu přišel o původní zaměstnání. Zcela uvěřitelně ho hraje Michael Keaton,
který vybalancoval hranici mezi milující hlavou rodiny na jedné straně a
charismatickým, hrůzu nahánějícím mužem na straně druhé, čehož režisér využívá
v chytře vystavěných působivých scénách, v nichž by se napětí dalo
krájet nožem (takhle intenzivní jízda autem tu nebyla od Collateralu).
Žádné komentáře:
Okomentovat