Na jihu USA (ve Virginii) žije během americké občanské války několik žen a
dívek v dívčím internátu, protože nemají moc kam jinam jít. Jedna ze
studentek náhodou v lese objeví zraněného vojáka nepřátelské strany a dovleče
ho k budově. Padne rozhodnutí, že muž nebude vydán do zajetí hned, ale bude o
něj postaráno, než se uzdraví. To už si je ale voják začne obmotávat kolem
prstu a jednu po druhé svádět, čímž si na internátu zajistí dlouhodobější
pobyt…
Film režisérky Sofie Coppoly (Ztraceno
v překladu) je remakem stejnojmenného snímku z roku 1971,
v němž tehdy onoho vojáka ztvárnil Clint Eatswood. Jeho postavu si
tentokrát zahrál Collin Farrell, zatímco v ženském obsazení stojí za
zmínku Nicole Kidman v roli ředitelky školy, Kirsten Dunst coby učitelka a
Elle Fanning v roli nejstarší žákyně. A ten původní film je zas adaptací
románu z poloviny šedesátých let.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Překvapivé je, že ač onen původní film není žádný
zázrak, tak zpracovaný je o dost lépe. Je podstatně bohatší dějově, z
hlediska vykreslení postav a obsahuje i mnohem více napětí, konfliktů mezi
postavami a odvážnějšího sexuálního pnutí (např. se v něm vyskytují
soulož, hluboké výstřihy a líbání s dvanáctiletou). V nové verzi je děj
osekán o řadu scén, následkem čehož je o poznání řidší a více plytký a motivace
postav nejsou dostatečně zřetelné – protiřečí si, zdánlivě náhodně mění svá
rozhodnutí a chovají se strašně divně, protože z děje zmizely klíčové
okamžiky, které by těm jejich změnám v chování dodávaly nějaký důvod.
Sofia Coppola i napsala scénář, ale jediné, čeho
tím krácením a osekáváním docílila, je zmatek a utahanost. Dochází tak
k paradoxu, kdy spousta zásadních příběhových elementů působí strašlivě
zkratkovitě a nesrozumitelně, ale zároveň je ve filmu příliš málo děje na to,
aby to ospravedlnilo jeho stopáž (94 minut možná zní rozumně, ale věřte mi, je
to opravdu zbytečně moc). Za efekt umělého natahování času mohou i časté
náladotvorné scény, v nichž se nic neděje, ale jsou v nich třeba
hezké záběry přírody nebo děvčat líně okopávajících záhonky. Kromě toho se režisérce
nepodařilo natočit film více z pohledu jeho ženských postav (což byl patrně
záměr) a také přenést do současné doby jeho atmosféru staropanensky prudérního
dívčího internátu, v němž se najednou objevilo zakázané pokušení v podobě
pohledného muže, kvůli čemuž si diváci snímek zřejmě mylně pletou s černou
komedií a reagují na něj smíchem.
Ty změny oproti původní verzi spočívají prakticky v drobnostech, ale
ve výsledku to jsou zásadní drobnosti, které podstatně mění význam řady scén,
ukazují mnohé postavy v jiném světle, najednou kvůli nim dochází
k logickým lapsům v příběhu a k dějovým mezerám, v nichž
znatelně něco chybí, co se režisérka rozhodla buď neříkat naplno, nebo rovnou
zatlouct. Mimo jiné má původní verze lépe vygradovanou a dramatičtější
závěrečnou pointu.
Ocenit se na filmu dá kamera, výprava a herecké výkony většiny
představitelů, kteří sice nepředvádějí nic fenomenálního, leč odvádějí celkem
příjemný a očekávatelný standard. Škoda, že to samé nelze říct o scénáři. Sofia
Coppola si z nějakého důvodu odvezla z festivalu v Cannes cenu
za režii, ačkoli všechny změny, kterých se na Oklamaném dopustila, byly změnami k horšímu. Její film působí
jako takové ty zestručněné romány, které někdo přepsal na desetkrát menší počet
stránek, aby si je mohli přečíst i ti, co jsou líní číst. Ale když si takovou
knihu přečtete, cítíte se potom nenaplněně a jako by vám něco zásadního
unikalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat