Mladík jménem Baby (Ansel Elgort z Hvězdy nám nepřály) seděl jako malý na zadním sedadle auta, když během havárie
zemřeli jeho rodiče. Od té doby mu píská v uších, pročež neustále
poslouchá hudbu, kterou nosí u sebe v několika iPodech. K tomu je
vynikající řidič a zároveň má vroubek u zločineckého bosse (Kevin Spacey),
takže musí vozit jeho poskoky (mimo jiné Jamie Foxx) k bankám, které se
chystají přepadnout a vyloupit, a zajišťovat hbitý úprk před policií. V jádru
je ale hodný chlapec, co nechce mít s kriminalitou nic společného, a jelikož
už zanedlouho svůj dluh splatí, plánuje si budoucnost se servírkou Deborou
(Lily James z hrané Popelky), s níž
se seznámil v bistru. Nicméně je proti své vůli zatažen do ještě jednoho
kšeftu, a ten se mu stane osudným…
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Akční komedii Baby Driver natočil
režisér Edgar Wright, který už má za sebou filmy jako Soumrak mrtvých, Jednotka
příliš rychlého nasazení nebo Scott
Pilgrim proti zbytku světa (a původně měl režírovat pro Marvel Ant-Mana, ale byl nahrazen v průběhu práce na scénáři). Jako první vždy na jeho filmech upoutala jejich nespoutaná energie a
šílený audiovizuální styl, hbitost a množství vtipů a popkulturních odkazů (nebo
alespoň o těch třech zmíněných to platí rozhodně). Wright totiž režíruje jako
utržený ze řetězu, přitom ale dokáže na konci dodat dokonale soudržný a
koherentní produkt. Baby Driver je
přesně takovým produktem.
V porovnání se staršími Wrightovými filmy Baby Driver sice v leckterém ohledu ztrácí, protože má na rozdíl
od nich trochu obroušenější hrany a chybí mu nadhled, ale pořád jde o nesmírně
zábavný a sympaticky letně ujetý cool film. Akorát je o něco méně našlapaný
(takový umírněnější) a snaží se zaujmout (v rámci Wrightovy filmografie) něčím
zcela novým. Soumrak mrtvých i Jednotka Příliš rychlého nasazení byly
sofistikované parodie se satirickými podtóny, Scott Pilgrim zas dokázal zaujmout agresivně extravagantním
vizuálním provedením. No a Baby Driver
je zas skoro celý stříhaný na hudbu.
Celý snímek v podstatě stojí na záměru nastříhat jej na písničky, jež
neustále znějí hlavnímu hrdinovi ve sluchátkách. Je obdivuhodné, jak se
Wrightovi (a také hlavně jeho dvěma střihačům, kteří s ním pracovali i na Scottu Pilgrimovi) podařilo sestříhat do
rytmu muziky nejen akční scény, přestřelky a automobilové honičky, ale třeba i
jen to, jak jde nějaká postava po ulici nebo plánuje bankovní loupež. Akční
sekvence, kromě příjemné přehlednosti a rafinovanosti, tak získávají novou
přednost a nový rozměr – dokonale padnou do hudebního doprovodu – z čehož plyne
podstatná část zábavnosti celého filmu.
Potíž je totiž v tom, že si musíte poměrně dlouho vystačit jen s touhle
stylizací, protože Baby Driver
rozhodně není tak natřískaný gagy, jak jsme u Wrighta zvyklí. Příběh se v první
polovině rozvíjí velmi rozvláčně a věci se pořádně dají do pohybu až v polovině
druhé, která je zase v kontrastu s tou první půlkou dějově celkem nabušená,
místy až překombinovaná. Wrightovi se daří pracovat s postavami (herci si
své role zřejmě dost užívali, Jamie Foxx si do jisté míry zopakoval svou
postavu Motherfuckera ze Šéfů na zabití)
a s pokroucenými vztahy mezi nimi, dává si záležet na audiovizuální stránce
a v podstatě se předvádí (viz šestiminutové úvodní titulky v jediném záběru),
ale to ještě neznamená, že by byl Baby Driver
nějak úžasně režírovaný.
Přesto si onu náhlou změnu rytmu lze vysvětlit tím, že to je součást
podvratnosti, jejímž prostřednictvím si film snaží hrát s diváckými očekáváními.
V první polovině se totiž seznamujeme s hrdinou a jeho osobností
pomocí řady žánrových klišé (osudová láska, flashbacky do minulosti, poslední
prácička a dost…), zatímco ta druhá opozičně narušuje vše, co by divák čekal –
děj se začne vyvíjet podstatně překvapivěji, postavy najednou začnou na přemíru
klišé upozorňovat a podobně. Součástí podvratnosti je i fakt, že naprostou
většinu oněch bankovních přepadení vůbec nevidíme, protože kamera po celou dobu
sleduje jen Babyho, který vždy zůstává nečinně sedět za volantem. Kromě toho je
první polovina filmu poměrně lyrická, až muzikálová (romantické souznění dvou
zamilovaných hrdinů v prádelně, jejichž pohyby zdánlivě připomínají tanec),
a jen sem tam je do ní vložena nějaká honička, zatímco od půlky dál se z filmu
stává zběsilá řezanice.
Celkově bych hrozně chtěl, aby byl Baby
Driver podstatně vtipnější nebo ujetější, nebo aby nabídnul nějakou další
přidanou hodnotu, než jen hezký obal. Po obsahové stránce nejde absolutně o nic
náročného, takže jasným doporučením je vypnout a nechat se unášet na vlnách
muziky a střihu. Ostatně, jako přiblblá akční komedie je Baby Driver pořád o patro nápaditější a zábavnější i než poslední
díly Rychle a zběsile.
Žádné komentáře:
Okomentovat