V americké, mládeži nepřístupné komedii Holky na tahu hraje Scarlett Johansson kandidátku do senátu a
budoucí nevěstu, které její nejlepší kamarádky z vysoké školy uspořádají
rozlučku se svobodou – v Miami v soukromé rezidenci na pláži, se
spoustou alkoholu, s trochou kokainu a se striptérem. Jedna z nich
ale striptéra omylem zabije, takže je potřeba vyřešit, jak naložit s jeho tělem.
1)
Projevit se
jako tupá kráva a provést nějakou dementní hloupost.
2)
Hystericky
panikařit.
3)
Dělat všechno
možné, jen ne to, co by bylo v dané situaci vhodné a přínosné.
4)
Skuhrat a
naříkat.
5)
Nadávat
ostatním a svalovat na ně vinu.
6)
Opakovat
stále dokolečka kroky 1) – 5).
7)
Tvářit se u
toho celou dobu jako královna plesu a mluvit sprostě.
V Holkách na tahu není ani
jedna sympatická postava. Hlavní hrdinky se chovají jako hloupá neschopná nemehla
a mužské postavy jsou vylíčeny jako totální exoti. Viz snoubenec hlavní
hrdinky, který si myslí, že ze svatby sešlo, takže se za svou milovanou vydává
autem uprostřed noci, přičemž jeho kamarádi ho v rámci dosažení maximální
rychlosti a efektivnosti vybaví na cestu energy drinky a prášky na zvýšení
soustředění a obléknou ho do plen, aby po cestě nemusel vůbec zastavovat.
Logika prostě.
Vlastně zdaleka nejvíc lze soucítit s vedlejšími postavami několika
lupičů, kteří se do děje nachomýtnou někdy v poslední pětině a zřejmě měli
být za padouchy, ale jsou ze všech nejsympatičtější, protože jsou obdařeni
alespoň mírnou hladinou racionality a důvtipu, což se o ostatních postavách
říct nedá. Jiné vedlejší postavy jsou ještě postarší pár sexuálních maniaků
(Demi Moore (!)) a úchylové na benzínce, kteří buď nabízejí drogy, nebo orální
sex.
Zápletka je pochopitelně nesmyslná, což by nevadilo, ale ona je kromě toho
zároveň nedotažená, hloupě zakončená a leckteré v ní obsažené rekvizity
jsou po hříchu nevyužité (třeba bílý koberec, na nějž se musí dávat pozor, nebo
sado-maso koutek). Přesto by dějová kostra „máme mrtvolu a nevíme, co
s ní“ mohla být i celkem nosná, pokud by byla naplněna nějakým slušným
komediálním obsahem. Onen komediální obsah je nicméně generován pouze
ultra-stupidním chováním postav a „humornými“ hláškami, z nichž většina zřejmě
vznikla důsledkem improvizace.
Bohužel, improvizace v podání pětice hereček (kromě Scarlett ještě
Jillian Bell, Zoë Kravitz, Kate McKinnon a Ilana Glazer) sestává pouze
z vulgárního blábolení o ničem, jehož nevtipnost je uměle maskována
přehrávaným smíchem, hlasitým výskáním a záběry na vykulené obličeje hrdinek. Zmíněné
herečky jsou ve většině případů jistě schopné komičky a určitě by dokázaly
být vtipné, ale v tomto filmu se to nějak nepovedlo.
A na místech, kde by se člověk třeba i zasmál, zas vtipy úspěšně zabíjí
neobratnost režisérky, scenáristky a producentky Lucii Aniello (jejíž manžel a
spoluautor scénáře hraje toho snoubence hlavní hrdinky). Třeba když si pětice
oslavenkyň otevře na letišti sekt a vytáhnutí zátky způsobí zvuk podobný
výstřelu, načež všichni okolo v panice lehnout na zem, tak by to samo o
sobě mohlo být legrační. Ale následný brutálně doslovný dialog: „To znělo jako
výstřel. A my jsme na letišti. Jejda,“ veškerou potenciální vtipnost té scény ubije
k smrti.
Kdo argumentuje tím, že muži nejsou cílová divácká skupina tohoto filmu,
tak tím rovnou automaticky přiznává jeho nedostatečnou kvalitu. Protože pokud
je komedie obecně dobrá a vtipná, tak by mělo být jedno, pro jaké pohlaví
diváků je určená. Holky na tahu ale
dobré ani vtipné nejsou, je to jen 96 minut trvající přehlídka křečovitých
pokusů o humor, která se subjektivně jeví jako tříhodinová. Takže pokud se u
tohoto snímku někdo bavit bude, tak pravděpodobně ženy, které jsou podobné jako
jeho hlavní hrdinky. Tj. plus mínus třicátnice, které za vrchol zábavy považují
opíjení se v hlučném tanečním klubu, šňupání kokainu na záchodě, hlasité
vřískání, debaty o penisech a menstruaci a následné poblití barového pultu.
Žádné komentáře:
Okomentovat