Zkouška dospělosti (Bacalaureat) – Recenze – 80%

V současném Rumunsku se Eliza, dcera váženého lékaře Romea, dostane na prestižní zahraniční vysokou školu, leč do cesty za růžovější budoucností, než jaká by ji čekala na kterékoli z rumunských škol, jí zbývá ještě úspěšné složení maturitních zkoušek. Pár dní před maturitou je však dívka náhodou napadena sexuálním útočníkem, a byť naštěstí vyvázne jen s poraněnou rukou, psychicky ji to pochopitelně rozloží. Otec se pak snaží přimluvit se za ni u ředitele a zajistit jí protekci, čímž se nicméně sám zpronevěří vlastním zásadám a zamotá se do klubka drobných službiček a protislužbiček, které začnou ničit jeho život.

Komorní Zkoušku dospělosti natočil rumunský režisér Cristian Mungiu, od nějž šlo v našich kinech již oceňované drsné drama 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Nejde o psychologické drama, v němž by se dívka snažila překonat své trauma z útoku neznámého pachatele (byť i to je jeden z důležitých motivů), ale především o společensko-politickou kritiku, představující Rumunsko coby zkorumpovanou a ideologicky pochybnou zemi fungující na systému úplatků, v níž prosazení jedince závisí na tom, jaké má kontakty a kde, komu všemu dluží za nějakou tu kamarádskou výpomoc ze známosti a kdo na oplátku zas dluží jemu.

Nezáviděníhodnou situaci v zemi tudíž sledujeme z pohledu Romea, jenž představuje ambiciózního muže, jemuž se život v takovém systému upřímně hnusí, ale musí se do něj namočit, pokud chce pro dceru zajistit to nejlepší. S každým dalším ústupkem však Romeo udělá další krok na cestě do pekla dlážděné dobrými úmysly a po každém kroku přichází nutnost rozhodnout další morální dilema, které ho stojí nejen četné komplikace v pracovním, soukromém i rodinném životě, ale i přízeň samotné Elizy, vychovávané též v duchu poctivosti a demokratické spravedlnosti.

Skvěle gradující příběh je realisticky vyprávěn za pomocí dlouhých záběrů s malým množstvím střihů, během nichž kamera neustále pronásleduje hlavního hrdinu, i na místech, kde by to nebylo úplně nutné (a film je tím pádem trochu moc zdlouhavý). Výborné herecké výkony zas nedokáží úplně zastřít evidentní ambicióznost dialogů, které tím víc ztrácejí na věrohodnosti, čím víc jsou přecpané otevřenými existenciálními debatami nad situací v Rumunsku a nad životem v něm. Vůbec se s postavami ve filmu zachází spíš jako s prostředky ke sdělení poselství, než s živými lidmi, s nimiž bychom měli cítit a vnímat jejich působení i emocionálně.

Jakkoli zásadně však podobné výtky zní, tak se Zkoušce dospělosti nedá upřít skvělá a chytrá režie a promyšlenost, s jakou Mungiu film vystavěl. Každá postava má nějaký význam, díky němuž je zamýšlená pointa víc a víc tlačena kupředu a postupně se na ni nabalují další významy a komentáře, každá scéna prohlubuje zoufalství z toho, že člověk žije v zemi, v níž se nedá žít jinak než podvodně (a ještě je navíc potřeba umět v tom chodit), a byť to celé může působit jako nucený konstrukt, tak z výsledku není ani na okamžik cítit faleš – a spíš vyvstává dojem, že filmem prezentovaná situace v Rumunsku nebude od skutečnosti daleko. Celkově jde o inteligentní film na vysoké evropské úrovni, který má co říct, ale schází mu větší intenzita, naopak přebývá občasná rozmělněnost a místy zjevná chtěnost.