Polský film režisérky Agnieszky Holland, natočený v koprodukci s Českou
republikou, Slovenskem, Německem a Švédskem, vznikl podle stejnojmenné knižní
předlohy spisovatelky Olgy Tokarczuk (název románu Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých je citátem z překladu básně
Williama Blakea, originální název filmu Pokot
zas vychází z lovecké terminologie). Jde o zjevně mnohavrstvou, myšlenkově
bohatou a poměrně napínavou knihu, ze které však ve filmové adaptaci zbyly jen
chaotické náznaky.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Hlavní hrdinkou je Janina Duszejko, stavební inženýrka v důchodu,
která žije na samotě ve vesnici na česko-polském pomezí, kde si přivydělává
jako učitelka angličtiny na základní škole. Věnuje se astronomii, sestavuje
horoskopy a hlavně miluje zvířata, takže není žádný div, že naopak nemá ráda myslivce
a pytláky, kteří lesní zvěř loví. Pak ale jeden její soused-pytlák zemře a
postupně začnou za záhadných okolností umírat i další lidé z vesnice. Janina
je přesvědčena, že za jejich smrt mohou zvířata, která se začala mstít, ale to
jí nikdo nechce věřit…
Zásadní kámen úrazu snímku Přes kosti
mrtvých tkví v tom, že jeho závěrečná pointa, spočívající v odhalení,
jestli vesničany opravdu zabíjí lesní zvěř nebo někdo konkrétní z té vesnice,
není pro diváka filmu vůbec žádným překvapením. Správnou odpověď totiž prokoukne hned na samém začátku a po zbytek filmu se ve svém přesvědčení už jen utvrzuje.
Agnieszka Holland (Hořící keř, Evropa, Evropa) od prvních záběrů buduje
chladnou, lezavou a mysteriózní atmosféru a ukazuje, že řemeslnou stránku
natáčení má dokonale v malíčku. Za vyzdvihnutí stojí hlavně náladotvorná
kamera. Ale co naplat, když to celé je zasazené do zmateně poskládaného
příběhu, který asi chtěl oplývat hlubokými a podnětnými motivy, leč výsledkem
je bizarní paskvil, v němž z oněch motivů zbyla jen ohlodaná torza:
- Starosta vesnice je patrně zároveň majitelem bordelu, což má zřejmě symbolizovat rozpad hodnot v současném Polsku a stinnou stránku tamních vesnic a jejich obyvatel, ale ve filmu se to řeší jen třicet vteřin. Dalších šedesát vteřin o tomtéž mluví postava pošťáka, který se objeví jen na těch šedesát vteřin a dál už se v ději nevyskytuje.
- Myšlenka, že dnešní myslivci a lovci zvěře jsou frustrováni nedostatkem válek v zemi, a svou chuť střílet na živé terče a zabíjet si vybíjejí na zvířatech, je poměrně zajímavá, ale věnuje se jí pouze jedna věta na konci filmu, zasazená do něj navíc poněkud neústrojně.
- Dělení snímku do kapitol s pomocí mysliveckého kalendáře je asi originální (možná by se to líbilo Wesu Andersonovi), ale vzhledem k tomu, že dojde jen na čtyři měsíce z dvanácti (a navíc nepravidelně), tak to působí dost halabala. Jinak děj filmu zabírá zhruba tři čtvrtě roku.
- U některých postav vidíme ve flashbacích scény z jejich dětství a dospívání, aniž by to ale k něčemu bylo.
- Jeden z vedlejších hrdinů má epileptické záchvaty, ale není to k ničemu využité. Prostě je má. V jedné scéně mu Janina pomáhá překládat báseň Williama Blakea, ale zase – jakou to má souvislost s tím, co se ve filmu děje (kromě letmé zmínky o tom, že několik polských překladatelů Blakea pochází z té samé oblasti)?
- Jiná vedlejší hrdinka zas řeší problém kolem opatrovnictví svého mladšího bratra, leč nevyřeší se to a jen o tom párkrát padne zmínka. S hlavní zápletkou filmu to opět nijak nesouvisí.
- Postava Miroslava Krobota (na českém plakátě umístěná velmi prominentně, vizuálně je o dost větší než hlavní hrdinka) se zde vyskytuje asi jen čtvrt hodiny a působí jako z úplně jiného filmu.
- Náboženský motiv, přítomný skrze postavu nesympatického kněze, je možná kritický vůči křesťanské ideologii a slepému následování nemorálních církevních hodnostářů, ale ani to vlastně není úplně jisté.
- Hlavní hrdinka miluje zvířata a bojovně se staví
proti jejich zabíjení (když najde v lese zastřeleného kance mimo
sezónu, tak to bez váhání běží ohlásit na policii jako vraždu, takže ji
mají všichni za blázna), a přesto si z nějakého důvodu v průběhu
filmu koupí kompletní vlčí kostým z pravého vlka.
V rámci jednotlivých izolovaných scén je vidět, jak schopná režisérka
Agnieszka Holland je, protože když bychom si film rozebrali na jednotlivé,
třeba i několikaminutové sekvence, tak těm skutečně nelze nic moc vytknout. Problém
však nastává v okamžiku, kdy ty jednotlivé sekvence mají dávat dohromady nějaký
koherentní celek – v tu chvíli se totiž celá ta stavba rozpadá. A snadná
předvídatelnost závěrečného rozuzlení je jen špičkou ledovce mnohem většího
množství nedostatků.
To se týká i vcelku úctyhodných hereckých výkonů, které však mnohdy
doplácejí na to, jak jsou napsané jednotlivé postavy. Vedlejší hrdinové jsou
totiž dokonale černobílí – kladní jsou všichni ublížení, nesmělí, bezbranní a podivíni, naopak záporné postavy okázale týrají zvířata, zahýbají manželkám v nevěstinci
a chovají se všelijak odpudivě. V případě Agnieszky Mandat v hlavní roli je
zas poměrně nepříjemné hystericky přemrštěné chování její hrdinky, která se
pohybuje na hraně mezi pomatenou starou bábou a přehnaně útočnou vegetariánskou
aktivistkou.
Celkově jde o nepodařenou adaptaci, která toho chce hodně říct, ale říká to
hrozně povrchně a chaoticky, takže zůstává jen divný film s podivným ekologicko-humanistickým
poselstvím, který chtěl být dramatem, thrillerem, mysteriózním hororem a
krimi/detektivkou v jednom, nicméně není pořádně ani jedním z toho.
Žádné komentáře:
Okomentovat