Rocco – Recenze – 80%

Rocco je francouzským dokumentem o muži jménem Rocco Siffredi, což je italská mezinárodní pornohvězda (natočil přes 1500 filmů pro dospělé), a možná i o pornoprůmyslu jako takovém. A není to jen vábnička pro ty, co chtějí vidět na plátně sex, erotiku a prasárničky – Rocco je uměleckou a intimní zpovědí plnou hlubokých myšlenek (a hlubokých zásunů), plně srovnatelnou s dokumenty z nedávné doby typu Amy nebo Ronaldo.

Pochopitelně jde o film nepřístupný do osmnácti let. Nahých lidí, odhalených hrudníků i rozkroků si v něm sice užijete, ale ve srovnání s pornem není Rocco ani náhodou tak explicitní (např. ani jednou neukáže jedinou penetraci, byť se několik scén odehrává během souložení) a obecně se soustředí spíš na detaily obličejů než na detaily přirození.

 

Zdroj fotek: bohemiamp.cz

Přestože Rocco je celovečerním debutem dvojice režisérů, tak jde o nesmírně vyzrálý počin, který je natáčen nápaditě a poskládán dohromady velmi smysluplně. Jeho většina se odehrává během různých činností (ne nutně během natáčení porna), při nichž je Rocco (nebo někdo jiný) konfrontován s různými jinými lidmi a mluví s nimi, a pokud je v té scéně náhodou sám a mlčí, tak je to doprovázeno nějakým vyprávěním. Žádné mluvící hlavy a hlavně žádná nudná vata – všechny dialogy jsou velmi věcné, otevřené, přímé a upřímné, a tím pádem neskutečně zajímavé.

Kromě Rocca se často dostane ke slovu i jeho kameraman/autor námětů/bratranec, další lidé z branže a řada pornohereček (ať už dvacetiletých nováčků nebo dvakrát tak starých „legend“), ale svou troškou do mlýna přispějí i Roccova manželka a jejich dva synové. Rocco v dokumentu mluví otevřeně o své minulosti, rodině, matce, mrtvém bratrovi i o své závislosti na sexu – kariéru chtěl ukončit už v roce 2004 kvůli dětem, pak se ale v roce 2009 vrátil na scénu a druhý odchod si naplánoval na rok 2015 (v padesáti letech, natáčení jeho „oficiálně posledního“ filmu je věnován závěr snímku), nicméně odejít opět nedokázal a dodnes točí dál…

Kromě toho je ve filmu samozřejmě také dostatek scén z natáčení porna, avšak zejména z příprav a po skončení natáčení, čímž je divákovi umožněno nahlédnout do zákulisí. A není to žádná idylka – pokud se někdo ještě naivně domníval, že natáčení porna je prací snů, tak zde se jeho iluze roztříští definitivně – je to tvrdá branže, v níž je nutné mít úplně vyšinutý sexuální apetit (viz zpověď herečky, která je prý schopna dosáhnout orgasmu jen při brutálním bičování), a v níž mužům musí stát na povel a ženy musí být schopné podstoupit ledacos („když neděláš anál, tak máš šanci na zaměstnání mizivou“).

To ale neznamená, že nedojde na legrační scény z natáčení, kdy se kameramanovi třeba povede natočit vynikající film, ale pak zjistí, že po celý úvod do obrazu zasahovala clona kamery a je tím pádem nutné začátek zopakovat, načež herečky začnou látat své roztrhané oblečení. Nebo když je potřeba vyřešit dilema, jak naložit s herečkou, která má ošklivé zuby, protože když se jí dá do pusy roubík, tak nebude moct dělat orál. Zní to ujetě, ale ve filmu jsou podobné problémy podávány jako zcela běžné, a místy je to skutečně vtipné. Zároveň je vidět, jak Rocco, který má zaslouženou pověst sexuálního hrubiána, o své herečky pečuje, a jak je v kolektivu oblíbený jako charismatická a přátelská osoba, ne jako hvězda s velkým přirozením.

Je potřeba zopakovat, že Rocco je upřímným a nemanipulativním filmem, v němž se všichni jeho protagonisté vyjadřují otevřeně a neskutečně věcně, což je ohromně příjemné a z informačního hlediska přinejmenším pozoruhodné. Tvůrci ve filmu zachycují mnoho témat vyjadřujících se ke stylu života, k sexu obecně i k pornoherectví jako k povolání a k problémům, které s sebou nese, a pornobranži postihují v celé šíři, od hlupoučkých naivních začátečnic, co si vážně myslí, že budou herečkami, až po duchovně vyzrálé a inteligentní pornoherečky, které mají v životě i v názorech velice jasno (akorát pornoherce poněkud opomíjejí). Demytizují obraz Rocca Siffediho odhalováním jeho soukromí a jeho vlastích útrap a těžkostí, ale zároveň tím nesmývají jeho pověst hřebce, který se o status hvězdy ve svém oboru opravdu zasloužil.

Pochopitelně na film půjdou hlavně zvědavci, ale vážně stojí za doporučení i jako zajímavý studijní materiál, pod jehož lechtivou nálepkou se skrývá dokument plný námětů na zamyšlení.