Mutant Wolverine se objevil na plátně za posledních sedmnáct let celkem
devětkrát a pokaždé ho hrál Hugh Jackman, který je s postavou tohoto
superhrdiny v podstatě již srostlý, takže je těžké si představit ve stejné
roli někoho jiného. Přesto je to tentokrát údajně naposledy, co se k němu
Jackman vrátil, stejně jako se herec Patrick Stewart údajně naposledy vrátil
k roli profesora Charlese Xaviera. Film Logan: Wolverine je tudíž takové jejich rozloučení s fanoušky,
kteří se po letech konečně dočkali samostatného filmu s Wolverinem (po
nepříliš podařených snímcích X-Men
Origins: Wolverine (2009) a Wolverine
(2013) jde již o třetí pokus), který konečně dostal pořádně naloženo pod kotel.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Logan: Wolverine sice vznikl na základě komiksu od Marvelu, ale je
úplně jiný, než cokoli jiného, co jste od Marvelu kdy viděli. Rozdíl oproti Avengers, X-Men a spol. je sice na první pohled v tom, že jde o film
nepřístupný do patnácti let (děti na něj opravdu neberte), takže Wolverine konečně
zhusta sprostě nadává, trhá nepřátele na kusy a zaráží jim drápy do lebek
(okázalá brutalita působí dostatečně realisticky na to, aby se z ní někomu
klidně mohlo udělat špatně, na rozdíl od Deadpoola,
v němž bylo násilí jedním ze zdrojů humoru), ale především má úplně jinou
atmosféru a jiné tempo vyprávění, než je u komiksových filmů od Marvelu
obvyklé. Je hodně westernový, hodně temný, ohromně civilní a až překvapivě
depresivní.
Ona hutná deprese je přitom od počátku pečlivě budovaná, a to hlavně tím,
kdy a za jakých okolností se děj filmu odehrává a jací jsou jeho hrdinové.
Příběh je zasazen do roku 2029, tedy do dystopické budoucnosti, která však není
vyloženě futuristická a naopak až na pár technologických vychytávek připomíná
naší současnost, akorát o trochu více znepokojivou. Mutanti až na výjimky
prakticky vymřeli a noví už se nerodí. Přeživší Wolverine sice nestárne, ale
vypadá příšerně sešle a nemocně, nejradši by měl od všech pokoj a možná by se i rád
konečně zastřelil, ale místo toho chlastá a živoří jako řidič limuzíny někde u
mexických hranic, kde schovává ve staré cisterně devadesátiletého profesora
Xaviera, jenž má problémy se záchvaty, s pamětí a s počínající demencí.
Pak se Wolverine dostane do situace, kdy je prakticky nucen postarat se o
bezpečí desetileté dívky (debutující Dafne Keen), kterou je potřeba dostat do
Kanady do jakéhosi utečeneckého tábora, čímž započne de facto road movie, během
nějž se hrdinům věší na paty různí nepřátelé, což generuje krvavé akční scény,
kterých sice není málo a působí velmi fyzicky, nedigitálně a až naturalisticky,
ale přesto většinu filmu zabírají dialogy nebo osudové mlčení. Rozhodně se za
celou dobu neodehraje na plátně nic, co by bylo vizuálně dech beroucí a epické
(žádná okázalá záchrana světa v závěru, žádné velké výbuchy, žádné
nadpřirozeno).
Pokud byli poslední Avengers
posunem v komiksovém žánru do akčního diskurzu o tom, nakolik jsou
superhrdinové nebezpeční pro zbytek lidské populace (o což se snažili i
v DC s Batman v Superman)
a Nolanova trilogie s Temným rytířem
byla zas revoluční v rámci stylizace komiksového filmu do takřka
psychologického městského dramatu, tak Logan:
Wolverine nabízí zas něco úplně nového – vizi světa, v němž jsou
superhrdinové již sešlí a nemohoucí, už nemají zájem kohokoli zachraňovat,
a kdyby umřeli, tak by jim to nevadilo.
Všechno výše zmíněné funguje nesmírně dobře a je to ohromně působivé, avšak
najde se i řada much. Místy je tempo rozvláčné až příliš, ne se všemi
motivy se pracuje dostatečně dobře (např. jakýkoli náznak rodícího se
„rodinného“ vztahu mezi Wolverinem a tou holčičkou jde většinou mimo), místy je
děj až příliš předvídatelný (pokud dostane nějaká okrajová postava najednou
hodně prostoru, tak je téměř jisté, že to s ní nedopadne dobře) a ani
záporáci nejsou žádné extra terno, byť charisma jim rozhodně nechybí. Wolverine
se až příliš často opakuje (zejména co se týče pochybovačného skuhrání na svět
a na vlastní kondici), a přestože by film chtěl být v závěru i nefalšovaně
dojemný, tak to nefunguje moc dobře už jen proto, že samotní hrdinové filmu
jsou všechno možné, ale rozhodně ne citliví a emotivní (ačkoli emocí je na
plátně dost).
Kromě toho citovat ze slavného filmu Shane dialogy stavící se proti násilí a zároveň natáčet film plný
brutálních pasáží je poněkud protichůdné, navíc místy ta brutalita a vulgarity působí
už trochu moc samoúčelně. Z hlediska hereckých výkonů je to ale rozhodně
paráda a i režie je více než slušná – je téměř neuvěřitelné, že snímek
režíroval ten samý James Mangold, který natočil i onoho předchozího,
nepovedeného Wolverina (a předtím
natočil třeba Walk the Line nebo 3:10 Vlak do Yumy).
Logan: Wolverine je velmi nekompromisní a osobní film, který si
tvůrci pracně vydupali, aby se nejedna z ikonických komiksových postav
mohla rozloučit s patřičnou důstojností a velkolepostí. A je to dobrý
film, který bude pro Wolverinovy fanoušky a komiksové nadšence pravděpodobně
nezapomenutelným zážitkem, avšak žádnou velkou revoluci ve skutečnosti
nepředstavuje a ani ho nelze označit za vyloženě univerzálně doporučitelný počin
pro většinové publikum – mnozí diváci z něj budou jistě absolutně nadšení,
ale leckoho zas může zaskočit míra brutality a neotřelá syrová forma,
díky/kvůli níž se na film nedívá úplně snadno (opravdu nejde o „příjemné“
pokoukání), za což může i záměrná absence nadhledu a humoru (vyjma
černého). Nicméně ze všech tří filmů o Wolverinovi je tenhle s přehledem
nejlepší, čehož ale na druhou stranu nebylo tak těžké dosáhnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat