Film Kong: Ostrov lebek záměrně
ignoruje všechny předchozí filmy s King Kongem (včetně toho posledního od
Petera Jacksona) a představuje tohoto přerostlého primáta v novém fikčním světě,
který je úzce spjat se světem Godzilly
z roku 2014, která se nejprve v roce 2019 dočká pokračování, a celé
to posléze vygraduje v roce 2020 střetem obou monster ve snímku Godzilla vs. Kong. Nebo tedy alespoň
takový je plán.
Zároveň film upustil od tradičního příběhového schématu zahrnujícího převoz
obřího zvířete do New Yorku a jeho následné vystavování. Kong je tu prezentován
jako mohutný ochránce ostrova, jako jeden z dávných zvířecích králů světa,
proti němuž prakticky nikdo nic nezmůže, a proto nemá cenu s ním bojovat a
je lepší nechat ho dál vládnout vlastnímu ekosystému (v němž je nutný jeho
soustavný boj s jinými monstry, která by jinak začala terorizovat svět). Naštěstí
ale film neupustil od motivu člověka snažícího se podmanit si přírodu a
dokázat, že právě on je vládcem, a naplno se ponořil do žánru monster filmu –
žánru běžného zejména mezi třicátými a šedesátými lety, v nichž obří
monstra představovala zhmotněný strach lidí z války a z atomových zbraní.
Na rozdíl od drtivé většiny z nich má však Kong: Ostrov lebek k dispozici velkorysý rozpočet, nejlepší trikové
studio na světě a hvězdné obsazení – šíleného vědce Johna Goodmana,
stopaře-dobrodruha Toma Hoddlestona, protiválečnou fotografku v upnutém
nátělníku Brie Larson a zatvrzelého armádního seržanta Samuela L. Jacksona. Ti
všichni (a řada dalších postav, z nichž ne každý je dostatečně představen
a někteří jsou až zbyteční) se vydávají na doposud neprozkoumaný ostrov, přičemž
někteří vůbec nemají potuchy, co tam na ně čeká, a jiní to možná tuší…
Dějově je film zasazen do roku 1973, konkrétně těsně za konec války ve
Vietnamu (na soundtracku vyhrává řada tematických songů, včetně White Rabbit od Jefferson Airplane),
a celý je barevně stylizován do různých odstínů zelené. Skutečně se
natáčel převážně v různých částech Vietnamu (takže si užijete super
přírodu) a vizuálně vypadá prostě úchvatně. Každá scéna je z hlediska kompozice
vybroušeným klenotem, kamera je dokonalá, triky jsou vynikající a vizuálně je
film neuvěřitelně nabušený. Dokonce ani o různé originální nápady není nouze –
viz např. zpomalené zabíjení pterodaktylů mačetou v oblacích toxického
kouře, nebo pasáž, v níž je na hrdiny útočící příšera zahalena hustou
mlhou, v níž občas probleskne světlo z blesku foťáku, který ta
příšera předtím spolkla, a ten blesk jí prosvítá skrz kůži…
Režisérem filmu se stal nepříliš známý a spíše televizní tvůrce Jordan
Vogt-Roberts, který si skvěle poradil s nákladnou produkcí i s natáčením
prvního velkorozpočtového bijáku své kariéry a vytřískal z něj, co se
dalo, kromě vizuálního dojmu především z hlediska realizace akčních a
bitevních scén, kdy souboje Konga s různými nepřáteli v tomto filmu se
řadí k tomu nejlepšímu, co kdy v tomto žánru vzniklo. (Příšer je tu
mimochodem dostatek a jsou zas dost odlišné od toho, co jste kdy měli možnost
vidět jinde.) Zároveň se mu překvapivě povedlo protlačit do snímku poměrně
velké množství humoru, který tvoří důležitý aspekt v celkové atmosféře
veskrze nenáročného filmu, který si i jeho tvůrci zjevně užívali a brali ho s nadhledem.
Co ale výrazně pokulhává, je práce s postavami a jejich vykreslení,
nevěrohodné vztahy mezi nimi a jejich často dost zjednodušená a zkratkovitá
motivace. Zatímco každý normální člověk by vzal nohy na ramena a prchal do
bezpečí do smluveného místa, kde na něj budou čekat vrtulníky, tak naši
hrdinové se dobrovolně vydávají do části ostrova, která je podle všeho
nejnebezpečnější, protože tam jsou zbraně a možná jeden další přeživší. Proč? Protože
válkou semletý velitel Samuela L. Jacksona si tvrdohlavě stojí za svým, neb je
zaslepen pomstou a rozmrzelostí z prohry, což je jeho veškerá
charakterizace. Ostatní postavy jsou načrtnuty podobně povrchně, některé dokonce
ještě triviálněji (alespoň že je hrají dobří herci). Herecky si však celý film krade
pro sebe John C. Reilly, hrající postavu pilota z druhé světové, jenž na
ostrově havaroval a dokázal přežít, a který nejenže je famózní, ale zároveň
jako jediný z celého osazenstva dokáže vyvolat nějaké hlubší emoce, včetně
nefalšovaného dojetí.
Zároveň snímek ve snaze co nejvíc upoutat všechny smysly, vsadit na efekt a
ohromit spektakulární podívanou zapomíná na dramatičnost, pročež se zejména jeho
třetí čtvrtina poněkud vleče a neustálé prodírání se hrdinů džunglí a utíkání
před obludami se přeci jen trochu omrzí. Nehledě na to, že děj spočívá vyloženě
jen v tom, že je potřeba dostat se z bodu A do bodu B, se zastávkou v bodě
C, a že i jakékoli pokusy o serióznější a vážnější dialogy se míjejí účinkem.
Kong: Ostrov lebek rozhodně není chytrý nebo sofistikovaný (což
třeba ona tři roky stará Godzilla trochu
byla), nicméně vynahrazuje to coby popcornová zábava obřích rozměrů, která
fantasticky funguje na plátně, na němž teprve vynikne Kongova mohutnost. Je to strhující
a fantastická podívaná, nefungující sice úplně jako kvalitní film, ale
jako hodně kvalitní atrakce už ano. Sledovat, jak se tento filmový svět prováže
s dalším a co všechno z toho ještě bude spatláno, bude určitě
zajímavé. A neodcházejte před koncem titulků.
Žádné komentáře:
Okomentovat