Po třech letech se vrací elitní zabiják John Wick, aby navázal tam, kde
posledně skončil. A ve stejném stylu se vrací i režisér obou dílů, Američan
Chad Stahelski, bývalý kaskadér a kamarád Keanu Reevese, kterého pochopitelně
opět obsadil do hlavní role.
Co bylo na prvním Johnu Wickovi
nejlepší, byla jednak samotná postava hlavního hrdiny, mstícího se profesionálního
likvidátora, o němž kolují legendy i v tom nejtemnějším podsvětí a bojí se
ho i ti nejzlejší protivníci, dále herecký výkon Keanu Reevese (opravdu
předvádí mnohem víc než jen drsný kukuč a celý film v podstatě stojí
převážně na něm), dokonalá choreografie akčních scén (hbitých, krvavých a
elegantních), jemnost suchého černého humoru a přímočarost příběhu, v němž
zkrátka mafiáni ukradli Johnu Wickovi auto a zabili psa, načež se on rozhodl
zabít na oplátku všechny mafiány. V podobných kvalitách nyní druhý díl rozhodně
nezaostává. Naopak ještě mnohé vylepšuje.
Na začátku získá John zpátky své auto, načež konečně zabetonuje ve sklepě
zbraně, leč předčasně, protože ho kontaktuje jiný zabiják, jemuž John dluží
službičku – musí se vydat do Říma a zabít jeho sestru. Čímž ovšem rozpoutá
peklo.
Kromě toho se ukáže, jak spletitý je svět elitních zabijáků, sdružujících se
kolem hotelu Continental, jenž je nám znám z předchozího filmu – dozvíme se
o existenci jeho zahraničních poboček, o pravidlech, která jeho hosté nesmějí
porušovat, dojde i na návštěvu zločinecké Nejvyšší rady… Je to skoro jako kdyby
Chad Stahelski (a jeho scenárista Derek Kolstad) měli vymyšlenou celou
mytologii světa Johna Wicka, která je sice stylizovaná, ale zároveň dostatečně
realisticky působící na to, aby byla uvěřitelná ve vztahu ke skutečnému světu.
Je to mytologie vytvářená evidentně s láskou, i s láskou k samotné
postavě Johna Wicka, který si např. pořídí nového psa, ale po předchozích
zkušenostech mu nedá jméno, aby k němu nemohl příliš přilnout pro případ,
že by se mu také něco stalo. Svým způsobem je to roztomilá a citlivá drobnost.
Proč ten pes nemá jméno, sice není vůbec vysvětleno, nicméně dojde vám to z pár
náznaků, případně z toho, jak se hlavní hrdina na toho psa dívá. Což je
zásadní pro celý film – říká se v něm opravdu jen to nejnutnější a spoustu
dalších informací lze vyčíst z pohledů a výrazů ve tvářích, což je na
akční film nevídané. Inteligentní struktura, vývoj děje i přístup k postavám
se přitom snoubí s vynikající akcí, která sice vypadá úplně stejně jako v jedničce,
takže v podstatě už nemá moc čím překvapit, ale to ještě neznamená, že ji
nelze ocenit pro její profesionální ztvárnění a efektní nasnímání.
John Wick 2 se tudíž hodně opakuje, ale na druhou stranu platí,
že kvality není nikdy dost. Snímek tak přináší elegantní a cool nášup, který v rámci
současných akčních filmů představuje příjemné osvěžení, stejně jako jeho
předchůdce. Snad bude i trojka.
Žádné komentáře:
Okomentovat