Z Trainspottingu režiséra Dannyho
Boylea se stal filmový kult, populární divácký hit a zároveň jedna
z nejchválenějších generačních výpovědí vůbec. Po jednadvaceti letech se
čtveřice svérázných kamarádů ze skotského Edinburghu vrací na plátno, a to dokonce
ve stejném hereckém složení, opět v Boyleově režii a se scénářem Johna
Hodgeho, jenž tentokrát adaptoval jinou knihu Irvinea Welshe, román nazvaný Porno, který skotský spisovatel pojal
jako pokračování Trainspottingu po deseti
letech. Film T2 Trainspotting se
nicméně odehrává až po dvaceti letech od událostí z předchozího snímku (logicky,
protože všichni herci jsou starší o dvacet let) a na rozdíl od něj bohužel nemá
nic moc co říct.
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Jako takový totiž nepřináší vůbec nic nového a naopak se veze na silné vlně
nostalgie – každou chvíli se dočkáme nějakého flashbacku do roku 1996
prostřednictvím prostřihů na scény z prvního Trainspottingu, do toho samozřejmě vyhrávají fanouškům povědomé
písničky, objevují se povědomé lokace a celé je to završeno desítkami drobných
odkazů (třeba ve scéně, kdy jde Ewan McGregor na záchod, který je ale strašně
špinavý, tak raději zabočí do vedlejší kabinky, ha ha, mrk mrk). Tím pádem je
jednoznačné, že jde o film určený zejména (ne-li výhradně) těm divákům, kteří
viděli první Trainspotting a líbil se
jim. A pokud se řadíte mezi tu hrstku nadšenců, pro které je Trainspotting kult, který formoval
jejich mládí, tak si k recenzi klidně připočtěte nejméně dvacet procent.
T2 Trainspotting má totiž velmi podobnou náladu jako jeho
předchůdce, akorát se v něm už tolik neberou drogy. Danny Boyle režíruje
hbitě, používá hodně kinetickou kameru a rychlé střihy, díky čemuž je film
svižný a nenudí, přestože nevypráví nic, co by bylo alespoň trochu zajímavé, a
kvůli čemu by mělo smysl pokračování Trainspottingu
po dvaceti letech vůbec natáčet, což ho činí obecně spíš zbytečným a funkčním
pouze ve smyslu připomenutí motivů, které fanoušci znají a chtějí je zažít v kině
ještě jednou, byť třeba slaběji než napoprvé.
Zdaleka nejvíc ale selhává děj, který skáče od jedné naznačené příběhové linky
k druhé, aniž by třeba některou z nich pořádně završil, takže akorát
kupí motivy přes sebe, žádný si nevybere jako hlavní a poněkud se tudíž rozpadá
a nefunguje ani jako ona dobová výpověď, kterou byla jednička. Mark (Ewan
McGregor) se vrací do Edinburghu, kde se setkává se Sick Boyem (Jonny Lee
Miller), aby mu vrátil jeho podíl z peněz, které jemu i ostatním bývalým
kamarádům před lety ukradl. Ten na něj má pořád vztek, ale přesto ho zatáhne
jako společníka do připravovaného projektu – založení luxusního nevěstince. Ještě
větší vztek má ale na Marka Begbie (Robert Carlyle), který tou dobou akorát
uteče z vězení a nemůže se dočkat pomsty. Jediný Spud (Ewen Bremmer) je
víceméně smířlivý, také ho ale jeho feťácké období nejvíce poznamenalo.
Každá postava v podstatě řeší něco jiného a ani atmosféra není
konzistentní – převažuje tragikomedie, která je místy hodně ujetá, místy je
docela akční (honička v garáži), jindy je hodně veselá (odlehčené hlášky)
a sem tam je naopak až nepříjemně děsivá (otec nutící svého syna vykrádat
domy). Žádná z postav přitom není sympatická a s většinou z nich
se nedá moc dobře identifikovat, což je také docela problém. A k tomu se
ještě přibalují dějové nedostatky, jako že Begbie sice uteče z vězení, ale
nikdo po něm vůbec nepátrá, nebo že hrdinové podvodně získají peníze z nějakého
grantu, o ty peníze pak přijdou a vůbec se nedočkají žádných následků. Výhružky
jakéhosi mafiána, jemuž by se svým nevěstincem konkurovali, také nakonec
přijdou vniveč. A podobně je na tom ještě asi další půltucet dějových slepých
uliček.
T2 Trainspotting přitom ale není nikdy vyloženě špatný nebo hloupý,
akorát zkrátka výrazně selhává v porovnání se svým předchůdcem, který je
skvělý. Funguje nejlépe právě jako nostalgická upomínka, která připomene to
nejlepší z prvního Trainspottingu
a uspokojí ty, kteří byli zvědaví, co se s jeho hrdiny za ty roky stalo.
Sám o sobě ale nedrží pohromadě a ani nenabízí nijak zvlášť výrazný zážitek,
který by v divákovi přetrval, ani třeba nějakou zvlášť výraznou scénu. Až tedy
na tu s kradením kreditek v hospodě a následným hudebním vystoupením,
protože ta neměla chybu.
Žádné komentáře:
Okomentovat