Padesát odstínů temnoty (Fifty Shades Darker) – Recenze – 20%

Snímek Padesát odstínů temnoty je adaptací druhého dílu knižní trilogie, která se nejprve stala fenoménem, ale dnes už o ni nestojí ani v antikvariátech, kde její nechtěné výtisky přehrabují vidlemi.

Film Padesát odstínů šedi byl sice lepší než knižní předloha, ale pořád byl dost hrozný. Padesát odstínů temnoty se již dostalo do kategorie filmu, který je místy tak špatný, až je díky tomu nechtěně vtipný/sebeparodický. Takových momentů je ale bohužel dost málo a většina filmu je jen k uzoufání nudná/nezajímavá.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Předchozí film skončil tím, že hlavní hrdinka, studentka literatury Anastasia Steel (Dakota Johnson), se s brekem rozešla se svým přítelem, na BDSM vysazeným miliardářem Christianem Greyem (Jamie Dornan). Druhý díl je o tom, že se k němu na začátku po nastavení nových podmínek vrátí, on ji pak v polovině filmu požádá o ruku, ona později jeho žádost přijme a na konci její rozhodnutí oznámí Christianově rodině. A to je celý děj dvouhodinového filmu.

Místy se sice zdá, že budou pro děj nějakým způsobem důležité postavy chlípného šéfa v Anastasiině nové práci a dvou bývalých Christianových milenek, které se postupně začnou v příběhu vyskytovat, ale ty jsou tam výhradně od toho, aby sem tam dělaly dusno, a jiný smysl jejich existence nemá, přičemž pro děj obecně jsou zcela postradatelné. Je nicméně možné, že budou svou přítomností hrát nějakou zásadní úlohu ve třetím a závěrečném filmu (který dorazí do kin za rok), ale spíš bych se vsázel, že ne.

Přísahám, že libovolný díl televizní Rosamunde Pilcher má zajímavější námět a více strhující zápletku než Padesát odstínů temnoty, jejichž líně pomalé tempo a minimum děje je ještě více rozřeďováno početnými záběry na smutnou/zamyšlenou hlavní hrdinku, jak někde sedí nebo jde po ulici, případně záběry zachycujícími luxusní/snobsky dekadentní životní styl Christiana a jeho rodiny, a které už tak dost utahaný a příběhově utlumený film ještě více umrtvují. V Rosamunde Pilcher sice nejsou tak dobře nasvícené a nasnímané sexuální scény a nahota, nicméně v celém filmu se souloží jen čtyřikrát a rozkroky obou hrdinů opět zůstaly zahalené (zato jejich nahých hrudníků si užijete dost).

Režijně je snímek zvládnutý celkem slušně po řemeslné stránce, byť je natočen bez jakéhokoli tempa, dynamiky a třeba jen náznaku dramatičnosti (až na jeden moment, v němž hraje roli pistole). Co z něj ale dělá pekelný zážitek, jsou dialogy, které na rozdíl od Padesáti odstínů šedi napsal převážně televizní scenárista Niall Leonard, který je zároveň manželem spisovatelky E.L. James, autorky knižní předlohy. Ten se tudíž asi musel držet toho, co jeho žena napsala, následkem čehož jsou dialogy ve filmu povětšinou neuvěřitelně strašné až směšné a řada scén je opravdu napsaná tak katastrofálně, že se u nich dá zvráceně bavit. Jistou roli v tom hraje také to, že se film od začátku do konce bere hrozně vážně, nemá v sobě ani špetku nadhledu nebo záměrného humoru a příliš nesklouzává do žánru dementně-komediálního soft-porna, do něhož by v nejlepším případě sklouzávat měl, ale řadí se spíš do kategorie béčkových, mírně erotických amerických thrillerů z devadesátých let.

Třeba scéna, v níž se s Christianem zřítí jeho soukromá helikoptéra, načež Anastasia a zbytek jeho rodiny s obavami nejhoršího sledují televizní vysílání, kde se v jednu chvíli ozve, že Christian Grey je zřejmě živ a zdráv, a o vteřinu později Christian rozrazí dveře, oznamujíc, že o sobě nemohl dát vědět dřív, protože ztratil telefon, je skutečně důsledkem pisatelské neschopnosti (údajně to v knize probíhá stejně) a ve filmu působí vyloženě parodicky. U pasáže, v níž si Christian rtěnkou pomalovává místa na hrudi, kterých se Anastasia nemůže dotýkat, a má u toho výraz absolutního fyzického utrpení, jako kdyby si to do té hrudi nechával vytetovat, je také dost těžké zadržovat smích.

V Padesáti odstínech šedi byl alespoň trochu zajímavý onen vztah nesmělé, naivní a „morálně čisté“ hrdinky se sexuálně zkušeným hřebcem, který by ji rád vlastnil, zatímco ona by ho chtěla převychovat na romantického prince. Sice to vůbec nefungovalo, ale bylo to alespoň něco. V Padesáti odstínech temnoty k tomu převychování již zřejmě došlo, protože Christian Grey je tu za něžného milence, co se akorát párkrát vytasí s nějakým vzrušujícím nápadem a sem tam se zachová až příliš majetnicky, nicméně tentokrát je to spíš Anastasia, která je v otázkách sexu iniciativní. Už na tom zkrátka není zajímavé nic, vyjma toho, že jedna Christianova bývalá milenka je patrně vyučená zámečnice.

Zlepšení oproti Padesáti odstínům šedi lze pozorovat pouze v tom, že Dakota Johnson o něco lépe vystihla po uši zamilovanou holku, co neustále vrhá lačné a láskyplné pohledy, hlavně tedy co se výrazů tváře týče, takže její láska/vášeň/nadrženost vyznívá podstatně věrohodněji a uvěřitelněji (zatímco Jamie Dornan je pořád herecké dřevo). Jinak je ale Padesát odstínů temnoty v mnoha ohledech velmi podobných svému předchůdci, což je možná dobrá zpráva pro všechny, kterým se Padesát odstínů šedi líbilo, ačkoli ani na to není možné úplně spoléhat. Jediné světlo na konci tunelu tak lze spatřovat v tom, že závěrečný díl díkybohu nebude rozdělen na dvě části.