Psí poslání (A Dog´s Purpose) – Recenze – 70%

Americký rodinný film Psí poslání natočil původem švédský režisér Lasse Hallström, který má za sebou třeba Pravidla moštárny nebo Čokoládu, ale také Hačikó s Richardem Gerem, což je také film točící se kolem psa, který sice nešel u nás v kinech, ale je moc fajn (pokud se tedy rádi dojímáte a pláčete u toho). U Psího poslání možná taky sem tam uroníte slzu, ale naštěstí to nehrozí až v takové míře jako u Hačikó a zároveň ta snaha filmařů dojmout a rozplakat diváka není tak lacině vydírající a útrpná jako třeba v Marley a já.

 

Zdroj fotek: freeman-ent.cz

Zajímavý je koncept filmu spočívající v tom, že jeho hlavním hrdinou je PSÍ DUŠE, která v průběhu snímku vystřídá několikero psích těl. Pokaždé uvidíme narození štěňátka, které dospěje v psa, prožije svůj život a zažije nějaký příběh, pak zemře, a následně se jeho duše přesune do jiného štěněte, které se právě v tu chvíli narodí někde jinde.

Ze začátku je to hodně matoucí, protože celá jedna taková etapa proběhne během první zhruba minuty a půl, kdy se nedá moc vyznat v tom, co přesně se na plátně stalo a proč. Teprve když si zvyknete na to, že onen pes mluví (český dabing se celkem povedl), a pokaždé ubezpečuje diváka, že to je pořád on, ale v jiném psím těle, tak vám dojde, že se reinkarnoval. Zas ale nečekejte něco tak sofistikovaného jako Atlas mraků, přeci jen je to film určený i pro děti a je to hodně zjednodušené (viz třeba segment, v němž je hrdina policejním psem a účastní se velmi primitivních případů, které vypadají, jako když si děti hrají na četníky a zloděje).

Druhý segment je nejdelší (má určitě nejméně tři čtvrtě hodiny) a zbylé tři (celkem je jich tedy pět a v každém vystupuje pes jiné rasy) jsou už kratší. Ve všech ale sledujeme nějaká rodinná dramata, romantické pletky a životní trable páníčků hlavního hrdiny, na něž je nazíráno psím pohledem, což je příjemně rozverné a místy i docela vtipné. Zároveň je snímek zdařile režírován, není hloupý, má i docela tempo, ale hlavně má nadhled a pořádnou dávku roztomilosti a humoru, kterou dle očekávání vyvažují občasné dávky smutku. A psí herci jsou všichni super.

Trochu problém je v tom, že to celé nemá moc k čemu směřovat, dlouho tomu chybí pointa a filozofování psího hrdiny o smyslu života a životního poslání tomu úplně nepřidává. Poslední segment je tudíž celkem přirozeně, byť víceméně předvídatelně, provázán s jedním z těch předchozích segmentů (s tím nejdelším), přičemž dojde k završení něčího osudu do podoby šťastného konce, což dá vzniknout i té pointě. Ty ostatní části děje nicméně zůstanou „rozdělány“, avšak protože nejsou ani dost dlouhé na to, abychom se dozvěděli něco víc o jejich lidských hrdinech, tak to zas až tak moc nevadí.

V moři animovaných filmů Psí poslání tvoří poměrně přijatelnou alternativu, vhodnou pro rodinnou podívanou, zvlášť pokud máte rádi psy. U dětských diváků je ale potřeba, aby splňovali dva zásadní předpoklady – že jim nebude vadit vidět psa umírat, a že budou chápat princip reinkarnace a duše.