Americké gangsterské drama se odehrává v první polovině minulého
století a vypráví příběh Joea Coughlina, Američana s irskými kořeny, který
bojoval v první světové válce ve Francii a po návratu domů se v Bostonu
stal zlodějíčkem a bankovním lupičem, načež šel na tři roky do vězení. Poté
se dal do služeb italské mafie, pro niž dělal prostředníka ve snaze ovládnout
na Floridě trh s kubánským rumem, zatímco sám stoupal po mafiánském
žebříčku výš a výš.
Pod rouškou noci je film Bena Afflecka, který film režíroval,
produkoval, napsal k němu scénář a obsadil sám sebe do hlavní role. Scénář
adaptoval z knižní předlohy spisovatele Dennise Lehana, podle jehož jiného
románu natočil už snímek Gone Baby Gone,
a zjevně šlo z jeho strany částečně o srdeční záležitost a částečně o
snahu dosáhnout s filmem takového úspěchu, jakého se dočkal jeho předchozí
film Argo, jenž překvapivě zazářil před
čtyřmi lety mimo jiné i na Oscarech. Což je tentokrát bohužel snaha marná.
Na filmu je rozhodně vidět řemeslná režisérská zručnost a cit pro detail.
Film nikdy není hloupý – naopak je chytře vystavěn a jeho dialogy působí
věrohodně a inteligentně. Vynikající je dobová stylizace 20. a 30. let minulého
století, prakticky bezchybná. Skvělá je i mafiánsko-kriminální atmosféra,
silně evokující počítačovou hru Mafia.
Některé scény jsou až výjimečně zdařilé, třeba automobilová honička po bankovní
loupeži v úvodu filmu, jindy zas překvapivě dojemné, viz například závěr v kině.
Celkově má ale Pod rouškou noci
problém hlavně ve vyprávění, kdy postrádá tempo a rytmus a nedokáže dostatečně
strhnout, natožpak udržet diváka v napětí a v pozoru po celé ty dvě hodiny
a kousek, co film trvá. Až na pár zapamatovatelnějších momentů Pod rouškou noci vážně nepřipomíná film,
jehož děj byste si vybavili třeba i několik měsíců po zhlédnutí. Obecně se tak
řadí spíš k podobně zapomenutelným gangsterským snímkům poslední doby typu Legendy zločinu nebo Gangster Squad – Lovci mafie, které také
nebyly vyloženě špatné, ale zároveň doplácely coby rutinní žánrovky na svou nevýraznost
a dneska po nich už pes neštěkne.
Je to škoda, protože z každé vteřiny filmu je cítit Affleckova ambice
vytvořit velké dílo, protkané závažnými dramatickými motivy, jako jsou osudová
láska, zrada, přátelství i rivalita a boj hlavního hrdiny s mafiánskými
přisluhovači, se sebou samým, i s faktem, že se coby americko-irský
katolík s partnerkou černé barvy pleti (Zoe Saldana) ocitl na jihovýchodě
Ameriky, kde vládne protestantismus a Ku-klux-klan. Jsou to zajímavé motivy,
které jsou i hezky rozehrané a dobře zužitkované, leč použité v nemastném
a neslaném a ve výsledku dokonce překombinovaném snímku, který na úroveň majstrštyků
Martina Scorseseho, Francise Forda Coppoly nebo Briana De Palmy rozhodně nedosahuje,
byť by si Ben Affleck přál opak.
Pak je tu ještě problém s Affleckovým herectvím, což je problém
zásadního ražení. Třeba ve Zmizelé
nebo v nedávném Zúčtování hrál
Affleck velmi slušně, leč to byl v obou případech režijně veden skvělými
režiséry, kteří ho uměli typově obsadit do rolí, do kterých se hodil. V Pod rouškou noci však Affleck naložil
sám sobě až příliš velké sousto, tj. komplikovanou a emocionálně komplexní
roli výrazného muže, kolem něhož se točí celý film, a který s kamennou tváří
a tupým výrazem prostě vystačit nemůže. Mdlého a jednotvárného Afflecka tak přehrává
spousta herců ve vedlejších rolích od Sienny Miller po Chrise Coopera, a když
se třeba objeví na scéně Brendan Gleeson, tak ho svou prezencí a charismatem
vymaže tak, že po něm nezbydou ani stopy.
Hlavnímu hrdinovi pak nelze fandit a nelze s ním ani sympatizovat,
protože není ani za cool mafiána trousícího hlášky, ani za oběť smetenou podsvětím,
ani za snaživce, jemuž byste mohli jeho úspěch přát. Dělá podrazy, hnusně vydírá,
podplácí, zabíjí a sám o sobě přitom tvrdí, že není žádný gangster. Celkově se
sice hodí do nekompromisního ztvárnění krutého světa, v němž není nouze o
smutná úmrtí, utrpení, sebevraždy a zrady, což ovšem napomáhá spíš tomu, že
sledování filmu rozhodně není příjemným zážitkem, přičemž až na tu atmosféru a
pár dobrých hereckých výkonů snímek nenabízí nic jako protiváhu. Několikrát
padnoucí výrok, že po smrti se do nebe nedostaneme, protože nebe žijeme právě
teď a tady, je tudíž potřeba brát jako ironii, ačkoli to tak pravděpodobně
nebylo zamýšleno.
Pod rouškou noci se tedy ukazuje být spíš zklamáním z nevýrazného
a příliš málo působivého zážitku, jemuž podkopává nohy zejména nedostatečná dramaturgie
a Affleckův fádní herecký výkon, u nějž se ukazuje, že obsadit sebe sama do
hlavní role byla rozhodně chyba. Na druhou stranu je zjevné, že v Affleckově
filmografii jsou liché snímky o dost podařenější než ty sudé, což vlévá dost
naděje do jeho dalšího plánového projektu, nové adaptace Batmana.
Žádné komentáře:
Okomentovat