Paterson – Recenze – 90%

Paterson (Adam Driver) je mladý řidič autobusu a příležitostný amatérský básník, co jezdí ve městě Paterson (ano, to město se jmenuje stejně jako on a skutečně existuje) pokaždé tu samou trasu. I každý jeho den vypadá na pohled téměř identicky. Ráno se probudí vedle milující manželky, nasnídá se, jde do práce, po práci jde domů, vyvenčí psa, zajde do oblíbené hospůdky na jedno pivo a pak se vrátí domů k ženě a jde spát. To, co se ze začátku může jevit jako nudný snímek plný repetitivní rutiny, je však ve skutečnosti jeden z nejpozitivnějších a nejpovzbudivějších filmů za poslední měsíce.

Hlavního hrdinu a jeho pravidelné rituály sledujeme každý den po dobu jednoho týdne, přičemž jsme svědky toho, jak je jeho zdánlivá rutina narušována různými drobnostmi, které ji mění ve sled nevšedních zážitků (v jeden den se mu porouchá autobus, jindy se zas zamilovaný mladík v hospodě rozhodne řešit svou situaci razantněji než obvykle, apod.). Snímek je oslavou každodenní existence, krásy všedních dnů a nepatrných detailů v životě, na nichž ovšem život stojí. Je to filmová báseň, takřka zenová, ale přitom zábavná, magická, kuriózní a krásná.

Jejím režisérem a scenáristou je Jim Jarmusch, přední režisér americké nezávislé kinematografie (Mrtvý muž, Ghost Dog – Cesta samuraje), který v ní do jisté míry pouze skloubil motivy a tvůrčí prvky, které známe z jeho předchozích filmů, ale zároveň tak učinil úplně nejlépe, jak mohl. Svůj typický důraz na poetiku a všednost tím pozdvihl na zcela novou úroveň, v níž do sebe všechno perfektně zapadá, všechny elementy filmu od hereckých výkonů (všeříkající výrazy herců a dokonale padnoucí obsazení) po audiovizuální stránku jsou dotažené do puntíku a příběh, jakkoli se může zdát obsahově vyprázdněný, vůbec není nudný, utahaný, zdlouhavý, ani vyčerpávající. Právě naopak – působí stimulujícím dojmem.

Ona všednost je navíc určující i pro strukturu filmu, pohybujícího se po vzoru svého hrdiny v určitých opakujících se cyklech. Jak Paterson s každým novým dnem znovu a znovu prožívá zažité denní zvyky, tak i film opisuje jisté vzorce, jež jsou vtištěny do všeho možného, od pohybu kamery a záběrování přes opakující se výrazy ve tvářích herců až po repetitivní hudební motivy a vizuální prvky (Patersonovy texty v obraze, černobílé vzory, jimiž jeho žena pomalovává nábytek…). Opakují se i vedlejší postavy, které hrdina denně potkává, povětšinou svérázné figurky v podobě např. barmana, který hraje šachy sám se sebou, nebo indického nadřízeného, co si pravidelně stěžuje na komplikovanou životní situaci.

Jinak je ale Paterson velmi nedramatický, což mu může být vyčítáno, ačkoli je to samozřejmě tvůrčí záměr. Jeho hrdiny jsou dva lidé, co se mají rádi, jsou spolu spokojení a jejich skromný život jim vyhovuje. On chodí do práce a píše si do notýsku básničky, ona se zas umělecky realizuje na domácích dekoracích a v kuchyni. Film ono nevzrušivé pohodlí nijak nenapadá a nesnaží se do něj zavádět mnoho konfliktů, ani není v žádném ohledu sociálně kritický, nedělá ze sebe psychologickou ani žádnou jinou studii a prostě jen příjemně a poeticky plyne. Ví totiž, že je to právě ono zobrazování úplné obyčejnosti, co ho činí neobyčejným. Je nenáročný, divácký a plný nadhledu a jemného humoru. Je poctou básníkům a umělcům, ale zároveň sám sebe do pozice vysokého filmového umění nestaví, naopak je pyšný na svou nenápadnost a neokázalost.

U Patersona na ději ostatně ani tolik nezáleží. Jeho těžiště totiž leží ve schopnosti vybudovat specifickou oddychovou atmosféru nasáklou pozitivní energií a tu pak pozvolna přenášet na diváky. V umění vytvářet variováním specifických obrazů a jejich významů v divácích harmonické pocity a příjemně snové, poetické prožitky. A to se mu daří výborně, jak díky hercům, tak díky velmi přesné režii. Jiné filmy obvykle ztvárňují každodennost jako něco unavujícího, nekreativního, pesimistického. Paterson nachází v každodennosti radost. Těžko hledat na poli současného amerického nezávislého filmu lepšího zástupce.