Místo u moře (Manchester by the Sea) – Recenze – 80%

Na šest Oscarů nominované drama Místo u moře (včetně kategorií Nejlepší film, Nejlepší režie a Nejlepší původní scénář) je o chlapíkovi jménem Lee Chandler (Casey Affleck), jehož na začátku vidíme, jak se svým bratrem a jeho malým synem Patrickem chytá na jejich lodi ryby a je šťastný. A je to zároveň poslední místo filmu, v němž je šťastný. Poté se totiž děj posune o několik let dopředu, kdy je Lee zachmuřený, rozvedený, dělá za mizerné peníze mizernou práci domovníka a táhne se za ním stín čehosi strašného z jeho minulosti.

Jako by toho nebylo málo, tak jeho bratr zemře na srdeční zástavu a Lee by podle závěti měl dělat nyní již šestnáctiletému Patrickovi poručníka (jeho matka alkoholička je totiž bůhvíkde). Lee si ale odmítá kohokoli připustit k tělu, nese si v sobě jakési obrovské trauma a všeobjímající deprese zasněženého Bostonu a chladné garsonky situaci moc nezlepšuje. Film pak vypráví nejen o nesnadném zařizování pohřbu, ale hlavně o tom, jestli Lee bude nakonec schopen před někým pookřát a jestli si spolu se svým synovcem k sobě opět dokáží najít cestu.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Místo u moře je zároveň filmem, u nějž se všechny potenciální problémy a těžkosti diváků scvrkávají do malicherných drobností, protože jde skutečně o Drama s velkým D, v němž se zračí zákeřnost života a lidského osudu se všemi nepříjemnostmi, a v němž se neblahé tušení postupně mění v šok souběžně s postupným odhalováním toho, co se hlavnímu hrdinovi přihodilo, že ho to tak strašlivě změnilo. A také je to film hodně o truchlení a o tom, jak je těžké truchlit, tudíž ho nelze moc doporučit těm, které třeba v nedávné době také postihlo úmrtí v rodině. Ale jinak za doporučení rozhodně stojí.

Natočil a napsal jej totiž americký nezávislý filmař Kenneth Lonnergan, který např. spolunapsal Gangy New Yorku a natočil drama Na mě se můžeš spolehnout (a film Margaret, který ale jinde než ve Varech k vidění nebyl), a který svůj už tak dost chytrý scénář vynalézavě vystavěl na nelineárním vyprávění, které počítá s inteligentním, soustředěným a pozorným divákem, jemuž netřeba nic polopaticky vysvětlovat, předpokládaje, že si dokáže všechny informace vyčíst a srovnat sám.

Ve filmu je tudíž celá řada flashbacků, kdy se přítomnost a minulost prolnou třeba i poměrně rychle, ale pokaždé je zcela evidentní, že se díváme na něco z minulosti. Je to natočené tak průzračně čistě a s natolik sebevědomou neomylností, až je to s podivem. Tento způsob vyprávění jednak slouží k zajímavější gradaci příběhu a jednak k tomu, že se téměř vždy nejprve dozvíme něčí reakci na něco a až poté je odhalena příčina té reakce. Je to chytré a nápadité a pokaždé nám to o hrdinech poodhalí něco nového.

K tomu je navíc Místo u moře skutečně strhující, což je u nezávislých dramat tohoto typu relativně vzácné. Je plné silných emocí i drobných nuancí, jež se promítají hlavně v hereckých výkonech, kdy úplně stačí, aby se někdo na někoho podíval, a hned je jasné, jaká obrovská dramata se odehrávají v jeho nitru. V tomto ohledu září zejména vynikající Casey Affleck, ale i Michelle Williams v roli jeho bývalé manželky a Lucas Hedges coby Patrick, jehož postava zanáší do snímku i trochu spásného (byť povětšinou hodně černého) humoru na vyvážení.

Na druhou stranu, některé dějové linky věnující se více Patrickovi, jehož zdaleka největší problém (kromě mrtvého otce, který musí být do jara uložen v mrazáku, protože ve zmrzlé zemi nelze vykopat hrob) tkví v tom, že má dvě přítelkyně, z nichž s jednou už spí a s druhou by spát chtěl, ale brání mu v tom její dotěrná matka, opravdu nejsou moc zajímavé ani zábavné a film spíš jen zbytečně prodlužují a nepříjemně ředí jeho děj zejména v průběhu zhruba jeho třetí čtvrtiny. Je jasné, že Patrickova relativní mladická bezstarostnost má tvořit jakýsi kontrast k Leeovi, ocitajícímu se totálně na dně, leč jeho milostným avantýrám je přeci jen věnováno až příliš mnoho času na úkor celkového tempa a intenzivnějšího požitku z dramatičtějších událostí.

V každém případě však Lonnergan mistrovsky pracuje s úspornými dialogy, s drobnými detaily podtrhujícími výraznost i těch momentů, které sice působí všedně, ale i tak si je snadno zapamatujete, i s kamerou. Výborně vede herce, cíleně používá smutnou hudbu (především tklivé smyčce a varhany) a sype z rukávu promyšleně zkomponované komorní drama o velikosti a průraznosti antické tragédie, aniž by přitom sklouzával k patetičnosti. Místo u moře není lehké sledovat, ale zážitek je to velký. Bravo.