Zpívej (Sing) – Recenze – 70%

Americký animovaný film Zpívej sice není muzikál, ale zpívá se v něm hodně. Odehrává se ve světě obývaném výhradně zvířaty, která se však chovají jako lidé, a jeho hlavním hrdinou je koala Buster Moon, majitel a ředitel upadajícího a krachujícího divadla, který nemá peníze ani na zaplacení herců, natožpak na rekonstrukci budovy, takže svých posledních tisíc dolarů vypíše jako odměnu pro výherce talentové pěvecké soutěže, kterou v divadle uspořádá, a na níž plánuje výrazně vydělat. Takže je to něco jako Disneyho Zootropolis křížený s něčím jako byli Producenti Mela Brookse z roku 1968.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Vtip je v tom, že na reklamních letácích se nedopatřením natiskne, že odměnou pro výherce bude nikoli tisíc dolarů, ale rovnou sto tisíc dolarů, takže se přihlásí o dost víc uchazečů, než kolik Buster Moon, nevědom si této osudové chyby, očekával. Drama je pak vytvářeno jednak prostřednictvím soukromých životů zhruba půltuctu soutěžících, kteří se dostanou do užšího výběru, a zároveň čekáním na to, až se ta chybička se dvěma nulami navíc provalí.

Za filmem Zpívej stojí studio Illumination Entertainment, v jehož posledních filmech (Mimoni, Tajný život mazlíčků) hrál prim groteskový humor, zatímco příběh a postavy byly odsunuty do pozadí. Na zakopávání, mlácení se do hlav (a v případě Mimoňů i na rádobyvtipném žvatlání) a na podobně primitivní zábavě ale celovečerní film postavit nelze. Proto je poměrně potěšující, že humoru podobného typu je ve Zpívej až překvapivě málo a důraz je skutečně kladen na postavy a na děj snímku.

Místy je toho humoru dokonce tak málo, že tím film Zpívej dostává až nádech serióznosti a vyspělosti, jako by ani nebyl určen dětem, což ještě podtrhují různé sofistikované „dospělé“ narážky a odkazy na divadelní scénu nebo na slavné staré filmy, třeba na Sunset Boulevard, a délka dosahující téměř dvou hodin. Dementní gagy v podobě například skotačících tanečnic nějakého japonského psího plemene, kterým nikdo nerozumí, jsou pak jako pěst na oko, ale aspoň slouží k ubezpečení, že se tvůrci snažili mířit s filmem i na dětské publikum.

Poměrně nehumorné jsou i ty osudy soutěžících, spadajících do kategorie obvyklých klišé:

• Slonice umí skvěle zpívat, ale trpí hroznou trémou a je extrémně plachá.

• Gorilák se snaží vzepřít pokračování v rodinné zlodějské tradici a sní o pěvecké kariéře, avšak ve svém otci – kriminálníkovi nenachází pochopení.

• Dikobrazici – rockovou kytaristku trápí krize s přítelem, který ji vůbec nepodporuje.

• Prasnice by chtěla zpívat, ale musí se starat o domácnost, pracujícího manžela a o pětadvacet dětí.

• Myšákovi jsou v patách ruští mafiáni.

• A podobně.

Ve filmu se ale s těmito klišé výborně pracuje, díky čemuž skvěle fungují a gradují až do závěrečného vyvrcholení, v němž se bohatě zúročí všechen čas, který divák věnoval postupnému seznamování se s postavami, pozorování nacvičování jejich čísel a vnímání útrap, jimiž byly nuceny si projít. Závěr snímku je tak nefalšovaně dojemný, čemuž hodně napomáhá i skvělá animace zajišťující vynikající obličejovou mimiku hrdinů.

Písničky ve filmu obsažené jsou ponechány v originále, což je logické, neb jde převážně o známé popové hity, nejen z poslední doby. Nevýhodou je, že některé texty některých z těch písniček jsou signifikantní pro děj, což dětem a neangličtinářům patrně unikne, stejně jako humor vytvářený tím, že třeba hlemýžď zpívá písničku o běhání. Pořád je to ale lepší, než kdyby se někdo pokoušel o ekvivalentní české texty (nehledě na to, že by to nešlo kvůli autorským právům). Výjimkou jsou písničky oné dikobrazice, jež si píše texty sama, tudíž je bylo možné přeložit do češtiny, a kterou dabuje Ewa Farná. Dabing filmu je jinak obecně velmi dobrý.

V příběhu je divné akorát to, jak se v jednu chvíli vyřeší problémy úplně všech mávnutím kouzelného proutku, a pochybné jsou i některé charakterové vlastnosti vybraných postav. Např. myšák se celou dobu chová jako samolibý a sebevědomý grázl a koalí ředitel všem lže o výši finanční odměny i poté, co se o té tiskové chybě v letáku dozví. Podivné je třeba i to, že ta prasnice vynalezne složitý technický mechanismus, který zaopatří děti i manžela v době její nepřítomnosti, přičemž si té její nepřítomnosti nikdo z dotyčných ani nevšimne a nikomu z nich vůbec nepřijde divné, že se o ně najednou stará soustava strojů (!).

Obecně pak Zpívej není tak dobrý film jako třeba zmíněný Zootropolis a nemá ani tak nápaditý a propracovaný příběh, leč funguje rozhodně dobře, byť místy je poněkud rozvláčný a není úplně jisté, nakolik bude bavit malé děti, pro něž bude Zpívej představovat oproti Mimoňům poněkud náročnější výzvu. V každém případě však jde o doposud nejlepší počin studia Illumination Entertainment.