Americký animovaný film Zpívej
sice není muzikál, ale zpívá se v něm hodně. Odehrává se ve světě obývaném
výhradně zvířaty, která se však chovají jako lidé, a jeho hlavním hrdinou je
koala Buster Moon, majitel a ředitel upadajícího a krachujícího divadla, který nemá
peníze ani na zaplacení herců, natožpak na rekonstrukci budovy, takže svých
posledních tisíc dolarů vypíše jako odměnu pro výherce talentové pěvecké
soutěže, kterou v divadle uspořádá, a na níž plánuje výrazně vydělat.
Takže je to něco jako Disneyho Zootropolis
křížený s něčím jako byli Producenti
Mela Brookse z roku 1968.
Zdroj fotek: cinemart.cz |
Vtip je v tom, že na reklamních letácích se nedopatřením natiskne, že
odměnou pro výherce bude nikoli tisíc dolarů, ale rovnou sto tisíc dolarů,
takže se přihlásí o dost víc uchazečů, než kolik Buster Moon, nevědom si této
osudové chyby, očekával. Drama je pak vytvářeno jednak prostřednictvím
soukromých životů zhruba půltuctu soutěžících, kteří se dostanou do užšího
výběru, a zároveň čekáním na to, až se ta chybička se dvěma nulami navíc
provalí.
Za filmem Zpívej stojí studio
Illumination Entertainment, v jehož posledních filmech (Mimoni, Tajný život mazlíčků)
hrál prim groteskový humor, zatímco příběh a postavy byly odsunuty do pozadí. Na
zakopávání, mlácení se do hlav (a v případě Mimoňů i na rádobyvtipném žvatlání) a na podobně primitivní zábavě ale
celovečerní film postavit nelze. Proto je poměrně potěšující, že humoru podobného
typu je ve Zpívej až překvapivě málo a důraz
je skutečně kladen na postavy a na děj snímku.
Místy je toho humoru dokonce tak málo, že tím film Zpívej dostává až nádech serióznosti a vyspělosti, jako by ani
nebyl určen dětem, což ještě podtrhují různé sofistikované „dospělé“ narážky a
odkazy na divadelní scénu nebo na slavné staré filmy, třeba na Sunset Boulevard, a délka
dosahující téměř dvou hodin. Dementní gagy v podobě například skotačících
tanečnic nějakého japonského psího plemene, kterým nikdo nerozumí, jsou pak
jako pěst na oko, ale aspoň slouží k ubezpečení, že se tvůrci snažili
mířit s filmem i na dětské publikum.
Poměrně nehumorné jsou i ty osudy soutěžících, spadajících do kategorie obvyklých
klišé:
- Slonice umí skvěle zpívat, ale trpí hroznou trémou a je extrémně plachá.
- Gorilák se snaží vzepřít pokračování v rodinné zlodějské tradici a sní o pěvecké kariéře, avšak ve svém otci – kriminálníkovi nenachází pochopení.
- Dikobrazici – rockovou kytaristku trápí krize s přítelem, který ji vůbec nepodporuje.
- Prasnice by chtěla zpívat, ale musí se starat o domácnost, pracujícího manžela a o pětadvacet dětí.
- Myšákovi jsou v patách ruští mafiáni.
- A podobně.
Ve filmu se ale s těmito klišé výborně pracuje, díky čemuž skvěle
fungují a gradují až do závěrečného vyvrcholení, v němž se bohatě zúročí
všechen čas, který divák věnoval postupnému seznamování se s postavami,
pozorování nacvičování jejich čísel a vnímání útrap, jimiž byly nuceny si
projít. Závěr snímku je tak nefalšovaně dojemný, čemuž hodně napomáhá i skvělá
animace zajišťující vynikající obličejovou mimiku hrdinů.
Písničky ve filmu obsažené jsou ponechány v originále, což je logické,
neb jde převážně o známé popové hity, nejen z poslední doby. Nevýhodou
je, že některé texty některých z těch písniček jsou signifikantní pro děj,
což dětem a neangličtinářům patrně unikne, stejně jako humor vytvářený tím, že třeba
hlemýžď zpívá písničku o běhání. Pořád je to ale lepší, než kdyby se někdo
pokoušel o ekvivalentní české texty (nehledě na to, že by to nešlo kvůli autorským
právům). Výjimkou jsou písničky oné dikobrazice, jež si píše texty sama, tudíž
je bylo možné přeložit do češtiny, a kterou dabuje Ewa Farná. Dabing filmu je
jinak obecně velmi dobrý.
V příběhu je divné akorát to, jak se v jednu chvíli vyřeší
problémy úplně všech mávnutím kouzelného proutku, a pochybné jsou i některé
charakterové vlastnosti vybraných postav. Např. myšák se celou dobu chová jako
samolibý a sebevědomý grázl a koalí ředitel všem lže o výši finanční odměny i
poté, co se o té tiskové chybě v letáku dozví. Podivné je třeba i to, že ta prasnice
vynalezne složitý technický mechanismus, který zaopatří děti i manžela v době
její nepřítomnosti, přičemž si té její nepřítomnosti nikdo z dotyčných ani
nevšimne a nikomu z nich vůbec nepřijde divné, že se o ně najednou stará
soustava strojů (!).
Obecně pak Zpívej není tak dobrý
film jako třeba zmíněný Zootropolis a
nemá ani tak nápaditý a propracovaný příběh, leč funguje rozhodně dobře, byť
místy je poněkud rozvláčný a není úplně jisté, nakolik bude bavit malé děti, pro
něž bude Zpívej představovat oproti Mimoňům poněkud náročnější výzvu. V každém
případě však jde o doposud nejlepší počin studia Illumination Entertainment.
Žádné komentáře:
Okomentovat