Americká komedie Santa je úchyl!
se do našich kin dostala před dvanácti lety, kdy výrazně zčeřila adventní čas značnou
dávkou hutného cynismu. Její hrdina, odpudivý kasař Willie v podání Billyho
Boba Thorntona, byl totiž beznadějný opilec, co pořád jen chlastal, trousil urážky
a vulgarity, čůral si do kalhot a ve volných chvílích si to rozdával s ženami
nadměrných velikostí, na což byla navlečena zápletka, kdy v převleku za Santa
Clause vysedával v obchodním centru, aby pak mohl vybílit tamní naditý sejf.
V pokračování Santa je pořád
úchyl se vrací nejen Billy Bob Thorton, ale i černošský lilipután Tony Cox
coby jeho kumpán a dokonce i Brett Kelly, který v jedničce ztvárnil Thurmana,
desetileté tlusté děcko, jež k věčně negativně naladěnému Williemu citově přilnulo
v domnění, že jde o skutečného Santa Clause. Teď je sice víc jak
dvakrát starší, ale zůstal mu buclatý nevinný obličej, dětská naivita i
extrémní nedůvtipnost pohybující se silně za hranicí imbecility.
Jinak se ale změnilo skoro všechno – režiséra Terryho Zwigoffa nahradil
průměrný řemeslník Mark Waters (Protivný
sprostý holky, Pan Popper a jeho
tučňáci), z úlohy producentů odpadli bratři Coenové, za scénářem,
kamerou i hudbou stojí tentokrát úplně jiní lidé a podstatných novot se
dočkalo i obsazení. Moc se nezměnila akorát politicky nekorektní atmosféra
stojící především na tom, že hlavní hrdinové se chovají urážlivě a obscénně, kašlou
na všechno a na všechny a z Vánoc mají krutou legraci.
S tím se však pojí skutečnost, že komedie Santa je pořád úchyl se za těch dvanáct let vůbec nikam neposunula
v humoru, a pokud ano, tak jedině k horšímu. Billy Bob Thorton je opět
skvělý, ale Willieho opilecké výstupy už moc k popukání nejsou, tudíž zůstává
jen několik ostrých narážek na liliputány, které obvykle zafungují. Většina ostatních
vtipů ale není moc dobrá (nebo spíš není vůbec dobrá) a je jen a pouze oplzlá,
což je v některých momentech dokonce krajně nepříjemné. Nejvděčnější
postavou tak zůstává nesmělý a od reality poněkud odtržený Thurman, jehož
absurdní chování a dadaistické hlášky jsou v tom všem okolním marasmu
ještě celkem zábavné.
Děj je o tom, že Willieho máma (držitelka Oscara Kathy Bates) dá svého syna
a jeho kumpána znovu dohromady a oznámí jim plán spočívající v obrání dobročinné
charitativní organizace o dva miliony dolarů. K té loupeži ale dojde
samozřejmě až v úplném závěru filmu a celé je to stejně jen záminka pro
slepení více či méně nemravných scének do jednoho celku, přičemž jakýkoli
náznak nově vznikající podzápletky je po chvíli zahnán do autu:
- Na první pohled cudná ředitelka té charitativní organizace (Christina Hendricks) začne za zády svého manžela s Williem souložit, ale nic z toho.
- Manžel oné ředitelky zas tajně spí se svou sekretářkou a zpronevěřuje peníze určené na charitativní účely, ale nic z toho.
- Willieho kumpán se zřejmě zamiluje do šéfky
ochranky, ale nic z toho.
Relativně novátorsky působí akorát snaha filmu jít zásadně proti vánočnímu poselství
o rodinné pospolitosti, ale to je tak všechno. Jinak se Santa je pořád úchyl líně veze v kolejích
svého předchůdce, leč co se dalo považovat za relativně originální před
dvanácti lety, je dnes už bohužel značně vyčpělé. A být za každou cenu vulgární,
kupit na sebe sexuální narážky a předpokládat, že to bude automaticky vtipné,
už zkrátka nestačí.
Žádné komentáře:
Okomentovat