Kanadský režisér Brad Peyton po filmech Jako
kočky a psi 2, Cesta na tajuplný ostrov
2 a San Andreas zabrousil do výrazně
odlišného žánru a stylu režírování. Výše zmíněné snímky jsou totiž rozverné,
zábavné blbosti, co se rozhodně neberou ani trochu vážně a je to na nich znát. Oproti
nim Peytonův nový film Inkarnace nejenže
spadá do žánru thrilleru/hororu, ale navíc sám sebe bere vážně až příliš a zábavný
je až překvapivě málo.
Jeho hlavním hrdinou je částečně chromý vozíčkář Dr. Seth Ember (Aaron
Eckhart), nadaný schopností vstupovat do myslí a podvědomí lidí, které posedl
zlý démon. Ty z nich pak vyhání tím způsobem, že v jejich mysli narušuje
uměle vytvořené sny, jimiž démoni svou oběť udržují ve své moci. Takže to není
úplně tradiční exorcismus, nýbrž proces, jemuž Seth říká „vypuzování“. K tomuto
má dvoučlenný tým, který mu pomocí různých přístrojů a drog hlídá záda, a
specializuje se na likvidaci démonů tam, kde obyčejní kněží a exorcisté
nestačí.
K tomu jde říct jedině to, že Seth je vážně dobrá postava a Aaron
Eckhart ji navíc dobře hraje. Takový Constantine
na vozíčku říznutý trochou nadpřirozených sil a zatížený traumatem z minulosti,
co se honí za jakýmsi démonem, jenž mu už někdy dřív zkřížil cestu. Takový
okázale zanedbaný a téměř zlomený, avšak charismatický a uvnitř stále silný a
pozoruhodný hrdina, pro jehož cynismus, holdování alkoholu a nesympatii vůči
církvi a náboženství existují věrohodné důvody. Potud dobré.
Zároveň i námět je velmi slibný, neboť po té spoustě vymítačských hororů, v nichž
se faráři ohánějí krucifixy, svěcenou vodou a modlitbami v latině, působí
aspoň trochu originálně, nebo přinejmenším dost netradičně na to, aby mohl být divácky
atraktivním a zajímavým.
Proto je věčná škoda, že děj Inkarnace
je založený na zcela průměrné a obyčejné historce o posedlém klukovi s rozvedenými
rodiči a problematickým vztahem k otci, že ten démon, který ho posedl,
představuje úplně standardní a nijak ozvláštněné abstraktní zlo, že i to postupné
rozplétání minulosti hlavního hrdiny je pouze rutinní záležitostí, a hlavně že
to vstupování do cizí mysli a jakékoli vnitřní konfrontace s démonem v představách
posedlé bytosti jsou absolutně nenápadité a nevyužité. Dokonalá ukázka zmarněného
potenciálu.
Na vině je patrně hlavně scénář, který toho zkrátka neobsahuje dost na
celovečerní film, přičemž i to málo se sice povedlo roztáhnout na 87 minut, ale
o to víc je ta prázdnota vidět. Zároveň je na vině pravděpodobně nedostatek
financí, což se odráží nejen na celkovém laciném vzhledu snímku, ale hlavně na
oněch „snových“ scénách uvnitř něčí hlavy, které nabírají podobu standardního
lunaparku, dětského hřiště, nočního podniku, případně temného sklepa, takže nejsou ani vizuálně
zajímavé, a navíc jich je celkem málo (daly by se spočítat na prstech jedné
ruky). Kromě toho ani digitální triky nejsou nic moc.
Dokonce i ta porce hrůzy, napětí a strašidelné hororové atmosféry, které se
vám (ne)dostane při sledování Inkarnace,
je i na mix thrilleru a hororu nebývale malá. Pouhé dvě nebo tři lekačky a
zhruba jen pět minut slabě napínavých scén je na celý film opravdu málo, přičemž
přinejmenším třeba letošní V zajetí démonů 2 dokázalo, že zažívat u hororu skutečně mrazivé a nefalšované pocity
strachu je v dnešní době pořád možné. Hlavně je ale škoda toho nevyužitého
potenciálu, protože Inkarnace rozhodně
měla podstatně na víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat