Assassin´s Creed – Recenze – 50%

Assassin´s Creed, filmová adaptace stejnojmenné série videoher, aspiruje na nejsložitější a nejchaotičtější snímek roku. Marion Cotillard ve vedlejší roli se snaží zákonitosti jeho děje vysvětlovat napříč celým filmem, což zabírá odhadem okolo pětadvaceti minut, ale výsledkem je stejně naprosto nepochopitelný a dokonale nesmyslný žvást, který v podstatě kombinuje Prince z Persie, Lovce pokladů, Matrix a španělskou inkvizici. Přibližně.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

V původní populární sérii počítačových her se hráč vžívá do postavy assassina, člena jakéhosi řádu elitních zabijáků, kteří jsou zároveň ninjové, ovládají parkour (urbanistická akrobacie, přeskakování překážek, lezení po zdech a běhání po střechách), ctí jakýsi vlastní mravní kód a bojují proti utiskování, tu ve starém Londýně, tu během Francouzské revoluce a v různých jiných historických epochách po všech koutech světa (ve filmu je to Španělsko na konci 15. století).

Děj filmu se nicméně odehrává v současnosti a jeho hlavním hrdinou je vězeň jménem Callum Lynch, odsouzený k smrti za vraždu (Michael Fassbender). Namísto usmrcení je však pouze uspán (a prohlášen za mrtvého) a probudí se ve speciálním výzkumném ústavu v Madridu, jemuž šéfují ambiciózní vědkyně (Marion Cotillard) a její vlivný otec (Jeremy Irons). Ti věří, že násilí je nemoc, předávaná mezi generacemi geneticky, a že ji lze vymýtit. K tomu by měl podstatně přispět pradávný artefakt nazývaný Jablko Ráje, jež se ztratil někdy během bojů assassinů s templáři a španělskou inkvizicí v 15. století. Callum a další vězni (také vrazi) v tom celém hrají role pokusných králíků, kteří jsou pomocí složitého přístroje s obřím mechanickým ramenem vnášeni do vzpomínek svých prapředků - assassinů, žijících ve Španělsku v roce 1492, v nichž se snaží Jablko Ráje lokalizovat.

Předně je třeba říct, že film vypadá po řemeslné stránce výborně. Triky, kamera, akční scény, vizuální koncept, protichůdná prostředí chirurgicky čistého ocelového komplexu a zaprášeného historického Španělska, kontrast vězeňského motivu a častokrát opakovaného záběru na letícího orla – symbol svobody, kostýmy, kaskadéři, bojové scény a jejich choreografie, hudba… To všechno výrazně napomáhá označení snímku za poměrně dost zábavnou videoherně filmovou záležitost, u níž se mnoho míst vybízejících k nudě nenabízí. Ale zároveň hrozí, že si u něj od samého kroucení ukroutíte hlavu.

Jednak je celá ta zápletka pekelně složitá a dementní (teď odhlížím od toho, že celé to vyvolávání vzpomínek a honba za nějakým starodávným předmětem nedávají smysl, protože v tomto ohledu smysl ani očekávat nelze), přičemž nezodpovězená otázka „Jak by měl nějaký několik set let starý artefakt osvobodit lidstvo od násilí?“ představuje ten zdaleka nejmenší problém. Zároveň však Assassin´s Creed obsahuje zásadní nedostatky ve vyprávění, v práci s postavami a ve vyznění, které ho srážejí na kolena.

Především není jasné, komu by měl divák vlastně fandit. Buď partičce nesympatických vrahů, nebo nějakým o nic sympatičtějším pracovníkům ústavu, kteří evidentně neříkají svým chovancům celou pravdu, zatímco ve vzduchu je neustále cítit atmosféra jakéhosi tajného spiknutí na obou stranách mříží. Ostatně, v průběhu celého filmu lze jen velmi těžko poznat, kdo je hodný, kdo je zlý, kdo kope za jaký tým a kterému z těch týmů svými činy pomůže či uškodí. Za hodné jsou tu pravděpodobně assassini a jejich potomci, protože ti druzí, tj. templáři, by rádi omezovali lidskou svobodu, což je podle logiky filmu horší než zabíjení.

Ještě hůř jsou na tom motivace postav. Ani trochu není patrné, kdo má co v plánu, proč dělá to, co dělá, čeho tím chce dosáhnout a k čemu by mu to mělo být. Herci to nemají šanci zachránit, protože jsou nuceni odříkávat stupidní dialogy prošpikované symbolickými slogany, vědeckou hatmatilkou, případně i templářskými a protitemplářskými hesly a citáty, za čímž se herecké výkony dokonale schovají, následkem čehož naprostá většina postav postrádá jakoukoli osobnost a osobitost. Michael Fassbender alespoň přetéká charismatem, ale ostatním, byť vynikajícím hercům, scénář nedává příležitost se předvést.

Zajímavý prvek do snímku zanáší akorát postava režiséra, původem Australana Justina Kurzela, který natočil v roce 2015 adaptaci Macbetha, též s Fassbenderem v hlavní roli. Z něj si vypůjčil nejen oranžové zabarvení akčních scén, odehrávajících se v ostrých slunečních paprscích a za věčného kouřového oparu, ale i vlastní tvůrčí ambici a umělecký cit. Film rozhodně skvěle pracuje se symboly, s motivy převzatými z původní série her i s videoherní tematikou obecně a je na něm znát, že byl natáčen s péčí, a že na něm Kurzelovi dost záleželo. Dotyčný se v něm dokonce dopustil řady sympaticky odvážných rozhodnutí (dialogy z dobového Španělska byly ponechány ve španělštině). O to víc ale zamrzí, že výsledkem je pitomost, kterou nelze brát ani na okamžik vážně, byť ona sama se bere vážně až příliš.

Ale pokud jste oddaní fanoušci AC her, tak je klidně možné, že se vaše hodnocení bude pohybovat někde mezi osmdesáti a sto procenty.