Zúčtování (The Accountant) – Recenze – 70%

Ben Affleck je výborný režisér, ale herec je hrozný, to se ví už delší dobu. Proto je potřeba strategicky ho obsazovat do takových rolí, v nichž mají jeho absence hlubšího výrazu a emocionálně strohá kamenná tvář opodstatnění. Na to přišel už David Fincher, když mu svěřil hlavní roli ve Zmizelé, správným krokem se ukázalo být i jeho navléknutí do kostýmu Batmana a došlo to i tvůrcům amerického thrilleru Zúčtování, v němž Affleckův hrdina představuje směs introvertního autisty (a pochopitelně geniálního matematika) a profesionálního zabijáka, elitního bojovníka a odstřelovače v jednom.

 

Zdroj fotek: freeman-ent.cz

Ze začátku toho ale o hlavním hrdinovi, jímž je poněkud odměřený účetní Christian, moc nevíme. Místo toho sledujeme mladou analytičku (Cynthia Addai-Robinson), jak se pod nátlakem svého šéfa (J.K. Simmons) snaží vypátrat identitu tohoto neznámého účetního, který zřejmě kromě práce pro malou pojišťovnu bere i zakázky od mafiánů a zločineckých kartelů, jimž pomáhá díky svým nadlidským matematickým schopnostem „vyprat“ účetnictví. To je prostříháváno se scénami z minulosti, v nichž sledujeme Christianovo náročné dětství, kdy jeho rodinu nejprve opustila matka a otec-voják se posléze postaral svým synům o tvrdý výcvik.

Na to je ještě nalepena linka s jakýmsi kriminálníkem (Jon Bernthal) a se zázemím bohaté firmy, která si Christiana najme, a v níž se Christian seznámí s pohlednou a podobně matematicky orientovanou zaměstnankyní (Anna Kendrick), kterou se rozhodne ochránit, když po nich začnou jít ozbrojení nepřátelé. A do toho se nám pomalu odkrývají další a další střípky z Christianova soukromí, jejichž cílem je evidentně zajistit, aby byl divákům sympatický a mohli mu fandit, i když chladnokrevně střílí lidi pistolí do obličeje a působí neporazitelně, je asociální a chladný a ještě k tomu má občas coby autista náběhy k divným záchvatům.

Film tudíž střídá perspektivy hned několika postav, je vyprávěn nelineárně, obsahuje řadu flashbacků a ještě navíc schválně zamlčuje před diváky některé informace, které později vedou k (relativně) překvapivým zvratům. Scénář navíc kvůli podivnému a pochybnému hlavnímu hrdinovi (kombinace zabiják-autista nezní tak úplně věrohodně) a na první dojem vykonstruovanému příběhu má až video-béčkový nádech. To udělalo ze Zúčtování docela tvrdý oříšek pro herce, scenáristu a režiséra Gavina O´Connora, který film natočil (a jehož filmy se z nějakého důvodu doposud české kino-distribuci vyhýbaly, což bylo na pováženou hlavně u výborného boxerského dramatu Warrior).

I vzhledem k nenápadnosti a neokázalosti snímku je proto poměrně překvapivé, že jde o velmi slibný a kvalitní počin, který dokázal v rámci možností maximálně využít potenciál toho, co měl k dispozici. Gavin O´Connor dávkuje informace přehledně, skvěle používá hudbu, slušně pracuje se žánrovými klišé (třeba ona potenciální romantická linie je přítomná pouze minimálně a je schválně potlačená), v jeho akčních scénách se setkává civilnost s brutalitou, své místo tu má i černý humor a příběh je vyprávěn srozumitelně, dokonce i ta závěrečná odhalení a ve vzduchu visící otazníky do sebe docela hezky zapadnou. Jen bych netvrdil (jako se o to pokoušejí jiní recenzenti), že Affleckův výkon je bůhvíjak dokonalý, protože byť je Ben Affleck v Zúčtování velmi přesvědčivý, tak je to hlavně proto, že se typově hodí pro tento druh role a je v něm dobře použitý.

Zároveň jde o film, který si nepotrpí na hluchá místa, kromě akce nabízí i řádnou dávku psychologie a vyžaduje soustředěného diváka, který si všímá detailů a umí si domyslet z náznaků i to, co není otevřeně vyřčeno. Postupem času se tak začne ukazovat, že ta kombinace zabiják-autista nepůsobí v tomto konkrétním filmu a s takto konkrétně napsanou a zahranou postavou vůbec špatně, a když se v závěru to množství postav a příběhových linek propojí, tak zůstane už jen čirá radost z dobře napsaného scénáře a z jeho nadprůměrně zdařilé realizace. Jen se nedá úplně oprostit od kousavého pocitu, jak by snímek dopadl, kdyby si ho vzal do parády nějaký opravdu vynikající režisér, třeba onen zmíněný David Fincher.

Takhle totiž film doplácí částečně na počáteční rozvleklost, zmatení z množství prezentovaných postav a nejednoznačnost v tom, o čem že by ten příběh měl vlastně být a kdo je jeho hlavním hrdinou, a částečně na celkovou nevýraznost.

Kvůli tomu je také možné, že ačkoli je Zúčtování skutečně vydařeným a po mnoha stránkách pozoruhodným počinem, tak se mu budou horkotěžko shánět diváci, kteří se té počáteční nedůvěry dané jeho námětem, příběhem, evidentní komplikovaností vyprávění a hereckým obsazením asi budou nesnadno zbavovat. Různorodost a individuálnost diváckého přijetí se ostatně zračí i v zahraničních reakcích na film, které variují od zklamání z dementní a toporné blbosti po nadšení z jednoho z nejlepších filmů roku.