Ben Affleck je výborný režisér, ale herec je hrozný, to se ví už delší
dobu. Proto je potřeba strategicky ho obsazovat do takových rolí, v nichž mají
jeho absence hlubšího výrazu a emocionálně strohá kamenná tvář opodstatnění.
Na to přišel už David Fincher, když mu svěřil hlavní roli ve Zmizelé, správným krokem se ukázalo být
i jeho navléknutí do kostýmu Batmana a došlo to i tvůrcům amerického thrilleru Zúčtování, v němž Affleckův hrdina
představuje směs introvertního autisty (a pochopitelně geniálního matematika)
a profesionálního zabijáka, elitního bojovníka a odstřelovače v jednom.
Ze začátku toho ale o hlavním hrdinovi, jímž je poněkud odměřený účetní
Christian, moc nevíme. Místo toho sledujeme mladou analytičku (Cynthia
Addai-Robinson), jak se pod nátlakem svého šéfa (J.K. Simmons) snaží vypátrat
identitu tohoto neznámého účetního, který zřejmě kromě práce pro malou pojišťovnu
bere i zakázky od mafiánů a zločineckých kartelů, jimž pomáhá díky svým nadlidským
matematickým schopnostem „vyprat“ účetnictví. To je prostříháváno se scénami z minulosti,
v nichž sledujeme Christianovo náročné dětství, kdy jeho rodinu nejprve
opustila matka a otec-voják se posléze postaral svým synům o tvrdý výcvik.
Na to je ještě nalepena linka s jakýmsi kriminálníkem (Jon Bernthal) a
se zázemím bohaté firmy, která si Christiana najme, a v níž se Christian seznámí
s pohlednou a podobně matematicky orientovanou zaměstnankyní (Anna Kendrick),
kterou se rozhodne ochránit, když po nich začnou jít ozbrojení nepřátelé. A do
toho se nám pomalu odkrývají další a další střípky z Christianova soukromí,
jejichž cílem je evidentně zajistit, aby byl divákům sympatický a mohli mu fandit,
i když chladnokrevně střílí lidi pistolí do obličeje a působí neporazitelně, je
asociální a chladný a ještě k tomu má občas coby autista náběhy k divným
záchvatům.
Film tudíž střídá perspektivy hned několika postav, je vyprávěn nelineárně,
obsahuje řadu flashbacků a ještě navíc schválně zamlčuje před diváky některé
informace, které později vedou k (relativně) překvapivým zvratům. Scénář navíc kvůli
podivnému a pochybnému hlavnímu hrdinovi (kombinace zabiják-autista nezní tak
úplně věrohodně) a na první dojem vykonstruovanému příběhu má až
video-béčkový nádech. To udělalo ze Zúčtování
docela tvrdý oříšek pro herce, scenáristu a režiséra Gavina O´Connora, který film
natočil (a jehož filmy se z nějakého důvodu doposud české kino-distribuci vyhýbaly,
což bylo na pováženou hlavně u výborného boxerského dramatu Warrior).
I vzhledem k nenápadnosti a neokázalosti snímku je proto poměrně
překvapivé, že jde o velmi slibný a kvalitní počin, který dokázal v rámci možností
maximálně využít potenciál toho, co měl k dispozici. Gavin O´Connor
dávkuje informace přehledně, skvěle používá hudbu, slušně pracuje se žánrovými
klišé (třeba ona potenciální romantická linie je přítomná pouze minimálně a je
schválně potlačená), v jeho akčních scénách se setkává civilnost s brutalitou,
své místo tu má i černý humor a příběh je vyprávěn srozumitelně, dokonce i ta
závěrečná odhalení a ve vzduchu visící otazníky do sebe docela hezky zapadnou. Jen
bych netvrdil (jako se o to pokoušejí jiní recenzenti), že Affleckův výkon je
bůhvíjak dokonalý, protože byť je Ben Affleck v Zúčtování velmi přesvědčivý, tak je to hlavně proto, že se typově
hodí pro tento druh role a je v něm dobře použitý.
Zároveň jde o film, který si nepotrpí na hluchá místa, kromě akce nabízí i
řádnou dávku psychologie a vyžaduje soustředěného diváka, který si všímá
detailů a umí si domyslet z náznaků i to, co není otevřeně vyřčeno. Postupem
času se tak začne ukazovat, že ta kombinace zabiják-autista nepůsobí v tomto
konkrétním filmu a s takto konkrétně napsanou a zahranou postavou
vůbec špatně, a když se v závěru to množství postav a příběhových linek
propojí, tak zůstane už jen čirá radost z dobře napsaného scénáře a z jeho
nadprůměrně zdařilé realizace. Jen se nedá úplně oprostit od kousavého pocitu,
jak by snímek dopadl, kdyby si ho vzal do parády nějaký opravdu vynikající
režisér, třeba onen zmíněný David Fincher.
Takhle totiž film doplácí částečně na počáteční rozvleklost, zmatení z množství
prezentovaných postav a nejednoznačnost v tom, o čem že by ten příběh měl
vlastně být a kdo je jeho hlavním hrdinou, a částečně na celkovou nevýraznost.
Kvůli tomu je také možné, že ačkoli je Zúčtování
skutečně vydařeným a po mnoha stránkách pozoruhodným počinem, tak se mu budou horkotěžko
shánět diváci, kteří se té počáteční nedůvěry dané jeho námětem, příběhem,
evidentní komplikovaností vyprávění a hereckým obsazením asi budou nesnadno
zbavovat. Různorodost a individuálnost diváckého přijetí se ostatně zračí i v zahraničních
reakcích na film, které variují od zklamání z dementní a toporné blbosti
po nadšení z jednoho z nejlepších filmů roku.
Žádné komentáře:
Okomentovat