Americké sci-fi Příchozí
s Amy Adams v hlavní roli a s Jeremy Rennerem a Forestem Whitakerem
v rolích vedlejších natočil kanadský režisér Denis Villeneuve (Zmizení, Sicario: Nájemný vrah), na jehož dramata a thrillery se pějí ódy
(pokud máte rádi mind-fuck filmy, zkuste jeho málo známý snímek Nepřítel), leč sci-fi zatím nenatočil
žádné. Nakonec jej ale zvládl natolik dobře, že snad ani nebude třeba se nadále
strachovat o jím režírované pokračování Blade
Runnera, jež má premiéru naplánovanou na říjen příštího roku, a které je
evidentně ve správných rukou.
Stejně jako v Sicariu je do
popředí stavěna silná hlavní hrdinka, tentokrát patrně rozvedená lingvistka
Louise v podání Amy Adams, jíž navíc někdy v nedávné době zemřela
dospívající dcera, a která je coby největší americká odbornice na světové
jazyky kontaktována armádou, když planetu Zemi navštíví mimozemšťané.
Z dvanácti vesmírných těles, jež zakotvila na různých lokacích po
zeměkouli, je Louise dovezena společně s teoretickým fyzikem (Jeremy
Renner) na přísně střeženou lokaci, kde se nachází jedno z nich, aby se
zde pokusila objevit možnost, jak s neznámými návštěvníky (jejichž podoba
byla zjevně inspirována chobotnicemi) zdárně komunikovat.
Při pokusech o dorozumívání sice obě strany stojí naproti sobě, ale
komunikační propast je mezi nimi obrovská, neb mimozemšťané neovládají žádný
pozemský jazyk, a na otázky kladené v angličtině odpovídají způsobem, který zas
není znám pozemšťanům, tj. že malují amorfní dehtové kružnice. K otázkám typu
„Kdo jsou a odkud přicházejí?“ nebo „Jaký je jejich záměr na Zemi?“ se však po
čase a řadě pokusů o vzájemné pochopení přidá ještě jedna závažnější otázka, a
sice jestli budou světové velmoci (které se pokoušejí o komunikaci
s mimozemšťany v těch zbývajících jedenácti lodích každá zvlášť) schopné
spolupracovat a zabránit tomu, aby nedošlo k válečnému konfliktu s
mimozemšťany, případně ke konfliktu mezi státy navzájem, který by v obou případech
mohl potenciálně skončit zánikem lidstva (třeba kvůli mylné interpretaci
mimozemských sdělovacích prostředků).
Příchozí je ten typ amerického sci-fi, které sice stálo
hodně peněz, ale není prakticky vůbec hollywoodské. Není stavěné na úžasnosti
akčních scén, ale na režii, hereckých výkonech a na kvalitním scénáři. Akční
scény v něm nejsou žádné (kromě jednoho dvousekundového výbuchu), přesto
snímek skvěle graduje, je napínavý a má vynikající pointu, dosahující
monumentálních rozměrů. Místy to připomíná Nolanovo Interstellar, které je sice přeci jen ještě vyšperkovanější,
dramatičtější, osudovější, velkolepější a dojemnější, ale ve všem ostatním už jsou
Příchozí buď stejně dobří (výborné herecké
výkony, skvělá kamera…) nebo lepší (způsob, jakým je realizováno vysvětlení
závěrečné pointy), s výjimkou výborného soundtracku Jóhanna Johannsona,
který má natolik málo společného s hudbou (spíš to jsou jen znepokojující zvuky),
že se vzpírá jakémukoli srovnávání.
Každopádně platí, že Denis Villeneuve režíruje naprosto parádně, je
neuvěřitelně schopný a talentovaný a začíná se řadit mezi režisérskou
špičku. Scénář je až podezřele propracovaný a kvalitní na to, že ho má na
svědomí Eric Heissener, který je autorem scénářů například ke snímkům Nezvratný osud 5 nebo Věc: Počátek. Klobouk dolů. Vlastně
jediná věc, která v něm působí trochu divně, je ten jediný výbuch, související
s nějakou bombou, u níž nejsou dostatečně rozebrány okolnosti její
existence (jak se někomu podařilo dostat ji tam, kde vybuchla, a kdo ji tam
dal), ale to jednak není úplně podstatné a hlavně je to opravdu to jediné, nad
čím zůstaly nějaké otazníky.
Dokonce funguje i to, že když už jste film viděli a znáte jeho závěr, tak
při druhém zhlédnutí se na něj budete dívat jinýma očima a různé jeho aspekty a
scény budete vnímat odlišně, než jak jste je vnímali napoprvé.
Téměř dokonalé souznění všech jeho složek, okořeněné neokoukaným námětem,
originálně se vyvíjejícím příběhem a působivým myšlenkovým přesahem, dělá ze
snímku Příchozí právoplatně jeden z nejlepších filmů
roku, který by vám pokud možno neměl ujít. Sice asi zklame každého, kdo na něj
půjde v očekávání dalšího Dne
nezávislosti, ale všechny ostatní snad naštěstí nadchne.
Žádné komentáře:
Okomentovat