Na blíže nespecifikovaném ostrově v Polynésii zhruba před dvěma tisíci
lety žije dospívající dcera náčelníka Vaiana (mimo Evropu Moana) a její kmen šťastné
domorodé životy, dokud ostrov nezačne sužovat jakási mystická temnota, kvůli
níž odumřou kokosové palmy a z moře zmizí ryby. Vaiana, kterou to od dětství
spíš než k náčelnictví táhlo k moři, se proto vydá na lodi na dlouhou
plavbu s cílem najít poloboha Mauiho a donutit ho, aby vrátil bohyni
života její srdce, které jí podle dávné legendy kdysi ukradl, což je patrně
příčinou té šířící se temnoty.
Zdroj fotek: falcon.cz |
Nový animovaný film studia Disney je pohádkový, magický, dobrodružný, jsou
v něm živí bohové, moře v něm má vlastní osobnost a vše to je
zabaleno do pozoruhodné mytologie. Animovaný je báječně, odehrává se v krásném
prostředí, jeho hlavní hrdinka je sympatická a polobůh Maui má obživlé
tetování. Jsou v něm emoce, zábava, napětí i příběh o odhodlání a nutnosti
následovat své poslání, k němuž byl člověk předurčen, na jehož konci
hlavní hrdinka najde sama sebe a dovede svůj lid k následování tradic
dávných předků.
Zároveň je sympatické, že ve filmu není vůbec přítomna žádná romantická
linie a Vaiana plně reprezentuje v posledních letech značně populární
kategorii silných a emancipovaných hrdinek, které nemají potřebu pasivně čekat
na záchranu od prince, nýbrž aktivně se chopit otěží a vyrazit do akce na
vlastní pěst.
K tomu je ještě příjemné, jak si tvůrci umějí dělat legraci sami ze
sebe a z disneyovských stereotypů, viz např. průpovídka: „Ty že nejsi
princezna? Vždyť máš šaty a za kamaráda zvíře, ty musíš být princezna,“ nebo
ten fakt, že tím zvířetem je od začátku roztomilé
mini-prasátko, které ovšem nikam nejede a zůstane doma, takže Vaianě po celý
zbytek filmu dělá na lodi společnost imbecilní kohout po lobotomii, což lze
považovat za skutečně podvratný, až sebe-parodický tah.
Každopádně je ten kohout celkem spolehlivým zdrojem humoru, stejně jako
narcistní a sebevědomý macho Maui a jeho pohyblivé svědomí vytetované na
hrudi, a občas i písničky (protože Odvážná
Vaiana: Legenda o konci světa je samozřejmě částečně i muzikál), které snímku
dodávají i na epičnosti a sem tam jsou součástí výborných dějových zkratek. Jen
je škoda, že neuslyšíme zpívajícího Dwaynea Johnsona v roli Mauiho, jinak je
ale český dabing velice zdařilý.
Problém je akorát v příběhu, který je až příliš triviální a jde v něm
skutečně jen o to, že hrdinové musejí vrátit něco někam, což je místy
narušováno akčními vsuvkami, aby se alespoň něco dělo. Typickým příkladem je
úplně nesmyslná a s ničím dalším nesouvisející scéna s přepadením piráty,
což jsou nějací pidimužíci oblečení do kokosů (!) a celé je to natočeno ve
stylu posledního Šíleného Maxe (!). Bizarní
je i zastávka u hory příšer (nebo jak se to jmenovalo), kde sídlí jakýsi obří
krab, který asi mohl působit patřičně nebezpečně, zlověstně a démonicky, kdyby tedy
zrovna nezpíval rozvernou písničku, kvůli níž šel jakýkoli náznak temné
atmosféry okamžitě do háje (podobný problém jsem měl u opičího krále v nejnovější
Knize džunglí), a kde se mihne i
Godzilla, jste-li pozorní.
Kromě toho je ve filmu až příliš mnoho míst, kdy se něčí názor, přesvědčení
nebo rozhodnutí obrátí o 180° jenom díky tomu, že mu někdo krátce promluví do
duše nebo zazpívá písničku. Jakási nesoudržnost a dějová nahodilost (která
přesto vede k přesvědčivému, dojemnému a působivému finále)
pravděpodobně bude souviset i s tím, že na filmu pracovali hned čtyři režiséři
(a o spoluautorství námětu se dělí celkem sedm lidí).
Celkově je ale Odvážná Vaiana: Legenda
o konci světa až překvapivě příjemným a zábavným filmem, který přinejmenším
na mě fungoval lépe než třeba Ledové
království, a to nejen díky tomu, že zamrzlé a zasněžené hory vystřídalo
moře, teplo a lákavé pláže.
Je to super film a i písničky budu na "How far ill go" dělat referát do školy 😉
OdpovědětVymazat