Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny (Hacksaw Ridge) – Recenze – 80%

Skutečnými událostmi inspirované válečné drama v režii Mela Gibsona vypráví o osudech vojáka Desmonda Dosse, jemuž byla jako prvnímu odpírači vojenské služby udělena nejvyšší medaile za statečnost, mimo jiné za to, že během války s Japonci na ostrově Okinawa (v roce 1945, čtyři roky po útoku na Pearl Harbor) zachránil život mnoha zraněným americkým vojákům, aniž by se sám dotkl jakékoli zbraně.

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Jako takový se snímek Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny skládá ze dvou po sobě jdoucích částí, které jsou značně různorodé – jedna zabírá více než polovinu filmu, akce v ní prakticky absentuje a převládá naivní, retro romantická atmosféra starých válečných snímků, zatímco ta druhá je konstantní a silně intenzivní válečnou řežbou, připomínající spíš současné akční počítačové hry z druhé světové. V obou částech ale hraje výraznou roli silný důraz na americké vlastenectví a na náboženskou symboliku, pro věřícího křesťana Gibsona typickou.

Příběh je ve srovnání s realitou pochopitelně okleštěn, ale vystavěn je naprosto srozumitelně a smysluplně – Desmonda Dosse tu sledujeme už od dob jeho dětství, kdy začal přicházet k motivacím, jež později formovaly jeho vlastnosti a chování v dospělosti, zejména co se týče skálopevného rozhodnutí následovat boží přikázání „nezabiješ“ do naprosté důslednosti. Uvolněné tempo vyprávění a jakási nezávazná pohoda, která ze snímku sálá, podpořená věčně se culícím představitelem hlavní role Andrew Garfieldem, slouží hlavně k prohloubení sympatií k hrdinovi, abychom se o něj mohli strachovat v nadcházejícím válečném pekle, které se dostaví naráz jako ledová sprcha.

Desmond se tudíž zcela zříká násilí, snaží se ještě víc nepokazit už tak dost komplikovaný vztah se svým otcem, veteránem z první světové války, seznámení s pohlednou zdravotní sestřičkou – budoucí manželkou (a záchrana náhodného chodce sraženého autem) v něm probudí touhu narukovat jako medik, a většina více než dvouhodinového filmu je následně věnována jeho boji proti nadřízeným o právo dokončit výcvik a jít do války zachraňovat životy, aniž by přitom musel sáhnout na zbraň, přičemž pro svou víru a přesvědčení neváhá riskovat vězení za neuposlechnutí rozkazu, vojenský soud, ani urážky a kopance od zbytku své jednotky.

Po celou dobu je samozřejmě jasné, že ten spor vyhraje, takže až do samotných bojů filmu v podstatě schází jakékoli napětí, ale přesto je výsledek výjimečně poutavý a zdařilý, a to zejména díky Melovu schopnému režírování a skvělým hereckým výkonům. Hugo Weaving je jako Desmondův otec – alkoholik brilantní, za zmínku rozhodně stojí i Teresa Palmer coby Desmondova snoubenka, Sam Worthington jako kapitán jednotky a Vince Vaughn v roli výcvikového seržanta. Andrew Garfield v hlavní roli se rozhodně snaží, akorát místy působí jako blbeček, což je trochu iritující, ale zároveň se nedá říct, nakolik to byl záměr.

Ve scénáři si snímek vypomáhá i řadou standardních a dalo by se říci i laciných klišé, s nimiž je ovšem nakládáno velmi zručně. Slzy dívky, které její nový přítel po druhém rande oznámí, že hodlá narukovat, velitelé čety, kteří nad domýšlivým a tvrdohlavým vojákem nejprve ohrnují nos, ale pak jim spadne čelist, důležitý dopis z vysokých míst, který někdo donese na poslední chvíli do soudní síně, apod.

Film je natočený dokonce tak dobře, že ani ty biblicko-symbolické motivy včetně hlavního hrdiny – náboženského fanatika a patriotistické motivy nepůsobí nepřirozeně, trapně nebo nechtěně směšně, díky čemuž není tak snadné vysmívat se snímku označováním jej za náboženskou či armádní propagandu. Akorát scény výcvikového drilu jsou trochu legrační naschvál, což je způsobeno jednak přítomností pokřikujícího Vince Vaughna a jednak neustálým vytvářením asociací s podobnými scénami z Olověné vesty a Forresta Gumpa.

Bitevní sekvence (na skalním výběžku Hacksaw Ridge, odtud název filmu) pak připomínají zas úvodní scénu vylodění ze Zachraňte vojína Ryana kombinovanou s nějakou počítačovou střílečkou a představují naturalistický kontrast k té klidnější a romanticky zastřené předchozí části filmu. Vzduchem létají rozhadrovaná těla a ustřelené končetiny, všude bahno a krev, sem tam střih na něco šťavnatějšího – zkrátka slušná jatka a hlavně opět perfektně natočená, maximálně efektní a působivá. Jde skutečně o nápaditou a brutální přehlídku všech možných způsobů, jimiž lze zaútočit na nepřítele, v jejíž takřka hororových výjevech se zračí nepopsatelné hrůzy války, ale zároveň od ní nelze odtrhnout oči. A v tom všem pobíhá naivní, idealistický a vírou v Boha ovíněný hlavní hrdina, který plní své poslání zachraňovat životy bez ohledu na to, za jakou stranu zranění bojují.

Třešničku tomu nasazují dobové dokumentární záběry těsně před závěrečnými titulky, v nichž pamětníci a veteráni včetně skutečného Desmonda Dosse vzpomínají se slzou v oku přesně na ty momenty, které vám při sledování filmu připadaly už moc scenáristicky vykonstruované a přitažené za vlasy.

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny je rozhodně nejlepším Gibsonovým filmem od Statečného srdce a jeho bitevní scény jsou pravděpodobně tím nejlepším z válečného filmového žánru za poslední roky, např. se zmíněným Spielbergovým vojínem Ryanem jsou plně srovnatelné. Vůbec bych se nedivil, kdyby film dostal přinejmenším nějaké nominace na Oscary, ani kdyby se stal novou žánrovou klasikou. Akorát si dovedu představit, že to zveličované americké vlastenectví, okázalé vzdávání poct úctyhodnému hrdinskému činu a neskrývaná náboženská rovina budou asi pro kdekoho trnem v oku. Stejně jako volba Andrew Garfielda do hlavní role, obecně naivistická atmosféra filmu a jeho neschopnost zapůsobit na emoce i jinak než prvoplánovým dojímáním.