Skutečnými událostmi inspirované válečné drama v režii Mela Gibsona
vypráví o osudech vojáka Desmonda Dosse, jemuž byla jako prvnímu odpírači
vojenské služby udělena nejvyšší medaile za statečnost, mimo jiné za to, že
během války s Japonci na ostrově Okinawa (v roce 1945, čtyři roky po útoku
na Pearl Harbor) zachránil život mnoha zraněným americkým vojákům, aniž by se
sám dotkl jakékoli zbraně.
Jako takový se snímek Hacksaw Ridge:
Zrození hrdiny skládá ze dvou po sobě jdoucích částí, které jsou značně různorodé – jedna zabírá více než
polovinu filmu, akce v ní prakticky absentuje a
převládá naivní, retro romantická atmosféra starých válečných snímků, zatímco ta druhá je konstantní a silně intenzivní válečnou řežbou, připomínající
spíš současné akční počítačové hry z druhé světové. V obou částech
ale hraje výraznou roli silný důraz na americké vlastenectví a na náboženskou
symboliku, pro věřícího křesťana Gibsona typickou.
Příběh je ve srovnání s realitou pochopitelně okleštěn, ale vystavěn
je naprosto srozumitelně a smysluplně – Desmonda Dosse tu sledujeme už od
dob jeho dětství, kdy začal přicházet k motivacím, jež později formovaly
jeho vlastnosti a chování v dospělosti, zejména co se týče skálopevného
rozhodnutí následovat boží přikázání „nezabiješ“ do naprosté důslednosti. Uvolněné
tempo vyprávění a jakási nezávazná pohoda, která ze snímku sálá, podpořená
věčně se culícím představitelem hlavní role Andrew Garfieldem, slouží hlavně
k prohloubení sympatií k hrdinovi, abychom se o něj mohli strachovat
v nadcházejícím válečném pekle, které se dostaví naráz jako ledová sprcha.
Desmond se tudíž zcela zříká násilí, snaží se ještě víc nepokazit už tak
dost komplikovaný vztah se svým otcem, veteránem z první světové války, seznámení
s pohlednou zdravotní sestřičkou – budoucí manželkou (a záchrana náhodného
chodce sraženého autem) v něm probudí touhu narukovat jako medik, a většina
více než dvouhodinového filmu je následně věnována jeho boji proti nadřízeným o
právo dokončit výcvik a jít do války zachraňovat životy, aniž by přitom musel
sáhnout na zbraň, přičemž pro svou víru a přesvědčení neváhá riskovat vězení za
neuposlechnutí rozkazu, vojenský soud, ani urážky a kopance od zbytku své
jednotky.
Po celou dobu je samozřejmě jasné, že ten spor vyhraje, takže až do
samotných bojů filmu v podstatě schází jakékoli napětí, ale přesto je
výsledek výjimečně poutavý a zdařilý, a to zejména díky Melovu schopnému
režírování a skvělým hereckým výkonům. Hugo Weaving je jako Desmondův otec –
alkoholik brilantní, za zmínku rozhodně stojí i Teresa Palmer coby Desmondova
snoubenka, Sam Worthington jako kapitán jednotky a Vince Vaughn v roli
výcvikového seržanta. Andrew Garfield v hlavní roli se rozhodně snaží,
akorát místy působí jako blbeček, což je trochu iritující, ale zároveň se nedá
říct, nakolik to byl záměr.
Ve scénáři si snímek vypomáhá i řadou standardních a dalo by se říci i
laciných klišé, s nimiž je ovšem nakládáno velmi zručně. Slzy dívky, které
její nový přítel po druhém rande oznámí, že hodlá narukovat, velitelé čety,
kteří nad domýšlivým a tvrdohlavým vojákem nejprve ohrnují nos, ale pak jim
spadne čelist, důležitý dopis z vysokých míst, který někdo donese na
poslední chvíli do soudní síně, apod.
Film je natočený dokonce tak dobře, že ani ty biblicko-symbolické motivy
včetně hlavního hrdiny – náboženského fanatika a patriotistické motivy nepůsobí
nepřirozeně, trapně nebo nechtěně směšně, díky čemuž není tak snadné vysmívat
se snímku označováním jej za náboženskou či armádní propagandu. Akorát scény
výcvikového drilu jsou trochu legrační naschvál, což je způsobeno jednak
přítomností pokřikujícího Vince Vaughna a jednak neustálým vytvářením asociací
s podobnými scénami z Olověné vesty
a Forresta Gumpa.
Bitevní sekvence (na skalním výběžku Hacksaw Ridge, odtud název filmu) pak připomínají
zas úvodní scénu vylodění ze Zachraňte vojína
Ryana kombinovanou s nějakou počítačovou střílečkou a představují naturalistický
kontrast k té klidnější a romanticky zastřené předchozí části filmu.
Vzduchem létají rozhadrovaná těla a ustřelené končetiny, všude bahno a krev,
sem tam střih na něco šťavnatějšího – zkrátka slušná jatka a hlavně opět perfektně
natočená, maximálně efektní a působivá. Jde skutečně o nápaditou a brutální
přehlídku všech možných způsobů, jimiž lze zaútočit na nepřítele, v jejíž takřka
hororových výjevech se zračí nepopsatelné hrůzy války, ale zároveň od ní nelze
odtrhnout oči. A v tom všem pobíhá naivní, idealistický a vírou v Boha ovíněný
hlavní hrdina, který plní své poslání zachraňovat životy bez ohledu na to, za
jakou stranu zranění bojují.
Třešničku tomu nasazují dobové dokumentární záběry těsně před závěrečnými
titulky, v nichž pamětníci a veteráni včetně skutečného Desmonda Dosse vzpomínají
se slzou v oku přesně na ty momenty, které vám při sledování filmu připadaly
už moc scenáristicky vykonstruované a přitažené za vlasy.
Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny je rozhodně nejlepším Gibsonovým filmem od Statečného srdce a jeho bitevní scény jsou
pravděpodobně tím nejlepším z válečného filmového žánru za poslední roky,
např. se zmíněným Spielbergovým vojínem
Ryanem jsou plně srovnatelné. Vůbec bych se nedivil, kdyby film dostal přinejmenším
nějaké nominace na Oscary, ani kdyby se stal novou žánrovou klasikou. Akorát si
dovedu představit, že to zveličované americké vlastenectví, okázalé vzdávání
poct úctyhodnému hrdinskému činu a neskrývaná náboženská rovina budou asi pro
kdekoho trnem v oku. Stejně jako volba Andrew Garfielda do hlavní role, obecně naivistická atmosféra filmu a jeho neschopnost zapůsobit na emoce i jinak než prvoplánovým dojímáním.
Žádné komentáře:
Okomentovat