Poté, co se podařilo roztáhnout útlého knižního Hobita na plochu tří dlouhých filmů, lze
těžko spatřovat cokoli překvapivého na rozhodnutí vytěžit z ještě útlejšího
lexikonu Fantastická zvířata a kde je
najít, který napsala spisovatelka J. K. Rowling v roce 2001 jako
doplněk ke své knižní sérii o Harry Potterovi, filmů rovnou pět. Není však možné
mluvit o adaptaci, protože původní předloha je skutečně jen nebeletristickou
encyklopedií všech možných fantazijních stvoření z kouzelnického světa
Harryho Pottera, abecedně seřazených, opatřených krátkým popiskem a zařazených
do příslušné kategorie nebezpečnosti.
 |
| Zdroj fotek: freeman-ent.cz |
Děj tudíž nebylo odkud čerpat a musel být vymyšlen zcela od podlahy, takže
zůstává otázkou, co od této série můžeme čekat, jestli na sebe budou její
jednotlivé díly nějak navazovat, jestli budou mít jednoho hlavního hrdinu nebo
několik různých, o čem budou a jak se budou jmenovat. Nyní každopádně přichází
do kin první z nich, který nese i stejný název jako onen lexikon, a který
natočil režisér David Yates (poslední čtyři Harry
Potterové, Legenda o Tarzanovi)
podle scénáře samotné J. K. Rowling a v hlavní roli s oscarovým Eddiem
Redmaynem, jež si zahrál kouzelníka Mloka Scamandera, který je na obálce lexikonu
uveden coby jeho fiktivní autor.
Výsledek však z hlediska příběhu spíš zklamává, neb většina filmu je
vyloženě o ničem, což dělá z Fantastických
zvířat v lepším případě úspěšný pokus o představení nových hrdinů (pro
případ, že bychom se s nimi měli scházet častěji) a co největšího množství
podivných tvorů (aby bylo zadostiučiněno volbě filmového názvu), v horším případě
přehlídku digitálních triků (které jsou přítomné snad v každém záběru),
natočenou za účelem vydělání peněz na maximálním vydojení produktu, jež na sobě
nese odér populární a výdělečné značky.
S potterovskou filmovou sérií jsou ovšem Fantastická zvířata provázána jen velmi volně, už jen proto, že se
odehrávají na jiném kontinentě a o sedmdesát let dříve, konkrétně v New Yorku
ve dvacátých letech. Známý vítr zavane jen občas, např. při vyslovování povědomých
kouzelnických formulí nebo při letmé zmínce jména Albuse Brumbála. Jde zkrátka
o zcela samostatný příběh, z čehož plyne ta výhoda, že Fantastická zvířata jsou poměrně vhodná
i pro diváky, kteří filmy s Potterem rozhodně v živé paměti nemají,
na rozdíl od fanoušků, jimž jsou určena především.
Na začátku tedy Mlok Scamander přicestuje lodí do New Yorku a propašuje do
něj celou řadu kouzelnických zvířat, která chová ve svém magickém kufru, v němž
je pro tyto účely překvapivě hodně místa. Pak si omylem vymění svůj kufr s identickým
kufrem náhodného dělníka/pekaře Jacoba (Dan Fogler), kvůli čemuž jsou
nedopatřením některá z těch zvířat vypuštěna do ulic. Stane se tak v ten
nejméně vhodný moment – jednak jde o zvířata, která jsou v Americe zakázaná,
a zároveň americká kouzelnická komunita zrovna zoufale čelí svému odhalení před
normálními lidmi, kteří sice o čarodějném světě nevědí, ale po sérii bizarních
úkazů po celém městě začínají něco tušit.
Mlok tudíž začne uprchlá zvířata nahánět, což je místy celkem zábavné. Zaprvé
proto, že ta zvířata jsou mnohdy dostatečně zábavná sama o sobě, a zadruhé je
Mlok doprovázen civilistou Jacobem, nacházejícím se v permanentním stavu
němého úžasu a zároveň celkem slušně plnícím funkci komického poskoka, a také
sesterskou dvojicí (Katherine Waterston a Alison Sudol), z nichž jedna
s Jacobem neustále flirtuje, což je zdrojem docela roztomilého jemného humoru.
Celkově to ale nevede k žádné pointě – jde jen o takové legrační blbnutí,
které nepředstavuje nosnou zápletku. Ta uprchlá zvířata jsou navíc jen čtyři,
přesto jejich odchyt zabírá takřka dvě třetiny filmu.
Zápletka a nějaký pořádný příběh se nakonec dostaví až v poslední třetině,
kdy dojde na hledání nějakého prokletého dítěte, na souboj s parazitickým zlem
a tak dále. Přičemž v tom příběhu začne konečně hrát roli jakási rodina
civilistů (mimo jiné Ezra Miller), zaměstnanci amerického ministerstva kouzel
(mimo jiné Colin Farrell), a nějací politici (mimo jiné Jon Voight), kteří se v těch
prvních dvou třetinách sice zjevují také, ale aniž by bylo jasné, k čemu
tam jsou.
Většina těch úvodních dvou třetin je tudíž sice věnována Mlokovi a spol. a
jeho zvířátkům, ale bohužel je to hojně prokládáno různými sociálně-politicko-byrokratickými
vsuvkami a nesčetnými hromadami prázdného tlachání. Kromě toho režii
Davida Yatese schází švih, načež filmu celkově schází rytmus a tempo, což
dohromady ještě s opravdu trestuhodně nezajímavou hudbou Jamese Newtona
Howarda dělá z Fantastických zvířat
převážně rozvleklou nudu. Digitální destrukce dobového New Yorku a znatelně
digitální kouzelnická zvěř to zachraňuje jen částečně.
Navíc se tu podezřele málo kouzlí – hůlky jsou vytahovány jen sporadicky a
čarodějnického souboje se vyjma úplného závěru prakticky nedočkáte. Oproti
potterovským filmům je tak zcela evidentní, jak Fantastickým
zvířatům schází nějaký charismatický záporák. Je tu sice jakýsi Grindelwald
(fanoušci se jistě chytají), ale ten se objeví jen na vteřinu na začátku, aniž
by mu bylo vidět do obličeje, a pak se o něm skoro ani nemluví a žádné
bezprostřední nebezpečí pro nikoho nepředstavuje. Ve filmu se tudíž nikdo
nebojí a nikomu povětšinou nic nehrozí – i to chytání zvířat probíhá na
místech, kde se kromě hlavních hrdinů nevyskytuje nikdo další. To vede k tristnímu
nedostatku dramatičnosti, napětí a akce. Jediná akční scéna, v níž skutečně
mohlo o něco jít, je natočená strašlivě nepřehledně a skončí skoro dřív, než
začne.
Eddiemu Redmayneovi v hlavní roli sice zůstal jeho uhýbavý pohled a
nesmělý výraz z Dánské dívky,
ale jinak se nedá říct, že by hrál špatně. Oproti tomu Colin Farrell nebo
Katherine Waterston jsou dost málo výrazní a zaměnitelní a kromě toho jsou jejich
postavy příliš málo definované na to, aby bylo rozumět jejich motivacím. Naopak
za instantně sympatické jsou Dan Fogler a Alison Sudol, jejichž role jsou sice
obě střelené a komediálně stylizované, ale u jejich prostinké zamilované linie aspoň
divák ví, na čem je. Ostatní herce nemá moc smysl rozebírat, neb stráví na
plátně příliš málo času. Třeba Jon Voight má v podstatě jen cameo.
U Harry Potterů měli tvůrci
pokaždé co dělat, aby se jim podařilo nacpat toho do filmů z naditých knižních
předloh co nejvíc a nebyla potřeba osekávat děj víc, než bylo nezbytně nutné. Fantastická zvířata a kde je najít
naopak trpí dějovým nedostatkem. Nápaditost, kvalitní řemeslná stránka a
okouzlující magická atmosféra jen horko těžko zakrývají řídkost příběhu a
skutečnost, že to prostě tentokrát nějak nešlape. Hlad fanoušků po nějakém dalším
filmovém příběhu z kouzelnického světa je sice ukojen, avšak u toho také
bohužel i zůstalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat